21 C 385/2021-42 — Okresní soud v Karviné

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 100 531,14 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že předchůdce žalobkyně (původní věřitel) společnost [právnická osoba], postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] celkem tři pohledávky, a to a) ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum], podle které žalovaný v hotovosti převzal částku 13 000 Kč, ale dosud uhradil pouze částku 4 604 Kč, b) ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum], podle které žalovaný převzal v hotovosti částku 25 000 Kč, ale dosud vrátil pouze částku 8 166 Kč, c) podle smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum], podle které žalovaný převzal v hotovosti částku 40 000 Kč, ale dosud vrátil pouze částku 25 022 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Z listin předložených žalobkyní zjistil soud následující skutkový stav: Žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], smlouvu o zápůjčce [číslo] dne [datum], podle které převzal při podpisu v hotovosti částku 40 000 Kč a tuto částku se zavázal zaplatit spolu s poplatkem ve výši 32 019 Kč, to je celkem 72 019 Kč, v 18 splátkách po 4 002 Kč a poslední splátku ve výši 3 985 Kč (zjištěno ze smlouvy o zápůjčce). Před poskytnutí zápůjčky žalovaný uvedl v zákaznické kartě dne [datum], že je zaměstnaný, jeho čistý měsíční příjem činí 19 451 Kč, ostatní jeho příjmy činí 5 000 Kč a jeho odhadované měsíční výdaje činí 8 000 Kč (zjištěno ze zákaznické karty). Z tabulky umoření bylo zjištěno, že je žalovaný zaplatil v nepravidelných osmi splátkách celkem 25 022 Kč. Dne [datum] uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba], smlouvu o zápůjčce [číslo] podle které převzal žalovaný v hotovosti při podpisu částku 25 000 Kč a zavázal tuto částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 20 200 Kč, to je celkem 45 200 Kč, v 18 měsíčních splátkách po 2 512 Kč a poslední splátku ve výši 2 496 Kč. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že je žalovaný na tuto zápůjčku zaplatil v nepravidelných splátkách částku 8 166 Kč. Ze zákaznické karty – žádost o spotřebitelský úvěr ve výši 19 000 Kč ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je zaměstnaný, jeho čistý příjem činí 27 000 Kč, ostatní příjmy činí 6 000 Kč dále, že interní splátky činí 4 000 Kč a má odhadované výdaje ve výši 9 000 Kč měsíčně. Dne [datum] uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba], smlouvu o zápůjčce [číslo], podle které žalovaný převzal v hotovosti částku 13 00 Kč a zavázal se na tuto částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 11 441 Kč, tj. celkem 24 441 Kč v 60 splátkách po 408 Kč (zjištěno ze smlouvy o zápůjčce). Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný na tuto zápůjčku zaplatil v pěti splátkách pouze částku 4 604 Kč. Ze zákaznické karty – žádost o spotřebitelský úvěr ve výši 25 000 Kč ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný zde uvedl, že je zaměstnaný, jeho čistý měsíční příjem činí 24 647 Kč, další příjmy činí 9 000 Kč, příjmy domácnosti činí 6 000 Kč, odhadované výdaje činí pouze 4 000 Kč měsíčně a výše splátek činí 6 504 Kč měsíčně. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba], postoupila žalobkyni všechny tři pohledávky vyplývající z výše uvedených smluv o zápůjčce. Z předžalobní upomínky zástupce žalobkyně ze dne [datum] a podacího lístku bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužných částek podle všech tří výše uvedených smluv o zápůjčce, a to ve lhůtě do [datum]. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud za skutkový závěr ve věci samé. Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným byly uzavřeny celkem tři smlouvy o zápůjčce podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť jí byly pohledávky ze smluv o zápůjčce postoupeny původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek dle § 1879 o. z. S odkazem na § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) zkoumal soud z úřední povinnosti, zda před uzavřením smluv o zápůjčce byla posouzena úvěruschopnost žalovaného. V řízení žalobkyně prokázala, že před sjednáním každé smlouvy o zápůjčce vycházel původní věřitel pouze z prohlášení žalovaného o jeho příjmech a výdajích uvedených v zákaznické kartě. Výdaje byly vždy určeny pouze odhadem. Soud tak dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalovaného nebyla řádně posouzena a smlouva je tedy absolutně neplatná ve smyslu § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobě bylo proto vyhověno jen částečně, neboť žalobkyni vznikl ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nárok jen na zaplacení toho, co bylo žalovanému skutečně vyplaceno a co žalovaný dosud nevrátil, tj. (40 000 – 25 022= 14 978) + (13 000 – 4 604= 8 396) + (25 000 – 8 166=16 834). Soud rovněž přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z., a to od [datum], neboť prokazatelně byl žalovaný vyzván k plnění předžalobní upomínkou do [datum]. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1492/2017 (dostupným na www.nsoud.cz) negativním výrokem, neboť žalovanému podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady.