5 C 60/2018-613 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky 18 829,96 Kč s příslušenstvím z titulu nadužívání jeho spoluvlastnického podílu. Tuto částku vypočetl v porovnání s nájmem bytu obdobného za m² a výpočtem podlahové plochy bytu v poměru k celkové ploše všech bytů a podílu žalovaného na této ploše. Žalobce dospěl k závěru, že žalovaný svůj podíl nadužívá o 25,3 m². Žalobce uvedl, že on společně s žalovaným a , jméno FO, – , Anonymizováno, a , jméno FO, byl spoluvlastníkem nemovitosti parcelního čísla , hodnota, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, . Žalobce byl vlastníkem 26/60, , jméno FO, 52/180, , jméno FO, 26/180 a žalovaný 4/30. Žalovaný nabyl podíl na nemovitosti v dražbě a ostatní spoluvlastníci v rámci restitucí. Žalovaný nabyl svůj podíl dříve, než ostatní. Ti následně přijali skutečnost, že žalovaný v nemovitosti užívá byt č. 3, nevyslovili s tím nesouhlas, ale žalobce a , jméno FO, žádali vyplacení podílu za nadužívání podílu. V nemovitosti bylo a je 6 bytů. Byt č. 1 v dispozici 1 + 1 s výměrou 62,11 m² sestává z předsíně, wc, koupelny se sprchovým koutem, kuchyní, obytnou místností, komorou a spíží, byt č. 2 v dispozici 3 +kk výměrou 100,43 m² sestává z předsíně, chodby, wc, koupelny, kuchyně, obývacího pokoje, ložnice a komory, byt č. 3 v dispozici 3 + kk výměrou 95,91 m² sestává z předsíně, wc, koupelny, kuchyně, obývacího pokoje, ložnice, dvou komor, spíže, skladu, byt č. 4 v dispozici 2 + kk s výměrou 76 m² sestává z předsíně, chodby, wc, koupelny se sprchovým koutem, kuchyně, obývacího pokoje a terasy, komory a spíže, byt č. 5 v dispozici 3 + kk s výměrou 102,87 m² sestává z předsíně, chodby, wc, koupelny, kuchyně, obývacího pokoje, ložnice a komory a byt č. 6 v dispozici 3 + kk ve výměře 92,24 m² sestává z předsíně, wc, koupelny, kuchyně, obývacího pokoje, dvou ložnic, dvou teras a komory. Každý z bytů byl vybaven elektrický sporákem s troubou. V bytech 2, 3, 5 a 6 je v koupelně vana. Byty byly vytápěné ústředním topením plynovým kotlem. Žalobce uvedl, že od srpna roku 2014 do července roku 2017 byl byt č. 3 užíván žalovaným. Ostatní byty byly užívány nájemníky. V období od srpna 2014 do září 2014 byl byt č. 1 užíván nájemkyní , jméno FO, . Od října 2014 do května 2015 byl byt č. 1 neobsazen, od června 2015 do listopadu 2015 byl užíván nájemkyní , jméno FO, , do 1.1.2016 do července 2017 byl užíván , Anonymizováno, , Anonymizováno, a , jméno FO, . Byt č. 2 byl od srpna 2014 do srpna 2016 byl byt užíván , jméno FO, . Od září 2016 do srpna 2017 byl byt č. 2 užíván , jméno FO, a , jméno FO, . Byt č. 4 byl od srpna 2014 do srpna 2016 , jméno FO, a , jméno FO, a od září 2016 do července 2017 byl užíván , jméno FO, . Byt č. 5 byl užíván po celé žalované období , jméno FO, . Byt č. 6 byl po celé žalované období užíván , jméno FO, . Nájem bytů byl pro byt č. 1 stanoven na 3 000 Kč měsíčně, byt č. 2 4 300 Kč měsíčně, byt č. 4 na částku 3 500 Kč měsíčně, byt č. 5 na částku 4 300 Kč měsíčně a byt č. 6 na částku 4 600 Kč měsíčně. Příjem z vybraného nájemného byl dělen mezi spoluvlastníky – žalobce, , jméno FO, a , jméno FO, . Žalobce ke konci každého roku provedl vyúčtování, kde po odečtení výdajů spojených se správou domu rozdělil zbývající výnos mezi tři ze 4 spoluvlastníků. Žalovanému nebylo vypláceno ničeho. Na nákladech na správu domu se žalovaný nepodílel. Hodnotu užívání bytu č. 3 žalobce vyčíslil na částku 4 783 Kč měsíčně. Tuto částku žalobce vypočetl dle nájemného z rozměry srovnatelného bytu č. 6, kdy vzal v úvahu, že žalovaný k bytu užíval dvě komory. Za období roků 2014 inkasoval žalobce z nájmů částku 84 937,25 Kč, v roce 2015 částku 102 051,51 Kč, v roce 2016 částku 80 287,78 Kč a v části roku 2017 do července částku 40 011,62 Kč.2. Žalovaný uvedl, že od počátku žaloby žalobce tvrdí, že žalovaný užívá o 25,302 m² více, než je jeho spoluvlastnický podíl a žádá doplatit částku 49,87 Kč za 1 m² plochy. Žalovaný odkazuje na dvě rušící rozhodnutí Krajského soudu v Praze, kde v jednom je zdůrazněna nutnost zkoumat kvalitu užívaných ploch a v druhém je dán závazný právní názor, že je třeba zjišťovat, v jakém rozsahu byl žalobce omezen v užívání nemovitosti. Výše náhrady za toto omezení vlastnického práva spoluvlastníka musí soud stanovit na základě úvahy vycházející ze skutkových tvrzení ohledně toho, co by spoluvlastník při obvyklém užívání v rámci svého podílu získal. Žalovaný uvedl, že je třeba rozlišovat podlahovou, užitnou a obytnou plochu bytu. V byte č. 3 byla komora, spíž a sklad vně bytu přes chodbu, tudíž se nejedná o bytové místnosti. Tudíž nelze vycházet z toho, že výměra bytu č. 3 je 95,91 m². V přepočtu podílů spoluvlastníků na procenta vlastnil žalobce 43,3% a žalovaný 13,3%. Pokud by se vyšlo z výměry bytů, představuje byt užívaný žalovaným 18,1% celkové plochy, rozdíl by tedy činil 4,8%. Žalobce by měl tedy nárok na 2%. Dále žalovaný uvedl, že do výpočtu žalobce není zohledněn suterén a půdní prostory. Žalovaný uvedl, že vyúčtování předložená žalobcem jsou pouze jednostranným zápisem z jeho strany. Žalovaný považuje žalobu za nedůvodnou, jelikož nemovitost užíval v rozsahu odpovídajícím jeho podílu.3. Pro případ, že by soud dospěl k tomu, že nadužíval svůj podíl, učinil žalovaný započtení proti pohledávce žalobce svou pohledávku specifikovanou jako odměnu za výkon správce domu a domovníka. Obsahem této činnosti měly být drobné opravy jako výměna světel, ovládal vysokotlaké plynové kotle, staral se o čerpání vody ze sklepa, staral se o smlouvy na energii s dodavateli, prováděl výběr úhrad dodavatelům. Za tuto činnost nebyl nijak odměňován, ale jinak by mu příslušel plat domovníka ve výši 3 000 Kč měsíčně za celé rozhodné období. Celkem 108 000 Kč, kdy na žalobce připadá částka 46 764 Kč.4. K námitce započtení žalovaného uvedl žalobce, že mu není známo, že by měl takovou funkci vykonávat, že on sám byl pověřen jako správce nemovitosti. Žalovaný pouze vybíral zálohy na energie a vypínal a zapínal kotel. Pohledávku žalovaného považuje za neexistující a v případě, že by byla za existující považována, uplatňuje promlčení této pohledávky.5. Ve věci byla podána žaloba na částku 59 558,71 Kč s příslušenstvím. Dne 2.9.2019 byl ve věci vydán rozsudek Okresního soudu v Kutné Hoře č. j. 5 C 60/2018-198, který byl následně rozhodnutím Krajského soudu v Praze ze dne 31.7.2020 č.j. 30 Co 250/2019-243 zrušen. Po procesních úkonech žalobce byl předmět řízení po 6.10.2021 v částce 49 262,67 Kč, o čemž bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 17.12.2021 č. j. 5 C 60/2018-346, který byl rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 22.9.2022 č.j. 28 Co 95/2022-394 částečně potvrzen, částečně změněn a co do nároku na částku 18 829,96 Kč s příslušenstvím zrušen. O ostatních nárocích bylo tedy již pravomocně rozhodnuto, nyní soud rozhodl pouze o nároku žalobce o nadužívání podílu žalovaným ve výši 18 829,96 Kč s příslušenstvím a nákladech řízení.6. Krajský soud ve svém rozhodnutí ze dne 22.9.2022 č.j. 28 Co 95/2022-394 vyslovil závazný právní názor: „Právo spoluvlastníka na náhradu za to, že neužívá společnou věc v rozsahu odpovídajícím jeho spoluvlastnického podílu, je dáno zákonem a vyplývá z práva spoluvlastníka podílet se na užívání společné věci v míře odpovídající jeho podílu. Pro posouzení výše náhrady pro vyloučeného spoluvlastníka pak není - podobně jako v jiných případech stanovení náhrady za omezení práva - rozhodující to, co spoluvlastník užívající věc nad rámec podílu získává (oč se obohatí); podstatná je újma vznikající vyloučenému spoluvlastníku. Tu musí soud stanovit na základě úvahy vycházející ze skutkových zjištění ohledně toho, co by spoluvlastník při obvyklém užívání věci v rámci svého podílu získal.(srov. rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu z 10. 10. 2012, sp. zn. 31 Cdo 503/2011, dostupný na www.nsoud.cz). Závěr o tom, že dohodnuté užívání neumožnilo žalobci užívání nemovitosti v rozsahu odpovídajícím jeho spoluvlastnickému podílu, však nemůže vycházet jen na zjištěné ploše užívaného bytu. Je třeba vzít v úvahu všechny okolnosti, které mohou mít vliv na hodnotu užívání konkrétního bytu a jeho příslušenství, případně i společných prostor, a porovnat zjištěnou hodnotu s hodnotou užívání, která by odpovídala hodnotě užívání nemovitosti v rozsahu odpovídajícím výši spoluvlastnického podílu. Výši náhrady za omezení vlastnického práva spoluvlastníka musí soud stanovit na základě úvahy vycházející ze skutkových zjištění ohledně toho, co by spoluvlastník při obvyklém užívání věci v rámci svého podílu získal (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 28. 11. 2012, sp. zn. 22 Cdo 4756/2010, dostupný na www.nsoud.cz). Soud přitom vezme v úvahu i to, jak byly užívány ostatní části nemovitosti, zda a jaké částky byly za uvedené období získány na nájmech, jak byly mezi spoluvlastníky rozděleny a jaké částky za předmětné období inkasoval žalobce.“7. Soud se zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti za situace, kdy žalobce je subjektem cizího práva, když tato skutečnost zaklá