1 C 368/2025-56 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru s úvěrovým rámcem ve výši , částka, . Žalovaný měl úvěr splácet v denních splátkách. Dále byl sjednán smluvní úrok ve výši 0,983 % denně, poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky. Žalovaný neuhradil na úvěr ničeho.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:Z listiny datované ke dni , datum, nazvané smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru „flexi půjčka“ č. , hodnota, s úvěrovým rámcem , částka, (včetně listin: autorizace ověření totožnosti, informace pro spotřebitele, souhlas se zpracováním osobních údajů, údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, výzva k uhrazení dluhu ze dne , datum, + podací listina „zelená pošta“) žalobkyně zjistila, že žalovaný čerpal úvěr částkou ve výši , částka, . Žalovaný měl úvěr splácet v denních splátkách. Dále byl sjednán smluvní úrok ve výši 0,983 % denně, poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli měl soud za prokázané, že žalobkyně žalovanému zaslala na jeho bankovní účet částku ve výši , částka, . Z předžalobní výzvy ze dne , datum, (a potvrzení o podání doporučené zásilky) soud zjistil, že žalovaný byl vyzván, aby zaplatil dlužnou částku. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný na úvěr neuhradil ničeho, čemuž žalovaný neodporoval.Dále soud provedl dokazování ke skutečnostem zjišťovaným z úřední povinnosti (soud neměl důvod pochybovat o skutečnosti, že ve věci jde o spotřebitelský úvěr), tj. zda a jakým způsobem žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru:Soud zjistil (v rámci sledovaného účelu dokazování) z výpisu o posouzení úvěruschopnosti, že tvrzený příjem žalovaného je , částka, měsíčně, tvrzené měsíční výdaje žalovaného na půjčky jsou ve výši , částka, . Výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení je , částka, , výše ostatních zbytných výdajů je , částka, . Z výpisu z běžného účtu žalovaného „kontomatik“ nebyl zjištěn žádný trvalý příjem žalovaného. Z listiny nazvané identifikované příjmy nebyl zjištěn žádný trvalý příjem žalovaného, přičemž z výpisu není patrná žádná pravidelnost, ani zdroj těchto příjmů (ostatně žalobkyně v tomto důkazu o 25 stranách ani žádný z příjmů, se kterým by pracovala, neoznačila). Stejně tak nebyly označeny ani reálné výdaje žalovaného na bydlení.4. Na základě výše uvedených zjištění soud učinil závěr o pro rozhodnutí rozhodném skutkovém stavu věci:5. Žalovaný čerpal úvěr částkou ve výši , částka, . Žalovaný měl úvěr splácet v denních splátkách. Dále byl sjednán smluvní úrok ve výši 0,983 % denně, poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky. Žalobkyně žalovanému zaslala na jeho bankovní účet částku ve výši , částka, . Žalovaný neuhradil na úvěr ničeho. Žalovaný byl vyzván, aby zaplatil dlužnou částku. Žalovaný neuhradil na úvěr ničeho.Soud učinil také závěr o skutkovém stavu věci (tj. z výše uvedených zjištění) z hlediska procesu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného:Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti vycházela z tvrzeného příjmu žalovaného ve , částka, měsíčně, výdajů žalovaného na další půjčky ve výši , částka, . Z výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení , částka, , z výše ostatních zbytných výdajů , částka, . Nebyl zjištěn žádný trvalý příjem žalovaného. Soud zjištěný skutkový stav právně posoudil následovně:6. Žalobkyně uzavírala smlouvu v postavení podnikatele [§ 420 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.)], jednalo se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v občanském zákoníku, ale i úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (v rozhodném znění).7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.9. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.10. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebitel rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“11. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem, podle odst. 2 písm. b) poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, podle odst. 4 poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.14. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatelky spotřebitelských úvěrů, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného.15. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného nikoli řádně a nikoli dostatečně, tedy bez odborné péče (jak bude dále vysvětleno), měla mít důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud věc posuzoval i s ohledem na smysl § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, který ukládá poskytovateli úvěrů, aby zohledňoval práva a zájmy spotřebitele. Žalobkyně nedoložila, že by dostatečně ověřila trvalé příjmy žalovaného, resp. nedoložila, že by měla povědomí o tom, z čeho má žalovaný trvalé příjmy. Bez řádného zkoumání příjmů žalovaného, nemohl soud uvažovat nad tím, že by žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného řádně. Stejně tak nedoložila, že by zkoumala řádně výdaje žalovaného na bydlení.16. Krajský soud v Praze uvedl ve svém rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , že „ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně, pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění