22 C 230/2021-24 — Okresní soud v Karviné

Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 1 524 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení s odůvodněním, že se žalovaná během přepravy v prostředku hromadné dopravy provozovaném žalobkyní, a to autobusu linky [číslo] dne [datum], neprokázala na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem, a je proto povinna zaplatit jízdné 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Jízdné a přirážka k jízdnému byly splatné do 15 dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu. Žalovaná dlužnou částku i přes výzvu žalobkyně neuhradila. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná. Soud rozhodl o věci v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s tímto procesním postupem souhlasili (právní fikce souhlasu ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.). Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci: Žalovaná se dne [datum] přepravovala dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy provozovaným žalobkyní (autobus, linka [číslo]) a na výzvu kontrolora se neprokázala platnou jízdenkou, o čemž byla na místě sepsána dohoda s cestujícím [číslo]. Žalovaná dohodu s cestujícím podepsala, avšak neuhradila na místě dlužné jízdné 24 Kč ani přirážku k jízdnému za jízdu bez platného jízdního dokladu ve výši 1 500 Kč. Výše jízdného a přirážky k jízdnému byly zjištěny ze smluvních přepravních podmínek a ceníku jízdného vydaných žalobkyní. Žalovaná v dohodě s cestujícím uznala dlužnou částku co do důvodu a výše 24 Kč (jízdné) a 1 500 Kč (přirážka k jízdnému) a zavázala se ji zaplatit nejpozději do 15 dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu. Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokázala, že by jízdné a přirážku k jízdnému žalobkyni uhradila. K plnění byla žalovaná vyzvána písemnou výzvou ze dne [datum], dlužnou částku však neuhradila. Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná použila dopravní prostředek provozovaný žalobkyní, byla tak mezi nimi konkludentně uzavřena smlouva o přepravě ve smyslu ustanovení § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ o. z.“), podle kterého se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Jízdné za přepravu osob bylo předepsáno tarifem Dopravního podniku [právnická osoba], ve výši 24 Kč, přirážka k jízdnému pak byla stanovena Smluvními přepravními podmínkami Dopravního podniku [právnická osoba] ve výši 1 500 Kč. Jelikož se žalovaná během přepravy neprokázala platným jízdním dokladem, vzniklo žalobkyni oprávnění požadovat po žalované zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému splatné na místě ve výši 1 500 Kč, a to v souladu s ustanovením § 18a zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění účinném ke dni provedení kontroly, a v souladu se Smluvními přepravními podmínkami Dopravního podniku [právnická osoba], vydanými a platnými v době přepravní kontroly. Žalovaná rovněž všechny dlužné pohledávky písemně uznala ve smyslu ustanovení § 2053 o. z., čímž byla založena vyvratitelná právní domněnka existence uznaného závazku. Protože žalovaná netvrdila a tedy ani neprokázala, že by ke dni rozhodnutí soudu dluh uhradila, zavázal jí soud k povinnosti zaplatit žalobkyni celkovou částku 1 524 Kč O úroku z prodlení soud rozhodl dle ustanovení § 1970 o. z ve výši stanovené podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a hotových výdajů ve výši 200 Kč za dva úkony, tj. za sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby, v paušální částce 100 Kč na jeden úkon (§ 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb.)