12 C 244/2024-52 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, . (IČO , IČO, , dále jen „právní předchůdce“), uzavřel s žalovaným dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. , hodnota, , na jejímž základě bylo žalovanému umožněno čerpat úvěr až do výše , částka, ; žalovaný načerpal v průběhu trvání úvěrového vztahu částku celkem ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 % z částky, která byla čerpána v předcházejícím měsíci, z vyúčtovaných poplatků, z částek po splatnosti a z částky přečerpání úvěrového rámce. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, v důsledku čehož právní předchůdce dne , datum, smlouvu ukončil a vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky ve výši , částka, ; aktuální výše úrokové sazby činila 22,99 % ročně. Žalovaný na svůj dluh dosud uhradil částku ve výši , částka, . Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřené mezi právním předchůdcem a žalobkyní došlo s účinností k , datum, k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem. Přes výzvy žalobkyně žalovaný zbytek dluhu neuhradil. Na výzvu soudu dále žalobkyně doplnila, že při schvalování úvěru vycházel právní předchůdce z údajů poskytnutých žalovaným v Žádosti o úvěr ze dne , datum, , jeho žádost žalobkyně hodnotila individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi společnosti a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze Ministerstva vnitra České republiky atd., dále vycházela z příjmu žadatele, kdy žalovaný deklaroval čistý měsíční příjem ve výši , částka, s tím, že celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí , částka, . Příjmy a výdaje žalovaného pak právní předchůdce zkoumal z výpisů z účtu, který měl žalovaný u právního předchůdce veden. Z interních zdrojů právní předchůdce zjistil, že má vůči němu žalovaný v době podání žádosti závazky s celkovou výší měsíčních splátek , částka, , z externích zdrojů bylo zjištěno, že žalovaný měl v době podání žádosti závazky s celkovou výší měsíční splátky , částka, .2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že úvěr od právního předchůdce čerpal, nezkontroloval si, zda jej splácí, je však připraven uhradit svůj dluh. V době uzavírání předmětné smlouvy se mu narodil syn, splácel auto částkou ve výši asi , částka, měsíčně, jeho náklady na bydlení činily asi , částka, .3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.4. Žalovaný s právním předchůdcem chtěli dne , datum, uzavřít smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. , hodnota, , ve které se právní předchůdce zavázal poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr s výší úvěrového limitu , částka, a žalovaný se zavázal vrátit čerpané peněžní prostředky v měsíčních splátkách ve výši 2 % z vyčerpaného úvěrového rámce, úroky z úvěru, poplatky, zákonného úroku z prodlení plus veškeré dosud neuhrazené částky po splatnosti, nejméně , částka, ; úroková sazba byla sjednána ve výši 22,99 % (zjištěno ze Smlouvy ze dne , datum, ). Žalovaný čerpal celkem , částka, (prokázáno výpisy ke kreditní kartě). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně dopisem ze dne , datum, vyrozuměn (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , oznámením ze dne , datum, včetně podacího lístku). Dne , datum, zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu (zjištěno z výzvy ze dne , datum, , včetně kopie podacího lístku).5. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění nad rámec žalobkyní tvrzených plateb uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.6. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdce řádně provedl posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí.7. Po právní stránce soud hodnotil věc dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.8. Žalobkyně smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), jednalo se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o. z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru.9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.11. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.12. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.15. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.16. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.17. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.19. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.20. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právního předchůdce žalobkyně, coby poskytovatele spotřebitelských úvěrů, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně skutečnosti, že právní předchůdce své povinnosti ve smyslu ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru dostál.21. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala, neboť přes výzvu soudu předložila pouze vlastní smlouvu o úvěru, žádost o úvěr, dále pak měl právní předchůdce pátrat v dost