7 C 16/2024-15 — Okresní soud v Kutné Hoře

Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 15. 11. 2023 domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by byla žalovanému stanovena povinnost zaplatit jí částku 945 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že v souladu s § 3 odst. 4 zákona o televizních poplatcích se fyzická nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků televizního poplatku, a přitom je odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud [žalobkyni] po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty třiceti dnů ode dne doručen této výzvy. Jelikož žalovaný v zákonné lhůtě na výzvu nereagoval, byl zařazen do evidence poplatníků s povinností platit televizní poplatek. Žalovaný však částku za televizní poplatek za únor 2023 – srpen 2023 vč. neuhradil. Dále neuhradil poplatek za výzvy ve výši 87 Kč Celkem dluží 1 103,23 Kč. Přes výzvy však ničeho neuhradil. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou, proto byl usnesením zdejšího soudu zrušen. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestli-že ve věci lze rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud na základě předložených důkazů tj. výzva dle § 3 odst. 4 zákona o televizních poplatcích, písemná informace žalovanému o zařazení do evidence poplatků, extrahovaný záznam z předané databáze odběratelů elektrické energie a předávací protokol, přehled předpisů a plateb, vzal za prokázané, že v souladu s § 3 odst. 4 zákona o televizních poplatcích se fyzická nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků televizního poplatku, a přitom je odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud [žalobkyni] po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty třiceti dnů ode dne doručen této výzvy. Bylo prokázáno, že žalovaný je odběratelem elektrické energie, bylo prokázáno, že původně v evidenci poplatníků nebyl přihlášen, stalo se tak až poté, kdy neoznámil v zákonné lhůtě opak, že by nebyl vlastníkem televize, a že mu vznikla povinnost platit televizní poplatek ve výši 135 Kč, který je za období od února 2023 do srpna 2023 vč. který neuhradil, a to činí částku 945 Kč. Dále mu vznikla povinnost k úhradě částky 87 Kč za zaslané upomínky. Nebylo prokázáno, že by žalovaný něčeho uhradil. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl. Vyhověl i co se týče požadovaného příslušenství, neboť výše úroku odpovídá zákonnému předpisu a je požadována ode dne následujícího po dni vzniku splatnosti pohledávky do podání žaloby a činí 71,23 Kč. O nákladech řízení bylo rozhodováno dle § 142 o. s. ř., kdy úspěšnému účastníku, tj. žalobkyni, byla přiznána na náhrada nákladů řízení, jež spočívá v zaplaceném soudním poplatku 400 Kč, nákladů za právní zastoupení dle vyhl. č. 177/96 Sb., za 2 úkony, 2x režijní paušál + DPH, celkem 1 126 Kč.