12 C 48/2024-40 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne , datum, domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost Multitude Bank p.l.c., dříve Ferratum Bank p.l.c. (dále jen „právní předchůdce“), uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým limitem ve výši , částka, , úroková sazba byla sjednána ve výši 146,949 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr hradit v měsíčních splátkách vždy ve výši alespoň 13 % nesplaceného úvěru spolu s úrokem z úvěru a poplatkem za výběr. Žalovaný čerpal částku celkem ve výši , částka, , a to na jeho bankovní účet č. , č. účtu, VS , var. symbol, . Právní předchůdce poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.ferratum.cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Po dokončení registrace na webových stránkách www.ferratum.cz zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – Smlouva o revolvingovém úvěru s navrhovanou výší úvěru.2. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby s tím, že má přibližně 11 pohledávek, o kterých se postupně dozvěděl a které namísto něj a bez jeho vědomí uzavřela osoba blízká. Žalovaný nikdy žádnou smlouvu s žalobkyní platně neuzavřel. V žalobě uvedené číslo účtu je sice žalovaného, ale není si vědom toho, že by došlo k čerpání žalované částky ve výši , částka, prostřednictvím jeho účtu., právnická osoba, listiny nazvané úvěrová smlouva vztahující se na klienty s trvalým bydlištěm v České republice uzavřená s klientem dne , datum, bylo zjištěno, že ve smlouvě na straně úvěrujícího věřitele vystupuje právní předchůdce, na straně klienta pak žalovaný. Právní předchůdce se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše , částka, s úrokovou sazbou ve výši 146,949 % ročně; dále se ve smlouvě uvádí, že je klient povinen úvěr splácet tak, že výše měsíční splátky činí a) 13 % nesplaceného úvěru spolu s úrokem z úvěru a poplatkem za výběr nebo b) , částka, podle toho, která z těchto částek je vyšší.4. Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne , datum, soud zjistil, že na účet č. , č. účtu, , jehož vlastníkem je žalovaný, nebyla v dubnu 2023 připsána platba pod VS , var. symbol, .5. Ze smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek ze dne , datum, a jejího dodatku č. , hodnota, soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni.6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, soud zjistil, že postoupení předmětné pohledávky bylo žalovanému oznámeno.7. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, a podacího lístku ze dne , datum, soud zjistil, že žalovanému byla zaslána předžalobní výzva s třídenní lhůtou pro plnění.8. Na základě provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu.9. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný podepsal či jinak vyjádřil svoji vůli být vázán obsahem listiny označené jako „úvěrová smlouva vztahující se na klienty s trvalým bydlištěm v České republice uzavřená s klientem dne , datum, “. Na předmětné listině není uveden žádný podpis, ani věřitele, ani klienta. Ačkoliv žalobkyně v žalobě popsala, jakým způsobem měl žalovaný vyjádřit vůli s obsahem předmětné listiny, nepředložila či neoznačila žádné důkazy způsobilé prokázat, že právě žalovaný elektronicky odsouhlasil obsah dotčené listiny (tvrzené smlouvy), resp. že smlouvu podepsal. Žalobkyně rovněž neprokázala ani poskytnutí peněžních prostředků ve výši , částka, na účet žalovaného. K návrhu žalobkyně si soud vyžádal zprávu od , právnická osoba, , ze které bylo zjištěno, že je žalovaný vlastníkem účtu č. , č. účtu, , na tento účet však v uvedeném období nebyla připsána platba pod VS , var. symbol, tak, jak žalobkyně v žalobě označila.10. Podle § 104 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.11. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.12. Podle § 562 odst. 1 o. z., je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 562 odst. 2 o. z., má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.13. Soud dospěl k závěru, že žalobkyní předložená listina nazvaná jako „Multitude Bank P., právnická osoba, . – úvěrová smlouva vztahující se na klienty s trvalým bydlištěm v České republice uzavřená s klientem dne , datum, “ vlastnoruční podpis žalovaného neobsahovala, neobsahovala však ani podpis elektronický. V daném případě pak nelze vůbec uvažovat nad tím, že by podpis na smlouvě mohl být nahrazen mechanickými prostředky, neboť se jednalo o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem, kdy je požadavek písemné formy smlouvy zakotven zákonem jako důležitý prvek ochrany spotřebitele.14. Z ustanovení § 562 odst. 1 o. z. vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z ustanovení § 562 odst. 2 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému. Soud pak měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby uvedla tvrzení a navrhla důkazy ohledně toho, že záznamy v elektronickém systému prováděla systematicky, posloupně a že jsou chráněny proti změnám. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ). Tvrzení žalobkyně o uzavření předmětné smlouvy o úvěru v elektronické formě tak nebylo v řízení prokázáno. Dále nebylo ani prokázáno, že žalobkyně uzavřela smlouvu právě se žalovaným, neboť zadat údaje žalovaného do jeho systému mohl prakticky kdokoliv.15. Jak soud již shora konstatoval, žalobkyně rovněž neprokázala ani poskytnutí peněžních prostředků ve výši , částka, na účet žalovaného. Je na místě připomenout, že civilní sporné řízení je ovládáno projednací zásadou, která je úzce spojena s procesní odpovědností (zá výsledek sporu) tvrdit všechny pro řízení rozhodné skutečnosti a na jejich podporu označovat důkazy. Žádný z žalobkyní předložených důkazů poskytnutí peněz žalovanému neprokazuje a žalobkyně k této sporné skutečnosti přitom neoznačila žádné další důkazy. S ohledem na již zmíněnou projednací zásadu soud není povinen vlastní vyšetřovací činností nahrazovat procesní aktivitu žalobkyně, jelikož by tím mohl porušit zásadu rovného procesního postavení účastníků řízení.16. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně v řízení neprokázala, že by s žalovaným právní předchůdce uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru; soud poté na zjištěný skutkový stav nemohl aplikovat ani ustanovení § 2991 a násl. o. z. upravující bezdůvodné obohacení, jelikož žalobkyně neprokázala ani poskytnutí peněžních prostředků žalovanému. S ohledem na shora uvedené soud pro neunesení důkazního břemene žalobu v celém rozsah zamítl (výrok I.).17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5., § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů p