21 C 370/2021-38 — Okresní soud v Karviné

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 21 854 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že předchůdce žalobkyně (původní věřitel) společnost [právnická osoba], postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] dluh vůči žalované vzniklý ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum], podle které žalovaná převzala v hotovosti částku 14 000 Kč a zavázala se ji vrátit spolu s poplatkem v týdenních splátkách po 439 Kč do [datum]. Žalovaná na dlužnou částku zaplatila pouze 4 429 Kč. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalovanou a předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] Podle této smlouvy žalovaná převzala v hotovosti při podpisu smlouvy částku ve výši 14 000 Kč a zavázala se ji vrátit spolu s poplatkem v týdenních splátkách. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že v nepravidelných splátkách zaplatila žalovaná částku celkem 4 429 Kč. V žádosti o spotřebitelský úvěr žalovaná uvedla, že má čistý měsíční příjem ve výši 6 320 Kč, který doložila potvrzením o výši příjmu a dohodou o pracovní činnosti. Do příjmů žalované byly ale také zohledněny ostatní příjmy ve výši 3 700 Kč a příjmy domácnosti ve výši 27 500 Kč. Měsíční výdaje byly pouze odhadnuty na částku 3 700 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a seznamu postoupených pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že pohledávka ze smlouvy o zápůjčce [číslo] byla předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], postoupena žalobkyni. Z listiny označené jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo zjištěno, že obsahuje sdělení společnosti [právnická osoba], adresované žalované, ve kterém oznamuje, že pohledávka ze smlouvy o zápůjčce [číslo] byla postoupena žalobkyni. Dále bylo zjištěno, že dne [datum] podala žalobkyně k poštovní přepravě zásilku adresovanou žalované. Z předžalobní upomínky zástupce žalobkyně ze dne [datum] bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky ze smlouvy o zápůjčce [číslo] do [datum]. Z podacího lístku bylo zjištěno, že upomínka byla žalovanému zaslána prostřednictvím pošty. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud za skutkový závěr ve věci samé. Žalovaná uzavřela smlouvu o zápůjčce podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), podle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť jí pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 o. z. a postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Na daný právní poměr se ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vztahují práva a povinnosti uvedená v tomto zákoně. Před poskytnutím spotřebitelského úvěru bylo tedy podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinností předchůdce žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalované. Důsledkem porušení této povinnosti je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. K tomu srovnej i rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo]. Žalobkyně i přes poučení podle § 118a odst. 1 a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ o. s. ř.“), neprokázala, že před poskytnutím úvěru byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované, když pouhé prohlášení žalované o svých výdajích při žádosti o úvěr takovou podmínku nesplňuje. Navíc ostatní příjmy žalované a příjmy domácnosti nebyly nijak ověřeny. Smlouvu o zápůjčce soud proto shledal podle § 86 a § 87 absolutně neplatnou. Žalovaná byla zavázána k vrácení poskytnutého plnění, tj. rozdílu poskytnuté částky a již vrácené částky (14 000 – 4 429) podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru spolu s úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od uplynutí lhůty stanovené v předžalobní upomínce. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1492/2017 (dostupným na www.nsoud.cz) negativním výrokem, neboť žalované podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady.