16 C 364/2020-39 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), jež došla soudu 14. 8. 2020, domáhala se žalobkyně, aby jí žalovaná zaplatila 6 975 Kč a úrok z prodlení z částky 3 975 Kč za dobu od 22. 2. 2019 do zaplacení ve výši 9,75 % ročně. To vše s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 21. 1. 2019 uzavřena smlouva o zápůjčce (dále též jen„ Smlouva“), na jejímž základě žalobkyně žalované poskytla dne 22. 1. 2019 finanční prostředky ve výši 3 000 Kč, které převedla na její účet č. [bankovní účet], a žalovaná se zavázala vrátit tuto zápůjčku a zaplatit poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 975 Kč, a to do dne 21. 2. 2019. Žalovaná však dosud ničeho neuhradila a od 22. 2. 2019 je v prodlení se splněním peněžitého dluhu v celkové výši 3 975 Kč (jistina 3 000 Kč a poplatek 975 Kč). Dále žalobkyně požadovala v souladu se Smlouvou náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalované, tj. částku 1 500 Kč, za tři písemné výzvy k úhradě dlužné částky, a také smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč. Žalobkyně tvrdila, že ke sjednání zápůjčky došlo prostřednictvím elektronické komunikace na webové stránce žalobkyně [webová adresa], na které se žalovaná seznámila s nabídkou na uzavření smlouvy, nastavila si dle své volby splatnost a výši zápůjčky a vyplnila žádost o poskytnutí půjčky (formulář), kde zadala své osobní údaje, čímž učinila návrh na uzavření smlouvy. Současně zaškrtla řádek s textem:„ Potvrzuji, že jsem se seznámila se zněním smlouvy o zápůjčce a zněním všeobecných obchodních podmínek, které jsou její součástí, těmto dokumentům jsem porozuměla a souhlasím s jejich zněním.“ Následně Smlouvu podepsala elektronickým PIN, který jí byl žalobkyní zaslán na jí uvedené telefonní číslo. Tento PIN žalobkyně považuje za prostý elektronický podpis. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky v intencích § 142a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), ale bezvýsledně. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná. 3. Soud věc projednal a rozhodl na jednání dne 5. 11. 2021 konaném v nepřítomnosti účastníků v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“); vyšel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalobkyně svou neúčast řádně omluvila a navrhla, aby soud věc projednal a rozhodl bez její účasti; žalovaná, ač řádně a včas předvolána, se k soudu bez omluvy nedostavila, o odročení jednání nepožádala. 4. Na základě provedeného dokazování listinami předloženými žalující stranou (smlouva o zápůjčce z 21. 1. 2019, všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, výpis z bankovního účtu žalované za prosinec 2018, upomínky – pokusy o smír z 28. 2., 7. 3. a 14. 3. 2019, výzva k úhradě před podáním žaloby z 20. 4. 2020 včetně podacího lístku z 20. 4. 2020), jakož i zprávou [právnická osoba] z 13. 8. 2021, soud vzal za prokázané, že na bankovní účet žalované č. [bankovní účet] došla dne 23. 1. 2019 bezhotovostní platba 3 000 Kč, která byla převedena z bankovního účtu žalobkyně č. [bankovní účet] a pod variabilním symbolem [číslo] SS 3. Před podáním žaloby byla žalované v souladu s § 142a odst. 1 o. s. ř. zaslána výzva k plnění dlužné částky v celkové výši 6 010 Kč ze smlouvy o zápůjčce, a to jako doporučené psaní podané k poštovní přepravě dne 20. 4. 2020. 5. Žalobkyně v tomto sporu neunesla břemeno důkazní ohledně tvrzení, že mezi ní a žalovanou vznikla dne 21. 1. 2019 smlouva o peněžité zápůjčce podle § 2030 a násl. o. z., resp., že na základě smlouvy o zápůjčce z 21. 1. 2019 přenechala žalované dne 21. 1. 2019 peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč, které žalovaná byla povinna vrátit nejpozději 21. 2. 2019, a uhradit téhož dne poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 975 Kč. Žalobkyně předložila písemné vyhotovení smlouvy o zápůjčce a tvrdila, že toto právní jednání bylo učiněno elektronickými prostředky a je opatřeno elektronickým podpisem žalované ve smyslu § 561 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), tj. elektronickým PIN, který byl žalované zaslán v SMS zprávě. Žádné důkazy k tomu nabídnuty nebyly, což platí i o tvrzení, že žalovaná na webových stránkách žalobkyně vyplnila žádost o poskytnutí zápůjčky (formulář), kde zadala své osobní údaje, čímž učinila návrh na uzavření smlouvy, a následně potvrdila, že se seznámila se zněním smlouvy o zápůjčce a zněním všeobecných obchodních podmínek, které jsou její součástí, těmto dokumentům porozuměla a souhlasí s jejich zněním. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, jakým způsobem byla ověřována totožnost žalované, která měla mít postavení vydlužitele, že projevila vůli směřující k určitému právnímu jednání, a nebylo tedy ani prokázáno, že byla dodržena písemná forma právního jednání podle § 562 odst. 1 o. z. Žalobkyně rovněž neprokázala, že žalované byly zaslány upomínky – pokusy o smír z 28. 2., 7. 3. a 14. 3. 2019. Žalobkyně svou neúčastí na jednání znemožnila soudu, aby ji vyzval podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení a označení důkazů potřebných k prokázání uvedených rozhodných skutečností, včetně poučení o následcích nesplnění této výzvy. 6. Jelikož však bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla bezhotovostním převodem peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč, které došly na bankovní účet žalované dne 23. 1. 2019, dospěl soud k závěru, že žalovaná tímto plněním bez právního důvodu získala na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení, které je povinna vydat (§ 2991 o. z.). Netvrdila-li žalovaná v průběhu řízení (natož aby prokázala), že obnos ve výši 3 000 Kč již žalobkyni vrátila, má žalobkyně jako věřitelka vůči žalované dlužnici právo požadovat zaplacení částky 3 000 Kč i s úrokem z prodlení za dobu od 27. 4. 2019 do zaplacení (§ 1970 o. z.) v sazbě 9,75 % ročně, která je nižší, než úroková sazba stanovená podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (soud je v tomto případě vázán žalobou, tedy nemůže překročit žalobní žádání). Do prodlení se splácením peněžitého dluhu se žalovaná dostala uplynutím třídenní lhůty k plnění podle předžalobní výzvy k plnění z 20. 4. 2020, která jí došla 23. 4. 2020 (§ 570 odst. 1 a § 573 o. z.) Lhůta k plnění tak uplynula dne 26. 4. 2020 a tímto dnem nastala splatnost dluhu žalované z bezdůvodného obohacení. 7. Soud z uvedených důvodů rozsudečným výrokem I. žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně za dobu od 27. 4. 2020 do zaplacení a výrokem II. rozsudku žalobu ve zbylém rozsahu jako nedůvodnou zamítl. 8. Výrok III. rozsudku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky reflektuje výsledek sporu a je v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná byla v této věci úspěšnější než žalobkyně (ke dni vydání rozsudku činil součet žalobou uplatněných nároků spolu s příslušenstvím 8 023,01 Kč, přičemž součet přisouzené pohledávky a jejího příslušenství představuje 3 446,62 Kč), a tak by měla právo na náhradu poměrné části nákladů řízení, avšak žádné náklady jí nevznikly. 9. O lhůtě ke splnění povinnosti k peněžitému plnění dle výroku I. rozsudku bylo rozhodnuto ve shodě s § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř. 10. Odůvodnění rozsudku soud vyhotovil ve zkráceném znění podle § 157 odst. 4 o. s. ř., neboť odvolání proti tomuto rozsudku není přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).