1 C 20/2026-48 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se domáhá po žalované zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru až do výše , částka, . Žalovaná měla úvěr splácet v denních splátkách. Dále byl sjednán smluvní úrok ve výši 1,016 % denně, poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky.2. Žalovaná s žalobou vyjádřila souhlas, co do částky , částka, . Ve zbytku navrhla žalobu zamítnout, což odůvodnila tím, že žalobkyně žalované sice poskytla úvěr ve výši , částka, ale dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalované. Žalovaná dále uvedla, že RPSN a sankce odporují dobrým mravům. Žalovaná uhradila celkem , částka, .3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:Z listiny datované ke dni , datum, nazvané úvěrová smlouva (včetně listin: předpis denních splátek, VOP, obecné principy a filozofie společnosti, údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, souhlas se zpracováním osobních údajů, informace pro spotřebitele, výzva k úhradě ze dne , datum, , autorizace ověření totožnosti, BankID výpis, výpis FLEXIFIN prosinec 2024 až březen 2025) soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru. Jistina úvěru byla sjednána ve výši , částka, . Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že žalobkyně žalované poskytla částku , částka, bezhotovostně na bankovní účet žalované dne , datum, . Žalovaná měla úvěr splácet v denních splátkách. Dále byl sjednán smluvní úrok ve výši 1,016 % denně, poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, a dokladu o odeslání soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána, aby zaplatila dlužnou částku. Z přehledů výběrů FLEXIFIN na č. l. 19 se podává, že žalovaná na úvěr uhradila celkem částku ve výši , částka, .Dále soud provedl dokazování ke skutečnostem zjišťovaným z úřední povinnosti (soud neměl důvod pochybovat o skutečnosti, že ve věci jde o spotřebitelský úvěr), tj. zda a jakým způsobem žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru:Soud zjistil (v rámci sledovaného účelu dokazování) z listiny nazvané jako výpis o posouzení úvěruschopnosti, že žalobkyně uvedla do kolonek pravidelné měsíční výdaje na půjčky: , částka, , pravidelné měsíční výdaje na bydlení: , částka, , ostatní zbytné výdaje , částka, , ověřený čistý měsíční příjem , částka, , měsíční čistý příjem uvedený spotřebitelem: , částka, . Jednalo se však jen o tvrzení, která nebyla žalobkyní prokazována. Z listiny identifikované příjmy soud zjistil, že žalobkyně v této listině uvádí výši ověřeného čistého měsíčního příjmu žalované částkou , částka, . Jednalo se však jen o tvrzení, které nebylo žalobkyní prokazováno.4. Na základě výše uvedených zjištění soud učinil závěr o pro rozhodnutí rozhodném skutkovém stavu věci:5. Žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru. Jistina úvěru byla sjednána ve výši , částka, . Žalobkyně žalované poskytla částku , částka, bezhotovostně na bankovní účet žalované dne , datum, . Žalovaná měla úvěr splácet v denních splátkách. Dále byl sjednán smluvní úrok ve výši 1,016 % denně, poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky. Žalovaná byla žalobkyní vyzvána, aby zaplatila dlužnou částku. Žalovaná na úvěr uhradila celkem částku ve výši , částka, .Soud učinil také závěr o skutkovém stavu věci (tj. z výše uvedených zjištění) z hlediska procesu zkoumání úvěruschopnosti žalované:Žalobkyně nepředložila soudu (neprokázala) žádný důkaz týkající se tvrzení žalobkyně o příjmech a výdajích žalované, který by prokazoval řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany poskytovatelky spotřebitelského úvěru.6. Soud zjištěný skutkový stav právně posoudil následovně:7. Žalobkyně uzavírala smlouvu v postavení podnikatele [§ 420 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.)], jednalo se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v občanském zákoníku, ale i úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (v rozhodném znění).8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.9. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.10. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.11. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebitel rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“12. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem, podle odst. 2 písm. b) poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, podle odst. 4 poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.15. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatelky spotřebitelských úvěrů, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalované.16. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované nikoli řádně a nikoli dostatečně, tedy bez odborné péče (jak bude dále vysvětleno), měla mít důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud věc posuzoval i s ohledem na smysl § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, který ukládá poskytovateli úvěrů, aby zohledňoval práva a zájmy spotřebitele. Žalobkyně nedoložila, že by ověřovala příjmy a výdaje žalované.17. Krajský soud v Praze uvedl ve svém rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , že „ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně, pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.“18. Povinnost poso