4 C 33/2024-87 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se domáhala stanovení povinnosti žalovanému zaplatit částku 208 891,18 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že s žalovaným dne 22.8.2018 uzavřela smlouvu o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně ověřila vycházejíc z příjmů a výdajů žalovaného, statistických údajů, insolvenčního rejstříku a dalších dostupných rejstříků. Žalobkyně vedla žalovanému stavební spoření a poskytla žalovanému překlenovací úvěr ve výši 225 000 Kč. Žalovaný se zavázal hradit splátky úvěru ve výši 1 011 Kč a měsíční splátku spoření ve výši 526 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 5,39% ročně. Žalovaný se dostal s úhradou splátek do prodlení, neuhradil žádnou splátku od ledna do května 2023. Žalovaný na dlužnou pohledávku po zesplatnění neuhradil ničeho. Dlužná částka činí 201 691,18 Kč. Dále žalobkyně požaduje poplatky za výzvy k úhradě dlužné částky ze dnů 4.5.2021, 7.6.2021, 7.7.2021, 5.8.2021, 7.9.2021, 5.10.2021, 4.11.2021, 4.7.2022, 5.9.2022, 4.11.2022, 5.2.2023, 27.5.2023. Požadovala kapitalizovaný úrok ve výši 6 063,79 Kč od 31.1.2023 do 30.6.2023. Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 7 143,23 Kč za období od 1.7.2023 do 23.9.2023. Žalovaný neuhradil ničeho ani po zaslání výzvy k plnění.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud z provedených důkazů zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o úvěru ze dne 22.8.2018 a žádosti o úvěr a evropského standardizovaného informačního přehledu k překlenovacímu úvěru a úvěru ze stavebního spoření a úvěrových podmínek soud zjistil, že žalovanému byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta částka 225 000 Kč na dobu trvání 22 let. Žalovaný se zavázal hradit splátky úvěru ve výši 1 011 Kč a měsíční splátku spoření ve výši 526 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 5,39% ročně. Z příkazu k úhradě soud zjistil, že po uzavření smlouvy byl dán příkaz k úhradě částky 225 000 Kč žalovanému. Z potvrzení o převodu a předpisu splátky soud zjistil, že dne 24.8.2018 byla vyčerpána celá částka žalovaným. Z výpisů BRKI a NRKI soud zjistil, že žalovaný měl úvěrový rámec 400 000 Kč se zbývajícími splátkami 596 075 Kč. Počet žádaných kontraktů měl 1. Totožné zjištění vyplynulo z NRKI. Z potvrzení o příjmu soud zjistil, že dne 13.8.2018 vystavil zaměstnavatel žalovaného , právnická osoba, potvrzení o průměrném příjmu žalovaného za posledních 12 měsíců 18 448 Kč. Z žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaný celkem potřeboval kupní cenu nemovitosti 1 099 000 Kč s tím, že 299 000 Kč měl z vlastních prostředků. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že , Anonymizováno, - , Anonymizováno, , Anonymizováno, a.s. byla právní předchůdkyní žalobkyně. Z výpisů předpisu úhrad soud zjistil, že žalovaný celkem na úvěr uhradil částku 103 382 Kč, z čehož bylo na jistinu 23 308 Kč. Z upozornění před zesplatněním soud zjistil, že v dopise ze dne 13.5.2023 byl žalovaný vyzván k úhradě částek, se kterými byl v prodlení, aby nedošlo k zesplatnění celého úvěru. Ze zesplatnění úvěru ze dne 1.7.2023 soud zjistil, že žalobkyně odstoupila od smlouvy pro porušení podmínek úvěru žalovaným – neuhrazení po sobě jdoucích minimálně dvou splátek k 30.6.2023. Ze Sazebníku bodu 8 soud zjistil, že byl smluven poplatek za odeslání výzvy ke splnění povinností 600 Kč. Z textu upomínek ze dnů 4.5.2021, 7.6.2021, 7.7.2021, 5.8.2021, 7.9.2021, 5.10.2021, 4.11.2021, 4.7.2022, 5.9.2022, 4.11.2022, 5.2.2023, 27.5.2023 soud zjistil, že je v nich vyzván žalovaný žalobkyní k plnění. Z předžalobní výzvy s dokladem o odeslání ze dne 23.10.2023 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k plnění před podáním žaloby.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení.8. Předmětnou smlouvu soud posuzoval dle ustanovení o. z. jako smlouvu o úvěru. Zároveň se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb.9. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu poskytla částku 225 000 Kč, kterou měl žalovaný splácet v pravidelných splátkách společně s úrokem. Co se týče posouzení úvěruschopnosti žalovaného, soud uzavřel, že v tomto případě žalobkyně svým povinnostem dostála, když s ohledem na výši splátky 1 542 Kč ověřila příjem žalovaného, jeho dosavadní závazky a účel úvěru. Jelikož bylo prokázáno, že žalobkyně svou povinnost splnila a žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, došlo k zesplatnění celého úvěru. Jelikož žalovaný dále ničeho neuhradil, jeho povinnost vrátit žalobkyni tyto prostředky společně s úrokem stále trvá. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, kdy soud žalobě vyhověl co do žalované částky včetně úroku z úvěru a zákonného úroku z prodlení v jejich kapitalizované výši a v případě úroku z prodlení jdoucím až do zaplacení.10. Soud dále uzavřel, že dle Sazebníku bodu 8 vyplynula výše poplatku za výzvu ke splnění povinnosti, žalobkyně doložila takové výzvy, na jejichž základě účtuje poplatek, ale ani přes výzvu soudu nebylo prokázáno, že byly žalovanému skutečně odeslány. Soud proto žalobu co do částky 7 200 Kč představující poplatek 600 Kč za 9 upomínek zamítl.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 45 022,76 Kč, přičemž tato částka představuje 92,8 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 96,4 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 3,6 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 8 356 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 208 891,18 Kč sestávající z částky 9 140 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 4 570 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 33 190 Kč ve výši 6 969,90 Kč.