1 C 129/2025-27 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím. Její nárok odůvodnila tím, že uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalobkyně prohlásila celý úvěr za splatný z důvodu prodlení žalovaného se splátkami. Žalobkyně uvedla, že ze strany žalovaného bylo hrazeno jen částečně.2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:Z listiny datované ke dni , datum, nazvané smlouva o nákupu na splátky č. L8906718045, jež zněla na částku , částka, , soud zjistil, že tato listina nebyla podepsána žalovaným, na listině bylo uvedeno u žalovaného jen jeho jméno tiskacím písmem. Z výpisu z účtu ke dni , datum, vedeného u , právnická osoba, . soud zjistil, že žalobkyně zaslala platbu , částka, na účet , jméno FO, , právnická osoba, . (nebylo zjištěno, že by se uvedená platba nějak týkala právní sféry žalovaného). Ze sdělení žalobkyně ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný měl uhradit žalobkyni , částka, . Pokud jde o doložení elektronického podepisování smlouvy žalovaným, žalobkyně předložila soudu jen tvrzení o tom, že žalovaný měl potvrdit souhlas se smlouvou SMS kódem „zaslaným z automatického systému žalobce…k potvrzení SMS kódu žalovaným došlo dne , datum, v 14:42 hod.“. Nikterak však její tvrzení nedoložila.Soud dále z předložených listin: Register description, Detail dotazu, Poštovní arch ze dne , datum, , Výzva k úhradě ze dne , datum, a , datum, , Výzva k plnění z , datum, , Credit application, nezjistil pro rozhodnutí rozhodující skutečnosti.Dále soud neprovedl dokazování ke skutečnostem obecně zjišťovaným z úřední povinnosti (soud neměl důvod pochybovat o skutečnosti, že ve věci mělo jít o spotřebitelský úvěr), tj. zda a jakým způsobem žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, neboť neměl prokázánu podmínku k takovému dokazování, a to uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Není-li sjednána smlouva, ztrácí význam dokazovat, zda jejímu „uzavření“ předcházelo řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně.4. Na základě výše uvedených zjištění soud učinil závěr o pro rozhodnutí rozhodném skutkovém stavu věci:Žalobkyně měla (zřejmě) zájem dne , datum, uzavřít se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru ve výši , částka, , soudu však nebylo prokázáno (bylo jen tvrzeno), že by předložená smlouva byla uzavřena (podepsána žalovaným), nebylo prokázáno, že žalobkyní deklarovaná platba , částka, , zaslaná na účet , jméno FO, , právnická osoba, ., by měla spojitost se žalovaným.5. Soud zjištěný skutkový stav právně posoudil následovně:6. Žalobkyně chtěla uzavírat smlouvu v postavení podnikatele [§ 420 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.)], jednalo by se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na věc neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v občanském zákoníku, ale i úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (v rozhodném znění).7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.8. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.9. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebitel rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“10. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem, podle odst. 2 písm. b) poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, podle odst. 4 poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.11. Podle § 562 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (odst. 1)písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby; (odst. 2) Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.12. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.13. Soud se především zabýval otázkou, zda smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena a dospěl k závěru, že tato skutečnost nebyla prokázána, v tomto směru neunesla žalobkyně důkazní břemeno. Otázka přitom nestojí tak, že by k podpisu nebyl dostatečný kód transferovaný elektronicky, ale rozhodující je skutečnost, že tento způsob podpisu (uzavření smlouvy) žalobkyně jen tvrdila, avšak neprokázala. Žalobkyně nepředložila podklady, které by prokazovaly podepisování smlouvy, přičemž zákon o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli úvěru uchovávat dokumenty a záznamy po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly (§ 78 zákona o spotřebitelském úvěru). Soud dále nemá za prokázané, že žalobkyně umožnila žalovanému načerpat , částka, , tj. že by takové prostředky, byť bez právního důvodu, byly žalovanému poskytnuty.14. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ ve smlouvě o úvěru uzavřené mezi ní a žalovaným, neboť uzavření této smlouvy nebylo prokázáno, a k závěru, že ve věci nejde ani o bezdůvodné obohacení žalovaného.15. Z důvodů uvedených shora soud žalobu zamítl (výrok I).16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Žalovaný byl zcela úspěšný, avšak náklady řízení mu nevznikly.