21 C 308/2021-85 — Okresní soud v Karviné

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 5 373,54 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že předchůdce žalobkyně [právnická osoba], uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, podle které byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky až do výše 5 000 Kč. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas. Pohledávka byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Z listin předložených žalobkyní bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel s [právnická osoba], dne [datum] rámcovou smlouvu o finančních službách s vydáním debetní karty. Dne [datum] uzavřel žalovaný s [právnická osoba], smlouvu o kontokorentním úvěru, podle které se [právnická osoba], zavázala žalovanému poskytnout úvěr až do výše 5 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději do 1 roku od poskytnutí úvěru. Úroková sazba byla sjednána ve výši 18,90 % O poskytnutí úvěru žalovaný požádal dne [datum]. V žádosti žalovaný uvedl, že jeho průměrný příjem činí 17 013 Kč měsíčně a nemá žádné měsíční platby domácnosti (splátky úvěrů, nájem, ostatní splátky jako výživné, srážky ze mzdy, léky apod.). Dle tvrzení žalobkyně žalovaný načerpal peněžní prostředky ve výši 5 373,54 Kč. Z výpisů z účtu žalovaného za měsíce duben 2018 až červenec 2018 bylo zjištěno, že žalovaný vždy do nejpozději do druhého dne vybral téměř celou došlou platbu (příjem). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván zástupcem žalobkyně k zaplacení dlužné částky písemnou výzvou ze dne [datum]. Mezi žalovaným a původním věřitelem byla uzavřena smlouva o úvěru podle §2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Postoupení pohledávky žalobkyni ve smyslu § 1879 o. z. bylo žalovanému oznámeno. Soud se z úřední povinnosti zabýval tím, zda je smlouva v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel posuzoval před poskytnutím úvěru schopnost žalovaného úvěr splácet. Vycházel však pouze z prohlášení žalovaného o svých příjmech, které byly osvědčeny výpisem z účtů žalovaného. Výdaje žalovaného posuzovány nebyly. Smlouva o úvěru je proto podle § 86 a § 87 spotřebitelského zákona absolutně neplatná. Žalovaný byl proto zavázán k vrácení dlužné jistiny, jak uvedeno v odstavci I. výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o. z., a to až od uplynutí lhůty stanovené v předžalobní upomínce. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 387 Kč, přičemž tato částka představuje 26 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 63 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 37 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 373,54 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.