4 C 80/2024-58 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím z titulu nezaplaceného vyfakturovaného převozu na Protialkoholní záchytné stanici v , adresa, dne , datum, .2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil s tím, že jeho převoz do protialkoholní stanice nebyl nutný. Je zde pochybnost, že byl agresivní a jeho stav takový převoz vyžadoval. Uvedl, že byla provedená dechová zkouška, přičemž není uvedeno, kdo a s využitím jakého zařízení dechovou zkoušku provedl. Dále žalovaný namítl, že je zde pochybnost, že mu byla výzva k úhradě vůbec zaslána.3. V řízení se jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc (mezinárodní příslušnost) ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má soud ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení EP a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „Nařízení“). Podle čl. 4 odst. 1 Nařízení nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Podle čl. 62 odst. 1 Nařízení pro posouzení toho, zda má strana řízení bydliště v členském státě, u jehož soudů byl podán návrh, použije soud své právo. Současné bydliště žalovaného se soudu nepodařilo zjistit a byl mu ustanoven opatrovník jako osobě neznámého pobytu. Poslední adresa na které žalovaný žil, kterou soud zjistil byla , adresa, . Soud tedy uzavřel, že má pravomoc rozhodnout ve věci.4. Z úředního záznamu ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný byl účastníkem dopravní nehody, přičemž on i osoba spolucestující byli pod vlivem alkoholu, přičemž žalovanému byl naměřen alkohol v dechu v hodnotě , hodnota, promile. Žalovaný byl transportován hlídkou , adresa, do Nemocnice v , adresa, k vyšetření hlavy po nehodě. Následně byl z důvodu podnapilosti a neschopnosti souvislé chůze transportován do Protialkoholní záchytné stanice v , adresa, . Eskorta proběhla po zajištění žalovaného, jelikož transport odmítal.5. Z oznámení o přestupku ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný byl podezřelý ze spáchání přestupku proti veřejnému pořádku tím, že dne , datum, se ve stavu podnapilosti, kdy bylo hlídkou Policie ČR shledáno, že není schopen souvislé chůze, může být ohrožen na zdraví a životě, případně může být ohroženo zdraví jiných, odmítal se nechat eskortovat do Protialkoholní záchytné stanice v , adresa, .6. Ze záznamu z protialkoholní záchytné stanice č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že byl přijat v 17:20 dne , datum, , kde měl zjištěno v dechu 3,23 promile alkoholu. Odběr krve nebyl proveden.7. Z vyčíslení nákladů na eskortu ze dne , datum, a , datum, soud zjistil, že cesta osobním vozem v celkové délce 68 km, z , adresa, , byla vyčíslena s koeficientem , částka, za kilometr se spotřebou pohonných hmot v ceně , částka, , kdy spotřeba vozidla činila 6,6l na 100km, průměrná cena paliva činila , částka, na litr.8. Z výzvy k zaplacení dlužné částky ze dne , datum, s dokladem o odeslání soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k zaplacení do , datum, na adresu, kterou žalovaný uvedl, že se zdržuje v České republice.9. Podle § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách Prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Pokud byla záchytná služba poskytnuta nezletilé osobě, která není plně svéprávná, hradí náklady její zákonný zástupce.10. Dle § 4 písm. a) vyhlášky č. 467/2022 Sb., výše průměrné ceny pohonné hmoty podle § 158 odst. 3 věty třetí zákoníku práce činí , částka, za 1 litr benzinu automobilového 95 oktanů.11. Soud uzavřel, že žalovaný v podnapilém stavu byl ošetřen v Nemocnici v , adresa, a pro ohrožení vlastní i jiných byl transportován do Protialkoholní záchytné stanice , adresa, . Jelikož byl naměřen žalovanému alkohol v dechu, vznikla mu povinnost uhradit náklady na dopravu do záchytné stanice. Náhrada nákladů byla žalobkyní vyčíslena v souladu s vyhláškou a s použitým automobilem na přepravu. Soud žalobě s ohledem na výše uvedené v plném rozsahu vyhověl.12. Soud v souladu s § 151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. přiznal žalobkyni paušální náhradu nákladů ve výši , částka, za dva úkony - výzvu a podání žaloby.13. Dle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích platí, že pokud je žalobce od poplatku osvobozen, soud uloží povinnost zaplatit poplatek žalovanému. V tomto případě je žalobkyně od placení soudních poplatků osvobozena, povinnost uhradit poplatek soud uložil žalovanému.