9 C 486/2021-17 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky 300 109,40 Kč, což odůvodnila tím, že žalovaný neplnil platební povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru od [anonymizováno] a o stavebním spoření s účtem číslo [bankovní účet], kterou s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] ([IČO], dále jen„ právní předchůdce“), uzavřel dne 21. 1. 2020. Na základě této smlouvy právní předchůdce zřídil žalovanému účet stavebního spoření a dne 27. 1. 2020 žalovanému poskytl překlenovací úvěr ve výši 300 000 Kč za účelem změny, údržby domu/bytu. Úrok byl sjednán ve výši 5,05 % ročně. Žalovaný úvěr čerpal a zavázal se jej splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 205 Kč. Splátky však neplnil řádně a včas a byl tak v prodlení s úhradou splátek za měsíce listopad 2020, prosinec 2020, leden 2021, únor 2021, pročež žalobkyně po marném upomínání v souladu se smluvními ujednáními oznámila žalovanému, že celý zbytek úvěru ke dni 31. 3. 2021 zesplatnila. Pohledávka byla dne 14. 6. 2021 postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Aktuální výše dlužné částky činí 300 109,40 Kč s příslušenstvím, z toho na jistině 296 245,20 Kč, na poplatku 3 392 Kč a na smluvní pokutě 472,20 Kč; přes výzvy žalovaný toto neuhradil. 2. Žalovaný se k věci ani přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti za situace, kdy žalovaný je subjektem cizího práva, když tato skutečnost zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012 (dále jen„ nařízení Brusel I bis“), a dospěl k závěru, že zdejší soud je s ohledem na úpravu obsaženou v čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis mezinárodně příslušným ve věci rozhodnout, když žalovaný má bydliště na území České republiky. 4. Ze smlouvy o úvěru od [anonymizováno] a o stavebním spoření s účtem číslo [bankovní účet] ze dne 21. 1. 2020, sjednané mezi právním předchůdcem a žalovaným, se podává, že právní předchůdce se zavázal zřídit žalovanému účet stavebního spoření č. [bankovní účet] a poskytnout žalovanému překlenovací úvěr ve výši 300 000 Kč na účet č. [bankovní účet] za účelem změny, údržby domu/bytu s tím, že do 21. 1. 2021 je žalovaný povinen prokázat účelové použití vyplacených peněz. Úrok byl sjednán ve výši 5,05 % ročně. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 205 Kč, a to vždy do 25. dne každého kalendářního měsíce. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou více než 2 měsíčních splátek nebo s jednou splátkou po dobu delší než 3 měsíce je věřitel oprávněn požadovat okamžité zaplacení úvěru. Při zesplatnění úvěru je pak žalovaný povinen zaplatit za každý den prodlení smluvní pokutu, jejíž roční procentní výše představuje rozdíl mezi roční úrokovou sazbou ve výši 10 % a roční procentní sazbou zákonného úroku z prodlení aktuální k prvnímu dni prodlení se zaplacením celého úvěru, jehož výše odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB zvýšené o 8 procentních bodů. 5. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] za období od 21. 1. 2020 do 10. 6. 2021, se podává, že dne 27. 1. 2020 byl čerpán ve prospěch účtu č. [bankovní účet] úvěr ve výši 300 000 Kč. Dne 19. 2. 2020 pak bylo na účet zaplaceno 2 205 Kč, dne 19. 5. 2020 částka 2 205 Kč, dne 11. 6. 2020 částka 4 410 K, dne 19. 6. 2020 částka 2 205 Kč, dne 17. 7. 2020 částka 2 205 Kč, dne 30. 9. 2020 částka 4 410 Kč, dne 29. 10. 2020 částka 2 205 Kč a dne 20. 4. 2021 pak částka 3 037,40 Kč. 6. Z dopisu ze dne 7. 4. 2021 se podává, že právní předchůdce informoval žalovaného, že dne 31. 3. 2021 došlo k zesplatnění úvěru s tím, že vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2021 se podává, že pohledávka za žalovaným byla postoupena právním předchůdcem na žalobkyni. 8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 7. 2021 a podacího archu se podává, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému oznámil postoupení předmětné pohledávky. 9. Z předžalobní výzvy ze dne 14. 7. 2021 a podacího archu soud zjistil, že žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k plnění. 10. Soud ve věci dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 11. Právní předchůdce uzavřel s žalovaným dne 21. 1. 2020 smlouvu o úvěru od [anonymizováno] a o stavebním spoření, na základě které právní předchůdce zřídil žalovanému účet stavebního spoření č. [bankovní účet]; dne 27. 1. 2020 pak právní předchůdce poskytl žalovanému na účet číslo [bankovní účet] překlenovací úvěr ve výši 300 000 Kč za účelem změny, údržby domu/bytu. Úvěr byl úročen sazbou ve výši 5,05 % ročně. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 205 Kč, za období od 21. 1. 2020 do 10. 6. 2021 však uhradil pouze celkem 22 882,40 Kč. Protože žalovaný nehradil úvěr v souladu se smlouvou a podmínkami, právní předchůdce úvěr zesplatnil ke dni 31. 3. 2021 a vyzval žalovaného k úhradě. Přes výzvu žalovaný pohledávku v zažalované výši nezaplatil. Žalobkyně nabyla pohledávku od svého právního předchůdce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2021. Žalovaný tak dluží žalobkyni ke dni podání žaloby zažalovanou částku a příslušenství (sjednaný úrok a zákonný úrok z prodlení). 12. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: <i>13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>14. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splacením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 15. Soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem a žalovaným vznikl právní vztah založený smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdce dle smluvního ujednání žalovanému peněžní prostředky poskytl, avšak žalovaný se dostal do prodlení s placením svého závazku vyplývajícího ze smlouvy, právní předchůdce žalobkyně tak úvěr zesplatnil. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně za žalovaným byla postoupena dle § 1879 o. z. na žalobkyni; postoupení bylo žalovanému oznámeno a žalobkyně je aktivně legitimovaná nárokovat si svou pohledávku. Žalobkyně tak má nárok na nesplacenou jistinu úvěru ve výši 296 245,20 Kč a v souladu se smluvním ujednáním také na zaplacení sjednaného poplatku ve výši 3 392 Kč a smluvní pokuty 472,20 Kč. Protože žalovaný nezaplatil v termínu splatnosti, dostal se dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. Úroky z prodlení byly přiznány v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném ke dni prodlení žalovaného. Výše žalované částky nebyla v řízení nijak rozporována. 16. Žaloba byla z uvedených důvodů shledána jako důvodná a bylo jí proto zcela vyhověno. 17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, byla jí proto přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 47 724,20 Kč. Náhradu nákladů řízení tvoří zaplacený soudní poplatek 12 005 Kč, odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bod 6., § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 300 109, 40 Kč sestávající z částky ve výši 28 620 Kč za 3 úkony právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, sepis žaloby) po 9 540 Kč, paušální částka náhrady hotových výdajů 900 Kč (3 úkony po 300 Kč) dle §13 odst. 4 a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 29 520 Kč ve výši 6 199,20 Kč, neboť zástupce žalobkyně doložil osvědčení o registraci plátce DPH. 18. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.); místo k plnění podle § 149 odst. 1 o. s. ř..