16 C 70/2021-29 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického rozkazu) došlou soudu 2. 12. 2020 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 12 640 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky v zákonné výši 8,25 % ročně za dobu od 23. 7. 2020 do zaplacení s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 29. 5. 2019 uzavřena smlouva o úvěru ve výši 18 180 Kč (skládající se z půjčené částky 10 000 Kč a kapitalizovaného úroku 8 180 Kč), podle které měla žalovaná splácet týdně 303 Kč. První splátka měla být uhrazena do sedmého dne od podpisu smlouvy a další splátky vždy do sedmého dne od předchozí splátky, kdy plněním dlužníka je nejprve hrazena cena půjčky (kapitalizovaný úrok) a poté jistina (půjčené peníze). Ve smlouvě bylo ujednáno, že v případě prodlení s plněním nebo při absenci plnění se stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Žalovaná splácela půjčku nepravidelně, zaplatila pouze 5 540 Kč, a tak částka, jejíhož zaplacení se žalobkyně domáhá, se stala splatnou ke dni 9. 10. 2019, přičemž prodlení žalované nastalo 23. 7. 2020. Žalované byla před podáním žaloby zaslána výzva k plnění podle § 142a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ale bezvýsledně. V doplnění žaloby podáními ze dne 11. 6. 2021 a ze dne 22. 6. 2021 žalobkyně uvedla, že vymáhaná částka 12 640 Kč sestává z těchto nesplacených nároků: jistina 6 870 Kč, úrok 1 397 Kč, poplatek za administrativní činnost 2 116 Kč a odměna obchodního zástupce z hotovostního inkasa splátek 2 257 Kč. Zároveň tvrdila, že schopnost žalované splácet úvěr posoudila před a v rámci uzavření úvěrové smlouvy. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná. 3. Soud věc projednal a rozhodl na jednání dne 3. 2. 2022 konaném v nepřítomnosti účastníků; vyšel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Žalobkyně svou neúčast na jednání omluvila a souhlasila s tím, aby ve věci bylo jednáno a rozhodnuto bez její osobní účasti. Žalovaná, ač řádně a včas předvolána, se k soudu bez omluvy nedostavila, o odročení jednání nepožádala. 4. Soud provedl dokazování listinami, které předložila žalobkyně, tj. smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 29. 5. 2019 včetně smluvních podmínek ke smlouvě o spotřebitelském úvěru (kopie), formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 29. 5. 2019 2017 (kopie), evidenční kartou klienta ze dne 9. 5. 2019 (kopie), platební historií smlouvy [číslo] (dlužník [celé jméno žalované]) a předžalobní výzvou podle § 142a o. s. ř. k úhradě dlužného plnění včetně dokladu o odeslání této výzvy (kopie), a zjistil tyto rozhodné skutečnosti: 5. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 29. 5. 2019 uzavřena písemná smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále též jen„ Smlouva“). Na základě této Smlouvy poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti dne 29. 5. 2019, přičemž ve Smlouvě bylo ujednáno, že žalovaná zaplatí žalobkyni celkem 18 180 Kč (celková výše spotřebitelského úvěru), tj. součet jistiny úvěru 10 000 Kč, úroku 1 980 Kč (úroková sazba činila 70,89 % ročně), poplatku za zpracování a doručení úvěru 3 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek 3 200 Kč, to vše formou 60 týdenních pravidelných splátek ve výši 303 Kč. První splátku byla žalovaná povinna uhradit 5. 6. 2019, každou další splátku pak 7. dne po datu splatnosti předchozí splátky. V článku IV. Smlouvy, označeném jako„ Prohlášení klienta“, je mj. uvedeno, že klient prohlašuje, že ohledně jeho osoby nebylo zahájeno insolvenční řízení, že ke dni podpisu této Smlouvy nejsou splněny podmínky pro podání insolvenčního návrhu, že proti němu není vedeno exekuční řízení či řízení o výkonu rozhodnutí a zahájení takového řízení ani nehrozí. Nedílnou součástí Smlouvy jsou smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru (strana 2. a 3. Smlouvy). 6. Žalovaná dne 29. 5. 2019 podepsala formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, jenž mj. obsahuje popis základních vlastností spotřebitelského úvěru na částku 10 000 Kč, včetně popisu a vyčíslení nákladů spotřebitelského úvěru, a také evidenční kartu klienta, která kromě osobních údajů žalované (rodné číslo, datum narození, číslo občanského průkazu a jeho platnost), adresu výběru splátek úvěru a doručovací adresu, adresu trvalého bydliště, čísla mobilního telefonu, obsahuje informace o majetkových a finančních poměrech žalované. Podle těchto záznamů žalovaná byla zaměstnána s příjmem 21 782 Kč měsíčně, její měsíční výdaje na bydlení a domácnost činily 16 348 Kč, a tak disponibilní zůstatek domácnosti představoval 5 434 Kč. 7. Z platební historie smlouvy [číslo] ze dne 29. 5. 2019 (dlužník [celé jméno žalované]) bylo zjištěno, že žalovaná zaplatila žalobkyni celkem 5 540 Kč. 8. Z kopie předžalobní výzvy podle § 142 o. s. ř. k úhradě dlužného plnění ze dne 15. 10. 2020 včetně dokladu o odeslání této výzvy z téhož dne bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím zmocněného advokáta Mgr. [jméno] [příjmení] vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky 12 640 Kč jako nesplacených závazků z úvěru [číslo] ze dne 29. 5. 2019, a to do 7 dnů od doručení této výzvy (upomínky). 9. Podle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném ke dni 29. 5. 2019 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2). 11. Podle § 87 odst. 1, věta první, zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 12. Po právním posouzení skutkového stavu (skutkových zjištění) dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. 13. Soud vzal za prokázané, že mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovanou byla uzavřena dne 29. 5. 2019 písemná smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. („ Smlouva“), na jejímž základě žalobkyně dne 29. 5. 2019 poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky, jakož i další poplatky sjednané ve Smlouvě. Tuto Smlouvu je třeba hodnotit ve smyslu ustanovení § 1810 o. z. jako smlouvou spotřebitelskou, která podléhá režimu zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně ji uzavírala jako podnikatel s žalovanou jako spotřebitelem. Povinností žalobkyně před uzavřením Smlouvy bylo řádně prověřit úvěruschopnost žalované, kdy tato povinnost má chránit nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale také pozici úvěrujícího a společnost jako celek, neboť předchází negativním důsledkům neplnění peněžitých závazků, předlužení a insolvence. Důsledkem nesplnění povinnosti řádně prověřit spotřebitelovu schopnost splatit úvěr podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to absolutní, protože jde ve svém důsledku o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (§ 580 o. z.) a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o. z.). 14. V souladu s rozhodnutím Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] je nutno dotčená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyložit tak, že soud je povinen i bez námitky spotřebitele zkoumat, zda (ne) došlo k porušení předsmluvní povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. 15. Žalobkyně v daném případě tvrdila (v podání ze dne 11. 6. 2021), že schopnost žalované splácet úvěr řádně posoudila před a v rámci uzavření Smlouvy