11 C 156/2022-20 — Okresní soud v Kutné Hoře

Rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.). Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 7 337,92 Kč se zákonným úrokem z prodlení, což má být dle žalobních tvrzení dlužná částka ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené žalovaným s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], sídlem [anonymizováno] [anonymizováno 7 slov] [číslo], [země] (dále jen„ původní věřitel”) dne 14. 6. 2017. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Původní věřitel a žalovaný spolu dne 8. 6. 2021 uzavřeli smlouvu nazvanou smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byla žalovanému dne 8. 6. 2021 poskynuta částka 5 000 Kč. Tu se žalovaný zavázal původnímu věřiteli splatit v měsíčních splátkách ve výši alespoň 1 000 Kč splatných vždy k 8. dni v měsíci počínaje 8. 7. 2021. V případě prodlení žalovaného delším než 2 měsíce byl původní věřitel oprávněn dle smlouvy úvěr okamžitě zesplatnit. Žalovaný svou povinnost splatit svůj dluh vůči původnímu věřiteli již od počátku neplnil, původní věřitel proto uvěř zesplatnil ke dni 8. 10. 2021. Zůstatek úvěru včetně úroků a smluvních sankcí činil ke dni 8. 10. 2021 částku 7 337,92 Kč. Dne 27. 1. 2020 uzavřeli původní věřitel a žalobkyně rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě přešla pohledávka původního věřitele z výše uvedené smlouvy na žalobkyni. Původní věřitel o tomto vyrozuměl žalovaného dopisem ze dne 18. 11. 2021 odeslaným na adresu žalovaného a současně žalovaného žalobkyně vyzvala k úhradě dluhu. Na takto zjištěný skutkový stav soud aplikoval § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Bylo zjištěno, že dle úvěrové smlouvy žalovaný dluží původnímu věřiteli přinejmenším částku 7 337,92 Kč, přičemž pohledávka za žalovaným přešla z původního věřitele na žalobkyni. Soud proto uložil žalovanému tuto částku žalobkyni zaplatit. Žalovaný se včasným neuhrazením dlužné částky rovněž dostal do prodlení a žalobkyni tak vzniklo právo požadovat dle § 1970 o.z. úroky z prodlení od 9. 10. 2021. Soud proto přiznal žalobkyni úrok z prodlení z částky 7 337,92 Kč. Výši úroků z prodlení soud stanovil dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. způsobem uvedeným ve výroku tohoto rozhodnutí. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni dle § 142 odst. 1 o.s.ř. na nákladech řízení částku 1 489 Kč spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč a nákladech na právní zastoupení ve výši 900 Kč sestávajících se ze tří úkonů právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT""), tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT a 21% náhrady za daň z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 189 Kč.