1 C 275/2025-31 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 51 044,44 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému 25 000 Kč. Žalovaný měl úvěr splácet v 18 splátkách po 3 043,50 Kč (poslední splátka ve výši 3 041,50 Kč). Žalovaný neuhradil ničeho.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:4. Soud zjistil z listiny smlouva o spotřebitelském úvěru, že právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, , IČ: , IČO, , dále též „právní předchůdkyně“) a žalovaný uzavřeli dne 11. 10. 2022 smlouvu o úvěru znějící na částku 25 000 Kč s tím, že žalovaný zaplatí poplatek celkem ve výši 26 910 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v 18 splátkách po 3 043,50 Kč (poslední splátka ve výši 3 041,50 Kč). V souladu se smlouvou byly finanční prostředky ve výši 25 000 Kč žalovanému poskytnuty hotovostně při podpisu smlouvy. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025, ze seznamu pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku soud zjistil, že u soudu uplatněná pohledávka za žalovaným i s jejím příslušenstvím byla postoupena na žalobkyni a žalovanému byla tato skutečnost oznámena. Z předžalobní výzvy ze dne 16. 4. 2025 (a podacího lístku ze dne 16. 4. 2025) soud zjistil, že žalovaný byl vyzván, aby zaplatil dlužnou částku. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný na úvěr neuhradil ničeho, čemuž žalovaný neodporoval.Dále soud provedl dokazování ke skutečnostem zjišťovaným z úřední povinnosti (soud neměl důvod pochybovat o skutečnosti, že ve věci jde o spotřebitelský úvěr), tj. zda a jakým způsobem právní předchůdkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru:Soud zjistil (v rámci sledovaného účelu dokazování) z listiny Žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 11. 10. 2022 podepsané žalovaným, že žalovaný uvedl (do kolonek) jako svůj rodinný stav: rozvedený, formu bydlení: nájem, příjem: důchodce 19 000 Kč, dokončené vzdělání: střední, ostatní příjem: 9 558 Kč, splátky úvěrů: 3 000 Kč, měsíční výdaje: 4 100 Kč. K zaškrtnutým políčkům na žádosti o úvěr: DPP, složenky 8/9, výměra důchodu, nebyly přiloženy odkazované dokumenty, zůstalo jen u tvrzení.5. Na základě výše uvedených zjištění soud učinil závěr o pro rozhodnutí rozhodném skutkovém stavu věci:6. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 11. 10. 2022 smlouvu o úvěru znějící na částku 25 000 Kč s tím, že žalovaný zaplatí poplatek celkem ve výši 26 910 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v 18 splátkách po 3 043,50 Kč (poslední splátka ve výši 3 041,50 Kč). V souladu se smlouvou byly finanční prostředky ve výši 25 000 Kč žalovanému poskytnuty hotovostně při podpisu smlouvy. U soudu uplatněná pohledávka za žalovaným i s jejím příslušenstvím byla postoupena na žalobkyni a žalovanému byla tato skutečnost oznámena. Žalovaný byl vyzván, aby zaplatil dlužnou částku. Žalovaný na úvěr neuhradil ničeho.7. Právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy o úvěru měla k dispozici údaje od žalovaného zachycené v předsmluvní dokumentaci (tj. tvrzení). Tedy následující: rodinný stav: rozvedený, formu bydlení: nájem, příjem: důchodce 19 000 Kč, dokončené vzdělání: střední, ostatní příjem: 9 558 Kč, splátky úvěrů: 3 000 Kč, měsíční výdaje: 4 100 Kč. Nebyl prokázán proces, tj. jak se získanými informacemi právní předchůdkyně nakládala, zdali vůbec.8. Soud zjištěný skutkový stav právně posoudil následovně:9. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavírala smlouvu v postavení podnikatele [§ 420 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.)], jednalo se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v občanském zákoníku, ale i úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (v rozhodném znění).10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.11. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.12. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.13. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebitel rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“14. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem, podle odst. 2 písm. b) poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, podle odst. 4 poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.17. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.19. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelky spotřebitelských úvěrů, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného.20. Žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) posuzovala úvěruschopnost žalovaného nikoli řádně a nikoli dostatečně, tedy bez odborné péče (jak bude dále vysvětleno), měla mít důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud věc posuzoval i s ohledem na smysl § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, který ukládá poskytovateli úvěrů, aby zohledňoval práva a zájmy spotřebitele. Žalobkyně nedoložila, že by právní předchůdkyně jakkoliv zkoumala výdaje a příjmy žalovaného uvedené v žádosti o spotřebitelský úvěr. Tyto okolnosti zůstaly pouze v rovině tvrzení. Právní předchůdkyně žalobkyně pracovala jen s vybranými informacemi, nežádala výpisy z bankovního účtu žalovaného (ani netvrdila, že by žalovaný účet neměl).21. Krajský soud v Praze uve