16 C 144/2021-28 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), jež došla dne 1. 9. 2020 Obvodnímu soudu pro Prahu 1, domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 8 911,83 Kč a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8 227,72 Kč za dobu od 10. 10. 2018 do zaplacení. Tato věc byla postoupena Okresnímu soudu v Karviné jako soudu místně příslušnému na základě pravomocného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. 1. 2020, čj. 24 C 231/2020-10. Žalobní žádání odůvodnila žalobkyně tvrzením, že vymáhané nároky nabyla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 6. 2020 od [právnická osoba] [příjmení], a. s. (dříve [právnická osoba]), [IČO], (dále jen„ Banka“), jež dne 11. 8. 2009 uzavřela s žalovaným smlouvu o bankovní produktech a službách, na základě které zřídila a vedla žalovanému bankovní účet č. [bankovní účet], současně umožnila žalovanému čerpat kontokorentní úvěr. Žalovaný na základě smlouvy čerpal kontokorentní úvěr ve výši 8 227,72 Kč, který dosud nesplatil, ačkoli splatnost tohoto dluhu nastala 9. 10. 2018, když Banka v důsledku prodlení žalovaného s úhradou smluvních závazků pohledávku za žalovaným zesplatnila. Celkový dluh žalovaného ze smlouvy činí 8 911,83 Kč a sestává z dlužné jistiny úvěru 8 227,72 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 684,11 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k plnění podle § 142a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ale bezvýsledně. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a v řízení zůstal zcela pasivní. 3. Soud věc projednal a rozhodl na jednání dne 21. 9. 2021 konaném v nepřítomnosti účastníků; vyšel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce neúčast na jednání omluvila a souhlasila s tím, aby ve věci bylo jednáno a rozhodnuto bez její osobní účasti. Žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se k soudu bez omluvy nedostavil, o odročení jednání nepožádal. 4. Na základě obsahu spisu a provedeného dokazování listinami, které předložila žalobkyně, soud učinil ve věci tento skutkový závěr. 5. Mezi Bankou a žalovaným jako klientem byla uzavřena písemná smlouva o bankovních produktech a službách ze dne 11. 8. 2009 (dále též jen„ Smlouva“), na základě které Banka pro žalovaného jako majitele zřídila a vedla tzv. běžný účet č. [bankovní účet] (dále též jen„ Účet“), a to od 11. 8. 2009. Zároveň byla sjednána smlouva o kontokorentním úvěru Flexikredit povolením debetního zůstatku na Účtu do výše povoleného limitu, který od 6. 9. 2012 činil 5 000 Kč. Podmínky čerpání a splácení tohoto kontokorentního úvěru žalovaným upravovaly dispozice ke Smlouvě, kdy podle dispozic ze dne 22. 12. 2017 a produktových smluvních podmínek, jež tvoří nedílnou součást Smlouvy, žalovaný byl povinen platit Bance úrok z úvěru v sazbě 21,99 % ročně a v případě splatného Flexikreditu úrok v sazbě 24 % ročně. Vzhledem k tomu, že žalovaný opakovaně porušil smluvní podmínky kontokorentního úvěru Flexikredit, Banka žalovanému oznámila dopisem ze dne 16. 5. 2018, že okamžitě ruší povolený limit Flexikreditu na Účtu, zároveň žalovaného vyzvala k okamžité úhradě celého debetního zůstatku ve výši 7 256,48 Kč vkladem na Účet. Jelikož žalovaný zůstal nečinný, Banka dopisem ze dne 6. 6. 2018 žalovanému sdělila, že jeho dluh činí celkem 8 227,72 Kč a byl převeden na nově otevřený úvěrový účet, a v souladu se smluvními podmínkami požadovala, aby tento dluh, který představuje jistinu úvěru, byl uhrazen ve čtyřech měsíčních splátkách po 2 056,93 Kč, kdy poslední splátka byla splatná 5. 10. 2018. Žalovaný však ničeho nezaplatil, proto byl dopisem ze dne 9. 10. 2018 vyzván, aby dlužnou částku 8 227,72 Kč, která se navyšuje o úrok z prodlení, uhradil nejpozději do 23. 10. 2018. Dne 16. 6. 2020 byla mezi Bankou jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem uzavřena písemná smlouva o postoupení pohledávek, na základě které Banka postoupila žalobkyni mj. jiným i pohledávku za žalovaným včetně příslušenství, které jsou předmětem tohoto sporu, což bylo žalovanému oznámeno dopisem Banky z 25. 6. 2020. Před podáním žaloby byla žalovanému zaslána výzva k plnění podle § 142a odst. 1 o. s. ř. 6. Žalovaný v řízení netvrdil, natož aby prokázal, že dlužnou částku s příslušenstvím, již zaplatil. 7. V souladu s obecným přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 věty první občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), soud na daný případ aplikoval dosavadní právní předpisy, které platily do 31. 12. 2013, neboť předmětem sporu jsou nároky vzniklé ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi Bankou a žalovaným před 1. 1. 2014. Těmito dosavadními předpisy jsou především zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v rozhodném znění (dále jen„ obch. zák.“), a zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen„ obč. zák.“), které byly zrušeny 1. 1. 2014. Aktivní věcnou legitimaci žalobkyně posoudil soud podle ustanovení § 1879 a násl o. z. 8. Po právním zhodnocení skutkového stavu soud dovodil, že žaloba je důvodná. 9. Mezi žalovaným jako dlužníkem (v postavení nepodnikatele) a Bankou jako věřitelkou byla na základě smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 11. 8. 2009 a dispozic uzavřena platná úvěrová smlouva o tzv. kontokorentním úvěru Flexikredit, která se řídí ustanoveními § 497 obch. zák. Žalovaný byl v tomto případě oprávněn čerpat úvěr do výše sjednaného úvěrového limitu ze svého účtu, zřízeného a vedeného Bankou na základě smlouvy o běžném účtu uzavřené podle § 708 a násl. obch. zák. Svou povinnost poskytnout žalovanému sjednané peněžní prostředky podle kontokorentního úvěru plnila Banka tak, že prováděla platby a umožnila výběry z účtu žalovaného, i když ten na účtu neměl dostatek vlastních prostředků. Jelikož žalovaný porušil smluvní podmínky a poskytnuté peněžní prostředky (úvěr) řádně a včas nevrátil, nezaplatil sjednaný úrok z úvěru a došlo k překročení úvěrového limitu, byly veškeré závazky žalovaného z kontokorentního úvěru zesplatněny, a to ke dni 5. 10. 2018, kdy dlužná jistina 8 227,72 Kč. V důsledku prodlení žalovaného se splněním peněžitého dluhu vzniklo Bance v souladu s ustanovením § 517 odst. 2 obč. zák. (ve spojení s ustanovením § 262 odst. 4 věty druhé obch. zák.) právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, a to ve výši určené podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Poněvadž Banka celou splatnou pohledávku za žalovaným ve výši 8 227,72 Kč postoupila smlouvou jako postupitel žalobkyni jako postupníku (§ 1879 o. z.) a postoupením pohledávky nabyla žalobkyně také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená (§ 1880 odst. 1 o. z.), soud uložil žalovanému dlužníku povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 911,83 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 8 227,72 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 684,11 Kč, a dále úrok z prodlení z částky 8 227,72 Kč za dobu od 10. 10. 2018 do zaplacení ve výši 9 % ročně. 10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí přísluší náhrada všech účelně v řízení vynaložených nákladů v souhrnné výši 1 489 Kč, což jsou: a/ soudní poplatek za žalobu 400 Kč, b/ odměna za zastupování advokátem 600 Kč (3× 200 Kč) podle § 14b odst. 1 (bod 1.) a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném od 1. 7. 2014 (dále jen„ vyhláška“), za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky, tj. 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, 200 Kč za písemnou výzvu k plnění předcházející návrhu ve věci samé, 200 Kč za písemný návrh ve věci samé (žalobu); c/ náhrada hotových výdajů advokáta 300 Kč za 3 úkony právní služby v paušální částce 100 Kč na jeden úkon podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky; d/ náhrada za 21% daň z přidané hodnoty 189 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. 11. Pro úplnost soud dodává, že aplikoval zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení obsažené v § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní jako postupníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění, tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení (§ 14b odst. 1 písm. a), b), c) vyhlášky). 12. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč k rukám advokáta žalobkyně (platební místo). 13. O lhůtě ke splnění dluhu včetně příslušenství (výrok I.) a náhrady nákladů řízení (výrok II.) bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř. 14. Odůvodnění rozsudku bylo vyhotoveno v zkráceném znění podle § 157 odst. 4 o. s. ř., protože proti tomuto rozsudku odvolání není přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).