21 C 367/2021-44 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 40 204 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že předchůdce žalobkyně (původní věřitel) společnost [právnická osoba], postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] dluh vůči žalovanému vzniklý a) ze smlouvy [číslo] ze dne [datum], podle které žalovaný převzal v hotovosti částku 21 000 Kč, b) ze smlouvy [číslo] ze dne [datum], podle které žalovaný převzal v hotovosti částku 11 000 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z formulářové smlouvy [číslo] [číslo] bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] dvě smlouvy, a to: a) dne [datum] smlouvu [číslo] podle které žalovaný převzal v hotovosti částku 21 000 Kč, kterou se zavázal vrátit spolu s dalšími poplatky. Celkem se zavázal vrátit částku 40 236 Kč v týdenních splátkách po 516 Kč. Podle tvrzení žalobkyně žalovaný zaplatil částku ve výši 6 700 Kč. b) dne [datum] smlouvu [číslo] podle které převzal žalovaný v hotovosti částku 11 000 Kč, kterou se zavázal vrátit spolu s dalšími poplatky. Celkem se zavázal vrátit částku 20 640 Kč v týdenních splátkách po 344 Kč. Podle tvrzení žalobkyně vrátil žalovaný částku ve výši 13 972 Kč. 4. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že má příjem ve výši 21 478 Kč a přítelkyně má příjem ve výši 17 000 Kč, který byl zohledněn, a dále že má žalovaný celkové výdaje ve výši 15 780 Kč (Zjištěno z karty zákazníka ze dne [datum]). V další žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že má příjem ve výši 18 651 Kč a výdaje ve výši 12 828 Kč (Zjištěno z karty zákazníka ze dne [datum]). Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že pohledávka ze smlouvy [číslo] [číslo] byla předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], postoupena žalobkyni. Z listiny označené jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo zjištěno, že obsahuje sdělení společnosti [právnická osoba], adresované žalovanému, ve kterém oznamuje, že pohledávky ze smlouvy [číslo] [číslo] byly postoupeny žalobkyni. Žalobkyně dopisem ze dne [datum] informovala žalovaného, že o něm zpracovává osobní údaje. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván zástupcem žalobkyně k zaplacení dlužných částek ze smlouvy ze smlouvy [číslo] [číslo] ve lhůtě do [datum]. 5. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud za skutkový závěr ve věci samé. 6. Žalovaný uzavřel dvě smlouvy o zápůjčce podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť jí pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 o. z. a postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. 7. Na daný právní poměr se ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vztahují práva a povinnosti uvedená v tomto zákoně. Před poskytnutím spotřebitelského úvěru bylo tedy podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinností předchůdce žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Důsledkem porušení této povinnosti je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. K tomu srovnej i rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo]. 8. Žalobkyně i přes poučení podle § 118a odst. 1 a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ o. s. ř.“), neprokázala, že před poskytnutím úvěru byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného, když pouhé prohlášení žalovaného o svých příjmech a výdajích při žádosti o úvěr takovou podmínku nesplňuje. Obě smlouvy o zápůjčce soud proto shledal podle § 86 a § 87 absolutně neplatnými. 9. Žalovaný byl proto zavázán k vrácení poskytnutého plnění, tj. rozdílu poskytnuté částky a již vrácené částky (21 000 – 6 700) podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru spolu s úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od uplynutí lhůty stanovené v předžalobní upomínce. Podle druhé smlouvy nevznikl žalobkyni nárok na vrácení žádné částky, neboť žalovaný převzal částku 11 000 Kč a na tuto smlouvu vrátil již 13 972 Kč. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1492/2017 (dostupným na www.nsoud.cz) negativním výrokem, neboť žalovanému podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady.