23 C 147/2021-23 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaný byl zavázán zaplatit mu částku 6 500 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši ročně z částky 6 500 Kč za dobu 13. 1. 2021 do zaplacení s odůvodněním, že žalobce je obchodní společností podnikající v oblasti poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. V souladu se schváleným projektem rozdělení a fúze došlo k rozdělení společnosti [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO] odštěpením, přičemž [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] nezanikla a vyčleněná část jejího jmění přešla na [právnická osoba] [právnická osoba], a k fúzi sloučením [právnická osoba] a.s., se sídlem [adresa], [IČO], jako zanikající společnosti, a [právnická osoba] [právnická osoba] jako nástupnické společnosti, která změnila firmu na [právnická osoba] S účinností ode dne 1. 4. 2020 došlo ke změně dosavadní obchodní firmy [právnická osoba] na [právnická osoba] s.r.o. Součástí vyčleněného jmění [právnická osoba] (dále také jako původní poskytovatel), které přešlo na žalobce, byla také smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] (dále jen Smlouva), kterou původní poskytovatel uzavřel s žalovaným dne 15. 5. 2019. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné podmínky a reklamační řád společnosti [právnická osoba] pro službu DIGI TV (dále jen VOP). Na základě této Smlouvy zajišťoval původní poskytovatel pro žalovaného služby spočívající v poskytování služeb elektronických komunikací, služby byly poskytovány do dne 31. 12. 2019, kdy byla Smlouva ukončena. V souladu s čl. 4 VOP měl žalovaný povinnost do 10 dnů od ukončení Smlouvy vrátit poskytovateli dočasně mu poskytnuté technické zařízení. Žalovaný nevrátil poskytovateli technické zařízení, jež mu bylo poskytnuto za účelem využívání veřejně dostupných služeb elektronických komunikací řádně a včas, konkrétně se jednalo o zařízení set-top-box CA Modul (sér. č. ACG53MDNACT35MWL) a přístupovou kartu (sé [rodné číslo]). Protože žalovaný technické zařízení nevrátil, vznikl tak poskytovateli nárok na smluvní pokutu za nevrácené technické zařízení dle ceníku ve výši 5 000 Kč za technické zařízení set-top-box a ve výši 1 500 Kč za technické zařízení přístupová karta. Žalovaný byl o úhradu smluvní pokuty ve výši 6 500 Kč vyzván v předžalobní upomínce ze dne 30. 12. 2020, i přes výzvu neuhradil ničeho. 2. Z žalobcem předložených listinných důkazů, a to ze Smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] ze dne 15. 5. 2019, formuláře o provedení instalace/převzetí zařízení ze dne 15. 5. 2019, Zvláštních podmínek pro Službu kombinované televize DIGI TV, Všeobecných podmínek poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací společnosti [právnická osoba] účinných od 25. 5. 2018, Výzvy k úhradě dluhu ze dne 15. 12. 2019 a z Předžalobní výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 30. 12. 2020 včetně poštovního podacího archu ze dne 30. 12. 2020, soud zjistil následující skutkový stav věci: Žalovaný objednal u žalobce služby elektronických komunikací na dobu 24 měsíců, na základě objednávky žalovaného byla dne 15. 5. 2019 uzavřena Smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo]. Ve Smlouvě byla sjednána povinnost uživatele zaplatit smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč v případě nevrácení technického zařízení. Dále si strany sjednali podmínky poskytování služeb elektronických komunikací ve Smlouvě, jejíž obsah byl dán VOP, ceníkem a zvláštními podmínkami dalších služeb, když žalovaný podpisem smlouvy stvrdil, že tyto dokumenty jsou mu známé a bez výhrad s nimi souhlasí. Žalovaný si objednal tarif DIGI TV, bylo mu pronajato technické zařízení set-top-box CA Modul (sér. č. ACG53MDNACT35MWL) a přístupová karta (sé [rodné číslo]). Žalobce z důvodu porušení smluvních povinností ze strany žalovaného omezil a ukončil poskytování služeb ze smlouvy ke dni 31. 12. 2019. Žalovaný ukončení smlouvy k tomuto dni nijak nerozporoval. Ve VOP byla sjednána povinnost uživatele v případě ukončení Smlouvy vrátit poskytnuté technické zařízení ve stavu, který odpovídá běžnému opotřebení poskytovateli, a to nejpozději do 10 dnů od ukončení smlouvy. Předžalobní výzvou ze dne 30. 12. 2020 žalobce prostřednictvím právního zástupce vyzval žalovaného ke vrácení obou technických zařízení a k zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 6 500 Kč. 3. Závazkový vztah právního předchůdce žalobce a žalovaného, vzniklý na základě Smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, je nutno posuzovat dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), jelikož se na tomto účastníci platně dohodli ve Smlouvě a VOP jako její nedílné součásti. Soud posoudil po právní stránce Smlouvu podle ust. § 1746 odst. 2 o. z., jako smlouvu nepojmenovanou; v daném případě si účastníci dostatečně určitě určili předmět svých závazků ve Smlouvě a podrobné podmínky smluvního vztahu byly upraveny ve VOP, které učinili součástí Smlouvy. Ve Smlouvě byla také sjednána smluvní pokuta pro případ, že žalovaný nevrátí pronajaté technické zařízení žalobci včas a v pořádku. O povinnosti k úhradě smluvní pokuty soud rozhodl dle ust. § 2048 o. z., kdy ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Žalobce v řízení neprokázal, že došlo k ukončení smlouvy odstoupením tak, jak tvrdil v žalobě. Soud však vzal za prokázané, že došlo k ukončení smlouvy uplynutím doby, na kterou byla sjednána, neboť zánik smlouvy uplynutím doby (a v důsledku toho také povinnost žalovaného vrátit zařízení a v případě nevrácení zaplatit smluvní pokutu) nastal dne 15. 5. 2021 O úroku z prodlení soud rozhodl dle ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 4. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách. 5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce měl ve sporu plný úspěch, a přísluší mu proto náhrada nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z mimosmluvní odměny za zastupování advokátem za tři úkony právní služby ve výši 600 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzva k úhradě, sepis žaloby) dle ust. 14b odst. 1 písm. a), b), c) bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška), když při určení sazby mimosmluvní odměny nebylo přihlédnuto k příslušenství pohledávky, a z hotových výloh advokáta ve výši režijního paušálu 100 Kč ke třem úkonům právní služby dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky, tj. ve výši 300 Kč. Jelikož advokát žalobce osvědčil, že je plátcem DPH, přiznal soud žalobci i nárok advokáta na úhradu 21% DPH v souladu s ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkové náklady řízení tak činí částku 1 489 Kč. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit tuto částku advokátu žalobce.