17 C 228/2020-26 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se svojí žalobou, která byla Okresnímu soudu v Karviné doručena dne 2. 7. 2020, domáhala po žalované zaplacení částky 2 000 Kč společně s úrokem z prodlení z částky 932,46 Kč ve výši 8,05 % ročně za dobu od 3. 9. 2014 do zaplacení. Žalobkyně svoji žalobu odůvodnila tvrzením, že předmětnou pohledávku nabyla od původního věřitele, [právnická osoba] [příjmení] p.l.c. na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017. Původní věřitelská společnost uzavřela se žalovanou dne 18. 8. 2014 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalované peněžitou částku 2 000 Kč, tu ale žalovaná v dohodnuté lhůtě do 28. 5. 2016 nevrátila. Žalobkyně se domáhá touto žalobou úhrady pouze dlužné jistiny a zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti pohledávky do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žaloba, výzva k vyjádření a všechny další soudní písemnosti byly žalované doručeny na úředně vedenou adresu trvalého pobytu uvedenou v centrální evidenci obyvatel, a to [adresa žalované], kam jí soud doručil podle ustanovení § 49 o. s. ř. a v souladu s usnesením Ústavního soudu ČR ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10 zásilku formou uložení zásilky na poště a následně vyvěšením sdělení na úřední desce soudu. Fikce doručení nastala dne 23. 11. 2020. 3. K jednání, které bylo u Okresního soudu v Karviné nařízeno na den 15. 12. 2020, se zástupkyně žalobkyně ani žalovaná nedostavily. Zástupkyně žalobkyně svoji neúčast u jednání omluvila písemným podáním ze dne 7. 12. 2020, současně požádala o projednání věci bez její osobní účasti. Žalovaná neúčast u jednání neomluvila, předvolání k jednání adresované do vlastních rukou jí bylo doručeno na adresu uvedeného trvalého pobytu formou uložení zásilky na poště a následně vyvěšením sdělení na úřední desce soudu podle ustanovení § 49 odst. 4 o. s. ř. a § 46b písm. a/ o. s. ř., fikce doručení nastala dne 23. 11. 2020. Tento procesní postup posoudil jako zcela legitimní i Ústavní soud ČR ve svém usnesení ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10. 4. Na základě provedeného dokazování byl v řízení zjištěn následující skutkový stav: na základě smlouvy o úvěru ze dne 16. 8. 2014 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi [právnická osoba] [příjmení] p.l.c. jako zapůjčitelem a žalovanou jako vydlužitelem, podle které se zmiňovaná společnost zavázala poskytnout žalované jako zápůjčku částku do maximální výše 360 000 Kč, jednorázově co maximální výše 10 000 Kč. Podle výpisu z účtu vedeného u [právnická osoba], jehož majitelkou je [právnická osoba] [příjmení] p.l.c., byla z tohoto účtu dne 18. 8. 2014 převedena na účet označený žalovanou částka 2 000 Kč. Majitelkou a disponentkou takto označeného účtu je podle sdělení [právnická osoba] žalovaná. Totožnost žalované byla při uzavření smlouvy ověřována předložením občanského průkazu. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 dále bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi [příjmení] [příjmení] p.l.c. jako postupitelem a žalující společností jako postupníkem; příloha smlouvy obsahující seznam všech postoupených konkrétních pohledávek zahrnuje i pohledávku za žalovanou. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 18. 1. 2018, poštovní zásilka byla odeslána žalované dne 26. 1. 2018. Žalovaná byla o úhradu dluhu upomínána naposledy předžalobní upomínkou advokátky ze dne 2. 4. 2020, podle poštovního podacího archu ze dne 15. 4. 2020 byla tato upomínka zaslána doporučeně na známou adresu žalované. 5. Žaloba je zcela důvodná. 6. Žalobkyně je v daném sporu aktivně věcně legitimována podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku na základě písemné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017, podle které žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou ze smlouvy o zápůjčce od původní věřitelky [příjmení] [příjmení] p.l.c. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou vznikl závazkový vztah z titulu písemně uzavřené smlouvy o zápůjčce, jejímž předmětem byla částka 2 000 Kč. Žalovaná sama ani netvrdila, že by tuto částku nebo její část zapůjčiteli, případně následně žalobkyni vrátila, proto byla zavázána k úhradě částky 2 000 Kč, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu ode dne následujícího po splatnosti podle obsahu smlouvy až do zaplacení v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku a ve výši odpovídající ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Za situace, kdy žalobkyně v daném řízení požaduje úhradu pouze jistiny dluhu, soud se nezabýval tím, zda se právní předchůdkyně zabývala tzv. úvěruschopností žalované podle ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., a potažmo tím, zda je smlouva podle uvedeného ustanovení platná. I v případě neplatné smlouvy by měla žalobkyně nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, které by jí bylo přiznáno ve stejné výši jako žalovaná částka. 7. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a zavázal žalovanou nahradit zcela úspěšné žalobkyni náklady soudního řízení v plné výši 1 489 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně. Uvedená částka zahrnuje 1/ náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, 2/ odměnu za právní zastoupení žalobkyně advokátem podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, ve výši celkem 600 Kč, a to po 200 Kč za každý úkon právní služby (1. příprava spojená s převzetím zastoupení, 2. sepis žaloby a 3. sepis předžalobní upomínky), 3/ náhradu hotových výdajů ve výši celkem 300 Kč podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění, za provedené tři úkony právního zastoupení po 100 Kč za každý z nich a 4/ náhradu DPH ve výši 189 Kč podle vyhlášky č. 618/2004 Sb. jako podíl 21 % ze součtu uváděné odměny a náhrady hotových výdajů, tj. z částky 900 Kč. Žalovaná měla dlouhou dobu možnost řešit věc mimosoudně, když žaloba byla podána více než rok po uplynutí lhůty splatnosti dluhu, navíc byla v souladu s ustanovením § 142a o. s. ř. před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu a upozorněna na možnost soudního vymáhání dluhu.