§ 3 zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů – Působnost zákona
Zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů · 231/2001 Sb. · Ostatní právní předpisy
Stručně: Paragraf 3 zákona č. 231/2001 Sb. vymezuje, na koho se tento zákon vztahuje, tedy kdo musí dodržovat jeho pravidla, a to zejména s ohledem na provozovatele vysílání a jejich usazení v České republice. (§ 3 zákona č. 231/2001 Sb., zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
- Předmět úpravy: Působnost zákona
- Týká se: zaměstnanec, provozovatel
- Judikatura: na § 3 odkazují 3 soudní rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Znění: aktuální úplné znění podle Sbírky zákonů (e-Sbírka), stav databáze k
- Zdroj: e-Sbírka, 231/2001 Sb.
(1) Tento zákon se vztahuje na
a) provozovatele vysílání, který toto vysílání provozuje na základě zvláštních právních předpisů,3),4) (dále jen „provozovatel vysílání ze zákona“),
b) provozovatele rozhlasového vysílání, který toto vysílání provozuje na základě licence udělené podle tohoto zákona,
c) provozovatele převzatého vysílání, který toto vysílání provozuje na základě registrace podle tohoto zákona.
(2) Na právnickou nebo fyzickou osobu, která není uvedena v odstavci 1 a provozuje televizní vysílání, se tento zákon vztahuje, lze-li ji považovat za usazenou v České republice podle odstavce 3, nebo splňuje-li podmínky podle odstavce 4 anebo odstavce 5.
(3) Právnická nebo fyzická osoba se považuje za usazenou v České republice,
a) má-li sídlo nebo místo podnikání4a) v České republice a redakční rozhodnutí přijímá v České republice, nebo
b) má-li sídlo nebo místo podnikání v České republice, avšak redakční rozhodnutí přijímá v jiném členském státě Evropské unie, jestliže
1. podstatná část jejích zaměstnanců zajišťujících televizní vysílání související s výběrem a vysíláním pořadů (dále jen „související s pořady“) působí v České republice,
2. podstatná část jejích zaměstnanců zajišťujících televizní vysílání související s pořady působí jak v České republice, tak v uvedeném jiném členském státě Evropské unie, nebo
3. podstatná část jejích zaměstnanců zajišťujících televizní vysílání související s pořady nepůsobí v České republice ani v uvedeném jiném členském státě Evropské unie za podmínky, že televizní vysílání poprvé zahájila v České republice podle českého právního řádu a udržuje trvalé a efektivní zapojení do hospodářského života v České republice, nebo
c) má-li sídlo nebo místo podnikání v České republice, avšak rozhodnutí o televizním vysílání související s pořady přijímá ve státě, který není členským státem Evropské unie nebo naopak, za podmínky, že podstatná část jejích zaměstnanců zajišťujících televizní vysílání související s pořady působí v České republice.
(4) Nelze-li právnickou nebo fyzickou osobu považovat za usazenou v České republice podle odstavce 3, ani ji nelze považovat za usazenou v jiném členském státě Evropské unie4b), tento zákon se na ni vztahuje, pokud k televiznímu vysílání nebo k převzatému televiznímu vysílání využívá
a) zařízení pro přenos vzestupného signálu k družici, které je umístěno na území České republiky, nebo
b) kapacitu družice příslušející České republice, jestliže nevyužívá zařízení pro přenos vzestupného signálu k družici, které je umístěno na území České republiky nebo v jiném členském státě Evropské unie.
(5) Na právnickou nebo fyzickou osobu, která provozuje televizní vysílání nebo převzaté televizní vysílání a nelze ji považovat za usazenou v České republice podle odstavce 3, ani ji nelze považovat za usazenou v jiném členském státě Evropské unie, a která v České republice ani v jiném členském státě Evropské unie nesplňuje některou z podmínek podle odstavce 4, se tento zákon vztahuje jen tehdy, lze-li ji považovat za usazenou v České republice podle Smlouvy o fungování Evropské unie4c).
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Zákon se vztahuje na provozovatele, kteří vysílají na základě zvláštních předpisů (např. Česká televize, Český rozhlas), na ty, kteří získali licenci podle tohoto zákona, a na provozovatele převzatého vysílání registrované podle tohoto zákona.
- Pokud někdo provozuje televizní vysílání a nespadá pod výše uvedené kategorie, zákon se na něj vztahuje, pokud je považován za „usazeného v České republice“ nebo splňuje určité technické podmínky.
- Za „usazeného v České republice“ se považuje ten, kdo má sídlo nebo místo podnikání v ČR a redakční rozhodnutí přijímá v ČR, nebo má sídlo/místo podnikání v ČR a podstatná část zaměstnanců souvisejících s pořady působí v ČR, případně splňuje další specifické podmínky týkající se zaměstnanců a zahájení vysílání.
- I když provozovatel není usazen v ČR ani v jiném členském státě EU, zákon se na něj vztahuje, pokud pro televizní vysílání využívá zařízení pro přenos signálu k družici umístěné v ČR nebo kapacitu družice příslušející ČR.
Na co si dát pozor
- Určení „usazení v České republice“ je komplexní a závisí na kombinaci sídla/místa podnikání a místa přijímání redakčních rozhodnutí nebo působení podstatné části zaměstnanců.
- Zákon může dopadat i na subjekty, které nemají sídlo v ČR, ale využívají české technické prostředky pro vysílání.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 3
Jak soudy aplikují § 3
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti a replice na straně jedné tvrdí, že obecné soudy nemohly interpretovat a aplikovat podústavní právo [konkrétně § 2 odst. 1 a § 3 písm. a) tiskového zákona; obdobnými ustanoveními zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání") však neargumentuje] jinak, resp. že tak nemohly učinit ústavně konformním způsobem, a na straně druhé uvádí, že se …
Navzdory veřejnoprávní povaze je činnost stěžovatelky především ekonomickou hospodářskou činností podle § 2 odst. 5 ve spojení s § 3 odst. 1 zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání (dále jen „zákon o vysílání“).
Tento závěr má oporu i v důvodové zprávě a stejně tak i jiných právních předpisech (příkladmo stěžovatel uvádí § 3 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, kdy zákonodárce použil termínu „zvláštních právních předpisů“). [3] Stěžovatel odkazuje na čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod.
Související
§ 6 Spolupráce Sboru národní bezpečnosti s národn (Zákon o Sboru národní bezpečnosti)§ 28 Působnost na území hlavního města Prahy (Zákon stavební zákon)§ 8 (Zákon o obcích (obecní zřízení))§ 3 Sídla a územní působnost zeměměřických a kata (Vyhláška Českého úřadu zeměměřického a k)§ 33 Přestupky (Zákon o hlavním městě Praze)