4 C 124/2023-37 — Okresní soud v Kutné Hoře

Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení 5 000 Kč s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 4 778 Kč, úrokem z úvěru a zákonným úrokem z prodlení jako příslušenství. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne 7.6.2023 úvěrovou smlouvu prostřednictvím elektronické komunikace na dálku. Identitu žalovaného ověřila platbou 1 Kč z jeho účtu a ze skenu dokladu totožnosti žalovaného. Na základě této smlouvy žalovanému poskytla úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit poplatek ve výši 1 240 Kč a prostředky vrátit do 10.7.2023. Žalovaný ničeho nezaplatil. Pohledávka sestává z jistiny ve výši 5 000 Kč, poplatku 1 240 Kč, a smluvní pokuty 325 Kč. Žalovaný uvedl, že o uzavření smlouvy nic neví, uvedl, že na smlouvě chybí podpis žalovaného. Z provedených důkazů soud zjistil, že na účet žalovaného [bankovní účet], u kterého bylo v důkazu detailu pohybu uvedeno jméno [celé jméno žalovaného]. Z důkazu potvrzení o platbě ze dne 7.6.2023 soud zjistil, že na účet žalovaného [bankovní účet] byla zaslána 5 000 Kč. Dopisem ze dne 3.10.2022 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky do tří dnů. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. V projednávaném případě nebylo prokázáno, že by žalovaný listinu označenou jako„ Smlouva o úvěru“ podepsal. Listinu lze podepsat vlastnoručně nebo uznávaným elektronickým podpisem. Jen takový způsob podpisu zaručuje jednak identifikaci jednající osoby a rovněž integritu podepisovaného dokumentu. Ani jedním z těchto způsobů však listina podepsána nebyla. Žalobkyně se na jednání soudu dne 29.1.2024 nedostavila, tudíž se vzdala dobrodinní poučení k doplnění tvrzení a důkazů k podpisu smlouvy žalovaným. Jelikož však bylo prokázáno zaslání 5 000 Kč na účet žalovaného a nebyl prokázán žádný právní důvod zaslání těchto prostředků, jedná se o bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vrátit ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Soud proto vyhověl žalobě co do zaplacení částky 5 000 Kč a vzhledem k tomu, že žalovaný byl od 11.7.2024 v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení (den následující po splatnosti), vyhověl soud žalobě rovněž co do příslušenství z uvedené částky ve smyslu § 1970 o. z., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Z důvodu neuzavření smlouvy nezbylo než žalobu ve zbývající části včetně smluvní pokuty a příslušenství zamítnout (výrok II.). Soud nepřiznal žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, neboť žalovaný byl úspěšnější pouze v nepatrné části. Lhůta byla stanovena soudem dle § 160 o.s.ř., kdy žalovaný uvedl, že v případě stanovení povinnosti plnění žádá o splátky, soud rozhodl, že s ohledem na výši částky 5 000 Kč, je povinností žalovaného ji zaplatit do 3 dnů od právní moci rozsudku.