1 C 239/2024-30 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se domáhala návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 6. 8. 2024 zaplacení výše uvedené částky jako plnění ze smlouvy o úvěru, kterou se žalovaným uzavřela. Podnikatelský úvěr byl čerpán ve výši 10 000 Kč, žalovaný se dostal do prodlení s pěti splátkami, a do podání žaloby nebyl úvěr zcela splacen.2. Žalovaný proti vydanému platebnímu rozkazu podal včasný odpor, který odůvodnil tak, že dluh již celý splatil ke dni 21. 8. 2024.3. Soud učinil následující skutková zjištění:4. Žalovaný učinil nespornou skutečností, že se žalobkyní uzavřel smlouvu o podnikatelském úvěru č. , hodnota, , a to dne 3. 1. 2024 na částku 10 000 Kč, včetně ustanovení o příslušenství jistiny a poplatcích. Dále učinil nespornou skutečnost, že mu žalobkyně úvěr vyplatila. Soud vzal obě nesporná tvrzení za svá skutková zjištění.5. Soud zjistil z potvrzení o platbě ze dne 3. 1. 2024, že žalovanému byl vyplacen úvěr ve výši 10 000 Kč. Ze dvou potvrzení ze dne 21. 8. 2024 soud zjistil provedení dvou plateb z účtu vedeného na jméno přítelkyně žalovaného, tedy že na účet č. , č. účtu, (účet žalobkyně dle webových stránek žalobkyně) byly téhož dne odeslány dvě platby: 9 728,40 Kč a 31 114 Kč.6. Soud zjistil z e-mailové korespondence mezi žalovaným a jeho přítelkyní e-mailovou komunikaci mezi právním zástupcem žalobkyně a žalovaným ze dne 23. 8. 2024, a že právní zástupce žalobkyně informoval žalovaného, že jeho závazek vůči žalobkyni je uzavřen a není již vymáhán. Pro ověření uhrazení dlužné částky měl žalovaný kontaktovat věřitele.7. Soud zjistil, že žalobkyně vyzvala dne 7. 7. 2024 žalovaného k úhradě dluhu (prokázáno předžalobní výzvou a doručenkou).8. Soud měl za prokázaný skutkový stav: mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne 3. 1. 2024 smlouva o podnikatelském úvěru, jehož výše byla 10 000 Kč, žalovaný úvěr celý vyčerpal a zavázal se krom jistiny zaplatit i ve smlouvě dohodnuté poplatky a sankce za prodlení se splátkou. Žalovaný dnem 21. 8. 2024 uhradil žalobkyni prostřednictvím jeho přítelkyně dvěma platbami v součtu částku 40 842,40 Kč.9. Soud věc posoudil právně následovně:10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr na základě smlouvy o podnikatelském úvěru a žalovaný se zavázal úvěr i s poplatky splatit v domluvených lhůtách. Protože žalovaný úvěr nesplatil podle smlouvy a nereagoval na předžalobní výzvu, žalobkyně nárok uplatnila u soudu. V průběhu řízení však žalovaný celý nárok žalobkyně uhradil, avšak žalobkyně s touto skutečností již nespojila žádný procesní úkon. Protože pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení [§ 154 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“)], a v tomto případě ke dni vyhlášení rozhodnutí soudu již nárok žalobkyně neexistoval (byl v mezidobí uspokojen), nezbylo soudu, než žalobu v celém rozsahu zamítnout.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 1 a § 3 odst. 3 uvedené vyhlášky (odpor proti platebnímu rozkazu, účast na jednání dne 13. 11. 2024).