27 C 306/2021-32 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 28. 6. 2021 domáhala se žalobkyně na žalovaném zaplacení částky 37 651 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že její předchůdkyně společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne 25. 7. 2011 smlouvu o půjčce [číslo] na základě níž poskytla žalovanému v hotovosti částku 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet spolu s poskytnutou částkou i souhrnný poplatek ve výši 5 801 Kč, a to v hotovosti v 45 týdenních splátkách po 307 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 4. 6. 2012. Žalovaný však sjednané splátky řádně a včas nesplácel, když poslední splátka byla uhrazena dne 29. 1. 2013. Žalovaný uhradil pouze 7 918,70 Kč. Právnímu předchůdci žalobkyně proto vzniklo dle smluvních podmínek dne 4. 6. 2012 právo na uhrazení celé zbývající částky, která činila na jistině 3 681,47 Kč a na souhrnném poplatku 2 200,83 Kč. Žalovaný dluh dosud neuhradil. Kromě výše uvedených částek požaduje žalobkyně po žalovaném i kapitalizovaný úrok ve výši 2 382,87 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 873,20 Kč do dne postoupení pohledávky a úrok a úrok z prodlení i ode dne 18. 6. 2016. [právnická osoba] dále uzavřela se žalovaným dne 14. 2. 2005 smlouvu o půjčce [číslo] na základě níž poskytla žalovanému v hotovosti částku 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet spolu s poskytnutou částkou i souhrnný poplatek ve výši 19 920 Kč, a to v hotovosti v 52 týdenních splátkách po 307 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 16. 12. 2006. Žalovaný však sjednané splátky řádně a včas nesplácel, když poslední splátka byla uhrazena dne 29. 4. 2008. Žalovaný uhradil pouze 18 151,30 Kč. Právnímu předchůdci žalobkyně proto vzniklo dle smluvních podmínek dne 16. 12. 2006 právo na uhrazení celé zbývající částky, která činila na jistině 20 612,98 Kč a na souhrnném poplatku 11 155,72 Kč. Žalovaný dluh dosud neuhradil. Kromě výše uvedených částek požaduje žalobkyně po žalovaném i kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 21 658,15 Kč do dne postoupení pohledávky a úrok a úrok z prodlení i ode dne 18. 6. 2016. Pohledávky byly ke dni 17. 6. 2016 postoupeny na žalobkyni. 2. Žalovaný jen uvedl, že má příjem pouze 7 800 Kč, manželka bere nějaké dávky, za byt platí 14 500 Kč a neví, jak to má udělat, jak dluh zaplatit, nezbývá mu ani na léky. Je schopen měsíčně platit maximálně 100 Kč. 3. Soud provedl důkaz sdělením podstatného obsahu listin, a to dvou smluv o půjčce včetně smluvních podmínek, zákaznické karty, smlouvy o postoupení pohledávky včetně přílohy, předžalobní výzvy včetně podacího archu a oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího archu. 4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav: 5. Ze smlouvy o půjčce [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 25. 7. 2011 mezi společností [právnická osoba] a žalovaným jako zákazníkem. Žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 8 000 Kč, přičemž žalovaný současně potvrdil převzetí této částky v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu a souhrnný poplatek ve výši 5 801 Kč, a to v hotovosti v 45 týdenních splátkách po 307 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 4. 6. 2012. Z karty zákazníka soud zjistil, že v ní žalovaný uvedl, že je nezaměstnaný, nemá půjčku u [právnická osoba] ani jiné společnosti, není majitel vozu, kolonka s vyživovacími povinnostmi k nezaopatřeným dětem je nevyplněná, druh jeho bydlení je nájemník, má státní podporu 13 260 Kč, výdaje na nájem 7 200 Kč, na telefon 200 Kč a výdaje na domácnost 3 000 Kč. Dle karty byl předložen výměr podpory, nájemní smlouva, SIPO a pas. Tyto doklady však soudu předloženy nebyly. Ze smlouvy o půjčce [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 14. 2. 2005 mezi společností [právnická osoba] a žalovaným jako zákazníkem. Žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 30 000 Kč, přičemž žalovaný současně potvrdil převzetí této částky v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu a souhrnný poplatek ve výši 19 920 Kč, a to v hotovosti v 52 týdenních splátkách po 307 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 16. 12. 2006. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 17. 6. 2016 mezi společností [právnická osoba] postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o půjčce, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovaným ze smluv o půjčce. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry. 6. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen zčásti. 7. Žalobkyně prokázala, že její předchůdkyně uzavřela se žalovaným dne 14. 2. 2005 smlouvu o půjčce [číslo] která má všechny náležitosti tohoto typu smlouvy dle § 657 a násl. občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. Na základě uzavřené smlouvy předala předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 30 000 Kč. Žalovaný tuto skutečnost ani nijak nerozporoval. Jelikož tato smlouva byla uzavřena před účinností zákona č. 145/2010 Sb., soud u ní prověřování úvěryschopnosti žalovaného neposuzoval. Žalovaný netvrdil, že by uhradil na půjčku vyšší částku než žalobkyní tvrzených 18 151,30 Kč, proto jej soud zavázal k povinnosti zaplatit žalobkyni zbylou dlužnou částku na této půjčce, a to a jistině 20 612,98 Kč, na souhrnném poplatku 11 155,72 Kč a zákonném úroku z prodlení ve výši 21 658,15 Kč kapitalizovaný do dne 17. 6. 2016. Jelikož žalovaný ani k tomuto dni dluh z této smlouvy neuhradil, a je stále v prodlení, uložil mu soud povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z dlužené jistiny a poplatku v celkové výši 31 768,70 Kč i od 18. 6. 2016 do zaplacení dluhu. 8. Žalobkyně dále prokázala, že její předchůdkyně na základě uzavřené smlouvy o půjčce [číslo] předala žalovanému částku 8 000 Kč. Žalovaný tuto skutečnost ani nijak nerozporoval. Soud však má za to, že tuto smlouvu je již nutno hodnotit jako neplatnou, neboť žalobkyně ani přes poučení soudu dostatečně neprokázala, že by její předchůdkyně jako poskytovatel půjčky při uzavírání smlouvy o půjčce prověřovala s odbornou péčí podle ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet. Předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze z údajů uváděných žalovaným v kartě zákazníka a ani nijak blíže nezkoumala příjmovou ani výdajovou stránku žalovaného a žádné další důkazy ani přes poučení soudu k prokázání řádného prověření úvěryschopnosti žalovaného nepředložila. Navíc při uzavírání smlouvy musela předchůdkyně žalobkyně vědět, že žalovaný má minimálně jednu další půjčku přímo u ní, a to [číslo] kterou žalovaný nesplácí, přičemž poslední splátku na ni uhradil před víc než třemi lety dne 29. 4. 2008. Rovněž nepřihlédla k tomu, že žalovaný je nezaměstnaný a pobírá pouze sociální dávky. Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel nebankovních úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. V rámci posouzení výdajové stránky žalovaného nezkoumala předchůdkyně žalobkyně náklady na bydlení, ani netrvala na doložení výše nákladů na bydlení, nezkoumala náklady na dopravu do zaměstnání, náklady na léky nebo jiné výdaje, nezkoumala, zda žalovaný splácí jiné úvěry nebo zápůjčky a jaká je výše měsíčních splátek, zda a kolik má vyživovacích povinností. Předchůdkyně žalobkyně zcela nedostatečně zkoumala a prověřovala zejména otázku výdajů žalovaného, čímž nesplnila povinnost s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Soud proto dospěl k závěru o neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 9 odst. 1 o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.). Jelikož jde o neplatnost absolutní, soud k ní musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud odkazuje na ustálenou judikaturu Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu i § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ) (který má podobný dosah a k němuž je judikatura bohatší), a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spo