21 C 412/2020-33 — Okresní soud v Karviné

Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 8 846 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru, podle které půjčila žalovanému 12 000 Kč, a žalovaný se zavázal splatit tuto částku spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 240 Kč v týdenních splátkách po 354 Kč. Žalovaný splácel úvěr nepravidelně a celkem uhradil 12 394 Kč. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] [číslo] bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky jako hotovostní bezúčelový úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 4 200 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 2 400 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 640 Kč, tj. celkem 21 240 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 354 Kč. Žalovaný při podpisu smlouvy potvrdil, že částku 12 000 Kč převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Z evidenční karty klienta bylo zjištěno, že má žalovaný příjem z pracovního poměru ve výši 21 000 Kč měsíčně a hradí náklady na bydlení ve výši 6 400 Kč a má další výdaje ve výši 5 000 Kč měsíčně. Z historie úvěru bylo zjištěno, že žalovaný v nepravidelných splátkách zaplatil celkem 12 394 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván zástupcem žalobkyně k zaplacení dlužné částky výzvou ze dne [datum]. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud za skutkový závěr ve věci samé. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a předchůdcem žalobkyně byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť jí byla pohledávka postoupena původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 o. z. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno nejpozději doručením předžalobní upomínky. Na tento smluvní vztah se ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), vztahují práva a povinnosti uvedená v tomto zákoně. Před poskytnutím úvěru bylo tedy podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinností předchůdce žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Důsledkem porušení této povinnosti je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. K tomu srovnej i rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo]. Žalobkyně se k jednání nedostavila, k výzvě soudu před jednáním sdělila v písemném podání ze dne [datum], že schopnost žalovaného ověřila v dostupných registrech a provedla kontrolu předložených dokumentů vyplněných/zaškrtnutých v evidenční kartě klienta při jejím sepisování, ve spisu jako příloha žaloby. Žalobkyně však předložila pouze evidenční kartu klienta, která obsahuje prohlášení žalovaného o jeho příjmech a výdajích, žádné listiny, kterými by byly prokázány skutečné příjmy a výdaje žalovaného před uzavřením smlouvy doloženy nebyly. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že věřitel řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného a smlouva je z tohoto důvodu absolutně neplatná. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle smlouvy čerpal žalovaný úvěr ve výši 12 000 Kč a před podáním žaloby zaplatil na tento úvěr částku 12 394 Kč. Žalovaný tedy podle absolutně neplatné smlouvy ničeho žalobkyni nedluží a žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1492/2017 (dostupným na www.nsoud.cz) negativním výrokem, neboť žalovanému podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady.