8 C 312/2019-255 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Účastník na straně žalující (dále jen„ žalobce“) se žalobou ze dne 1. 11. 2019 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil účastníku na straně žalované (dále jen„ žalovaný“) povinnost vyklidit nemovité věci uvedené ve výroku I. (dále jen "předmětné pozemky"). Současně uvedl, že pozemky nejsou zastavěné a jsou prakticky prázdné. Žalobce přicházel s tvrzením, že se ze svých pozemků (jež nejsou předmětem žaloby) nemůže volně dostat na předmětné pozemky. V tom mu brání dělící plot. Rovněž uvedl, že žalovaný předmětné pozemky užívá bez právního důvodu a není ochoten je dobrovolně vyklidit. 2. Žalobce podáním ze dne 23. 6. 2020 (č. l. 104) změnil žalobu a nově přicházel s tvrzením, že předmětné pozemky žalovaný vyklidil, a nově se domáhal po žalovaném„ vydání“ předmětných pozemků. Této změně žaloby soud vyhověl usnesením ze dne 8. 2. 2022, č. j. 8 C 312/2019-240. 3. Změnu žaloby učiněnou podáním ze dne 24. 7. 2021 (č. l. 162) soud nepřipustil (usnesení ze dne 8. 2. 2022, č. j. 8 C 312/2019-240). 4. Změnu žaloby učiněnou podáním ze dne 31. 3. 2020 (č. l. 70) a podáním ze dne 10. 6. 2020 (č. l. 79) soud nepřipustil (usnesení ze dne 9. 2. 2022, č. j. 8 C 312/2019-243). 5. Při jednání konaném dne 16. 6. 2020 vyšlo najevo, že oplocením, které brání žalobci ve vstupu ze svého pozemku na předmětné pozemky, je oplocení označené vlnovkou na č. l. 83. 6. Předmětem řízení tak bylo (posuzováno dle obsahu dle § 41odst. 2 o. s. ř.) vyklizení předmětných pozemků co do odklizení dělícího plotu zobrazeného na fotografii na č. l. 83 (dále také jako„ předmětný dělící plot“). 7. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby jednak pro nevykonatelnost plnění, kterého se žalobce žalobou domáhá, dále pak pro nedostatek pasivní legitimace žalovaného. Žalovaný uvedl, že předmětné pozemky nemá ve své moci a z velké většiny jejich rozlohy vůbec neužívá. 8. Soud připomíná, že žalobu ve svém původním znění považoval za vadnou, vady žaloby se pokusil odstranit usnesením ze dne 16. 6. 2020, č. j. 8 C 312/2019-100. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2020, č. j. 22 Co 202/2020-126, bylo rozhodnuto, že se žaloba neodmítá. Odvolací soud dospěl k názoru, že žaloba je projednatelná v rozsahu, ve kterém se žalobce domáhá zajištění přístupu na předmětné pozemky, když z žaloby je zřejmé, že v přístupu brání oplocení. Pokud žalobce při jednání označil oplocení, jež mu brání v přístupu na předmětné pozemky (vlnovkou označený plot na č. l. 83), a následně předložil geometrický plán, pak od tohoto okamžiku bylo najisto postavené, čeho se žalobce domáhá. 9. Soud provedl dokazování v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí ve věci samé. Z výpisu z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že žalobce je vlastníkem pozemků parc. [číslo] vše v k. ú. [obec] u [obec], pozemky jsou vedeny ve zjednodušené evidenci (PK). Žalobce nabyl předmětné pozemky do svého výlučného vlastnictví na základě usnesení ze dne 29. 2. 2000, č. j. 4 D 1000/99-50 (č. l. 36). Situace na místě je patrná z fotografií na č. l. 83-89, 98, jakož i na ortofotomapě na č. l. 97. Předmětný dělící plot je znázorněn vlnovkou na fotodokumentaci na č. l. 83. Z fotografií na č. l. 107-109 (vytvořeno 17. 10. 2019) je zřejmé, že na některém z předmětných pozemků je zemina s trubkami. Poloha pozemku je patrná rovněž z grafického operátu dřívější pozemkové evidence (č. l. 123, 124), z protokolu o vytyčení hranice pozemku ze dne 15. 4. 2021 (č. l. 153, 154) a z geometrického plánu [číslo] pro k. ú. [obec] u [obec] (č. l. 156-158). Situace na místě je dále patrná z fotografií na č. l. 225-229, 236-239. Z fotografií na č. l. 236, 237 a 238 vyplývá, že žalovanému předmětný dělící plot nepřekáží, vytvořil v něm vrata a na předmětné pozemky si navezl materiál a má na nich zaparkovaná vozidla. 10. Při jednání soudu konaném dne 16. 6. 2020 účastníci uvedli, že neví, kdo je vlastníkem předmětného dělícího plotu. Žalovaný sdělil, že dává žalobci výslovný souhlas k odstranění předmětného dělícího plotu (č. l. 101). 11. Soud provedl důkaz i dalšími listinami, z těch však nebyly zjištěny skutečnosti relevantní pro předmět sporu. 12. Podle § 1040 odst. 1 o. z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. 13. Podle § 1041 odst. 1 o. z. kdo se domáhá, aby mu věc byla vydána, musí ji popsat takovými znaky, kterými se rozeznává od jiných věcí téhož druhu. 14. Soud není vázán přesnou formulací žalobcem navrhovaného znění výroku, musí však dbát, aby vyjadřoval (z obsahového hlediska) to, čeho se žalobce žalobou skutečně domáhal (NS 21 Cdo 909/2003). Uplatněním požadavku na vydání – vrácení nemovitosti se žalobce z obsahového hlediska domáhá vyklizení nemovitosti (NS 29 Odo 525/2003). 15. Po provedeném dokazování soud zjistil, že žalobce se z obsahového hlediska domáhá po žalovaném vyklizení předmětných pozemků a to v rozsahu předmětného dělícího plotu. Jelikož je soud vázán žalobním návrhem, a žalobce žalobními tvrzeními vymezil obsah žaloby, bylo předmětem soudního řízení pouze posouzení, zda předmětný dělící plot má být vyklizen. Ostatní věci movitého či nemovitého charakteru nacházející se na předmětných pozemcích nemohly být s ohledem na výše uvedenou zásadu předmětem soudního přezkumu. 16. V době vyhlášení rozsudku se žalobce domáhal vyklizení předmětného dělícího plotu, který s ohledem na souhlasné stanovisko žalovaného byl ve výlučné moci žalobce. Žalobce byl oprávněn (neboť se k vlastnickému právu k oplocení nikdo nehlásil, oplocení stojí na výlučném pozemku žalobce) s oplocením nakládat, čehož také využil, když v oplocení zřídil vrata. Z fotografií také plyne, že přístup na předmětné pozemky má skrz oplocení (otvorem) zajištěn. Oplocení v době vydání rozsudku neměl ve své moci žalovaný. Žalovaný tudíž věc (oplocení) fakticky neovládá a není tak dána jeho pasivní věcná legitimace. 17. Aktuální judikatura setrvává na stanovisku, že nelze žalovat na vydání nemovitosti, nýbrž vždy jen na vyklizení nemovitosti. Stanovisko soudní praxe je odůvodněno potřebou uložit takové plnění, kterému odpovídá zákonem upravený způsob výkonu rozhodnutí (exekuce). Tím je u nemovitých věcí jen vyklizení (§ 340 an. o. s. ř.). Tato argumentace také vysvětluje, že domáhá-li se žalobce„ vydání“ nemovitosti, jde dle obsahu o vyklizení nemovitosti. 18. Soud rovněž nepřehlédl, že žalobce až po podání žaloby postupně doplňoval svá žalobní tvrzení a díky těmto doplněním, jež postrádala přesnost, určitost a srozumitelnost, nebylo zřejmé, čeho se žalobce přesně domáhá. Z žaloby pouze jednoznačně vyplývalo, že má být zajištěn přístup na předmětné pozemky, čemuž dle tvrzení žalobce bránilo oplocení. O jaké oplocení šlo, vyplynulo až z fotodokumentace při jednání. V tomto směru byla žaloba určitá a projednatelná. Z důvodu procesní ekonomie soud nepřipustil změny žaloby, kterých se žalobce několika podáními domáhal. Připuštěna byla pouze ta změna žaloby, kde žalobce přicházel s tvrzením, že předmětné pozemky jsou již vyklizeny. V takové situaci by bylo logickým vyústěním, že žalobce vezme žalobu zpět, nikoli že bude trvat na vyklizení pozemků, o nichž tvrdí, že jsou vyklizeny (srov. č. l. 105). 19. Výše uvedenými úvahami se soud řídil, když shledal žalobu pro nedostatek pasivní věcné legitimace žalovaného nedůvodnou a proto rozhodl způsobem uvedeným ve výroku. 20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, byla mu proto přiznána náhrada účelně vynaložených nákladů ve výši 11 119,66 Kč. Náhradu nákladů řízení tvoří odměna advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (v platném znění) ve výši 6 000 Kč (4 x 1 500 Kč), paušální částka náhrady hotových výdajů 1 200 Kč (4 úkony po 300 Kč) podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, NZČ 800 Kč, cestovné 1 189,80 Kč, DPH 21 %.