5 C 206/2024-26 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že žalovaná se jako soudní exekutorka při pronásledování dlužníka , jméno FO, dne , datum, protiprávně vloupala do jejího bytu na adrese , adresa, . Žalovaná přitom byla žalobkyní opakovaně upozorněna, že dlužník již na uvedené adrese nebydlí. Svým protiprávním jednáním žalovaná nenávratně poškodila vstupní dveře do bytu, kdy tyto byly provrtány skrz na skrz a byla vylomena dveřní „fabka“, čímž na dveřích způsobila škodu ve výši , částka, . Po absurdním soupisu movitých věcí, kdy žádné z nich dlužníku nepatřily, pak pomocí výhružek a psychického nátlaku zabavila , jméno FO, , nájemci žalobkyně, částku , částka, , kdy tyto peněžní prostředky patřily žalobkyni, neboť nájemce jimi měl uhradit žalobkyni nájemné za květen 2023. Nebylo možno rozumně očekávat, že nájemce žalobkyně by snad hradil exekuci za jemu neznámou osobu. Žalobkyni se nedostalo zastání u Exekutorské komory ČR ani u Policie ČR.2. Žalovaná navrhla žalobu jako nedůvodnou zamítnout, neboť jde-li o částku , částka, , není patrné, z jakého titulu se žalobkyně zaplacení této částky domáhá. Pokud žalobkyně eviduje nějaký dluh na nájemném, nechť se obrátí na svého nájemce. Nárok ve výši , částka, není podložen žádným důkazem a nic neprokazuje, že by žalovaná žalobkyni způsobila škodu v této výši. Žalovaná doplnila, že exekuční řízení proti povinnému , jméno FO, bylo zahájeno dne , datum, na základě exekučního titulu – rozhodnutí , právnická osoba, , adresa, ze dne , datum, , č.j. MKH/016621/2020, kdy mu bylo zasláno i vyrozumění o zahájení exekuce s výzvou k dobrovolnému plnění na shora uvedenou adresu. Dne , datum, byl vydán exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem movitých věcí. Povinný nebyl ve dnech , datum, a , datum, na uvedené adrese zastižen, a proto byla povinnému na místě ponechána výzva s poučením, že pokud povinný nezpřístupní byt, bude zpřístupněn za pomoci zámečníka a soupis movitých věcí bude proveden v jeho nepřítomnosti. Dne , datum, byl vykonavatelem úřadu spolu se zámečníkem zpřístupněn byt č. , hodnota, , ve kterém nikdo nebyl zastižen. Po ukončení výkonu mobiliární exekuce byl byt uzamčen a vykonavatel obdržel od zámečníka tři kopie klíčů od bytu. Téhož dne pan , jméno FO, telefonicky sdělil, že nájemné hradí v hotovosti k rukám povinného a splatný měsíční nájem uhradil k rukám vykonavatele oproti předání klíčů a zajištěných hodinek. Tím došlo i k vymožení pohledávky a ke skončení řízení. Žalovaná tak postupovala v souladu s právními předpisy, a proto je žaloba nedůvodná.3. Soud ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně, která svou neúčast při jednání ani neomluvila.4. Ve věci nebylo s ohledem na skutečnost, že žalobkyně k podané žalobě žádné důkazy nepřipojila, a především s ohledem na právní posouzení věci prováděno žádné dokazování. Soud i právě s ohledem na právní posouzení věci uvedené dále zamítl návrhy žalované na dokazování, a to protokoly o průběhu exekuce ze dne , datum, , , datum, a , datum, , a audionahrávkou telefonického hovoru mezi panem , jméno FO, a Exekutorským úřadem , adresa, , neboť tyto by byly prováděny nadbytečně bez právní relevance pro projednávanou věc.5. Podle § 32 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti a o změně dalších zákonů (dále jen „exekuční řád“), nestanoví-li zvláštní zákon jinak, je exekutor povinen nahradit újmu tomu, komu ji způsobil v souvislosti s činností podle tohoto zákona. Exekutor je povinen nahradit újmu i tehdy, byla-li újma způsobena při výkonu exekuční nebo další činnosti jeho zaměstnancem; případná povinnost této osoby nahradit újmu podle zvláštních předpisů tím není dotčena.6. Podle § 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen „Zákon“), stát odpovídá za škodu, kterou způsobily právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona.7. Podle § 4 odst. 1 Zákona za výkon státní správy podle § 3 odst. 1 písm. b) se považuje i sepisování veřejných listin o právních úkonech, zápisy skutečností do veřejného rejstříku provedené notářem podle zákona upravujícího veřejné rejstříky právnických a fyzických osob, úkony notáře jako soudního komisaře a úkony soudního exekutora, případně jeho zástupce, zanikl-li exekutorovi výkon exekutorského úřadu a je-li tímto zástupcem exekutorský kandidát, při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisu.8. Předně je nutné v rámci právního hodnocení věci upozornit na vývoj právní úpravy odpovědnosti soudního exekutora ve smyslu § 32 exekučního řádu. Za podmínek § 32 exekučního řádu ve znění účinném do , datum, za škodu způsobenou soudním exekutorem při výkonu veřejné moci přenesené na něj zákonem (jako úřední osobou ve smyslu § 3 odst. 1 písm. b) a § 4 odst. 1 Zákona) odpovídal vedle státu též soudní exekutor sám. Uvedená konstrukce již ovšem není aktuální, protože zákonem č. 396/2012 Sb. bylo s účinností od , datum, do ustanovení § 32 odst. 1 exekučního řádu vloženo obdobné návětí, jakým je uvozen § 57 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti, „nestanoví-li zvláštní zákon jinak“, čímž se úprava odpovědnosti soudního exekutora za škodu sjednotila s úpravou odpovědnosti notáře. To bylo i podle důvodové zprávy k zákonu č. 396/2012 Sb. smyslem této změny, která „odstraní nejednoznačnost, která se projevovala v aplikaci uvedeného ustanovení, a bude postaveno najisto, že odpovědnost soudního exekutora nastupuje tehdy, pokud není dána odpovědnost státu podle zákona č. 82/1998 Sb.“. Lze tedy uzavřít, že činnost soudního exekutora vymezená v § 4 odst. 1 Zákona je výkonem veřejné moci, za jehož nesprávnost nadále odpovídá stát, a nikoliv již souběžně s ním též sám soudní exekutor. Odpovědnost soudního exekutora za škodu podle § 32 exekučního řádu se vztahuje pouze na ty ostatní činnosti, v nichž soudní exekutor nejedná v pozici úřední osoby (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Proto právě v případech, jedná-li se o škodu způsobenou soudním exekutorem při výkonu exekuční činnosti, exekucí zahájených po , datum, (kdy vstoupila v účinnost novela exekučního řádu provedená zákonem č. 396/2012 Sb.) již za škodu odpovídá pouze stát, nikoliv soudní exekutor souběžně s ním (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Shora uvedená konstrukce souběžné odpovědnosti soudního exekutora i státu aprobovaná dřívější judikaturou (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ) se tak nemůže aplikovat v případě všech exekucí zahájených po , datum, .9. V nyní projednávané věci přitom nemůže být z žalobních tvrzení pochyb o tom, že žalobkyně se po žalované domáhá náhrady škody, která jí měla vzniknout při výkonu činnosti žalované ve smyslu § 4 odst. 1 Zákona, tedy při výkonu činnosti svěřené jí státem k vymáhání povinností plynoucích z exekučních titulů. Soudní exekutorka se přitom škody měla dle žalobkyně dopustit při výkonu exekuce ve věci povinného , jméno FO, . Ze soudu dostupných informací se přitom podává, že exekuční titul proti povinnému byl vydán dne , datum, a exekuční řízení proti povinnému bylo zahájeno dne , datum, .10. Z výše uvedeného tak jednoznačně plyne, že žalovaná se jako soudní exekutorka měla žalobkyní tvrzené škody dopustit v exekučním řízení zahájeném po , datum, , a proto není dána její odpovědnost ve smyslu § 32 odst. 1 exekučního řádu a případné škody je třeba se ve smyslu § 3 odst. 1 písm. b) a § 4 odst. 1 Zákona domáhat nikoliv přímo po žalované, ale po státu. Soud tak dospěl k závěru, že ve věci není dána pasivní věcná legitimace žalované, a proto žalobu v celém rozsahu zamítl. Soud jen na tomto místě nad rámec uvedeného doplňuje, že již na základě žalobních tvrzení tu byly i zjevné pochybnosti o tom, zda je naopak dána aktivní věcná legitimace žalobkyně ve vztahu k nároku ve výši , částka, . Soud ještě závěrem dodává, že žalobu zamítl co do povinnosti zaplatit žalovanou částku, přičemž nemohl rozhodovat o žalobkyní uplatněném „příslušenství“, neboť toto svou povahou (dle tvrzení žalobkyně) nebylo příslušenstvím v právním smyslu a mělo ve skutečnosti představovat náklady řízení, které žalobkyni v průběhu soudního řízení vzniknou.11. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v řízení plně úspěšná a náleží ji plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení. Konkrétně má žalobkyně nárok na paušální náhradu hotových výdajů nezastoupeného účastníka za dva úkony (písemné vyjádření ve věci samé, účast na jednání před soudem dne , datum, ) po , čás