17 C 170/2022-47 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se svojí žalobou, která byla Okresnímu soudu v Karviné doručena dne 10. 3. 2022, domáhala po žalované zaplacení částky 15 170,51 Kč společně s příslušenstvím. Žalobkyně svoji žalobu odůvodnila tím, že dne 14. 9. 2016 uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru registračního čísla [číslo], na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 50 000 Kč. Uvedenou částku se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni v dohodnutých splátkách spolu se smluvenými úroky podle článku 5 smlouvy. Před uzavřením smlouvy a poskytnutím úvěru žalované byla její schopnost splácet poskytnutý úvěr posouzena s odbornou péčí v souladu se zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně vycházela mj. z informací získaných z bankovních registrů klientských informací, z nebankovních registrů klientských informací a informací získaných prostřednictvím zájmového sdružení právnických osob na ochranu leasingu, úvěru a dalších služeb (SOLUS). Dále žalobkyně prověřil úvěruschopnost žalované prostřednictvím dalších registrů a databází, např. insolvenčního rejstříku, evidence neplatných dokladů, evidence adres obecních/městských úřadů, interních registrů atd. Při posouzení schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr žalobkyně rovněž komplexně vyhodnotila celkovou finanční situaci žalované, kdy konfrontovala žalovanou doložené skutečnosti s dostupnými údaji umožňující posouzení její úvěruschopnosti. Žalovaná se dostala nejpozději ke dni 16. 4. 2016 do prodlení s plněním, proto byl úvěr podle smluvních podmínek (článek XI, bod 2 písm. f/) zesplatněn, o tom byla žalovaná informována výzvou. Dlužná částka žalované ke dni 20. 7. 2016 činí celkem 36 494,04 Kč a zahrnuje jistinu ve výši 29 164,62 Kč, poplatky ve výši 846,08 Kč, smluvní úrok 5 790,47 Kč a úrok z prodlení ve výši 692,87 Kč. Žalovaná ani po opakovaných výzvách dluh neuhradila, žalobkyně jí zaslala prostřednictvím svého advokáta předžalobní upomínku ze dne 6. 12. 2021, ani poté žalovaná nezaplatila na dluh žádnou částku. 2. V přípise ze dne 6. 11. 2022 žalobkyně podrobně popsala obecný postup při zjišťování tzv. úvěruschopnosti klientů, včetně odkazů na příslušnou soudní judikaturu. Uvedla, že podle předložených dokladů, a to výpisů z běžného účtu žalované vyplývá, že její čistý měsíční příjem činil v době od 1. 4. 2016 do 14. 9. 2016 v čistém 13 967 Kč. Žalovaná ve své žádosti o úvěr uvedla výši nákladů na bydlení 1 000 Kč měsíčně, platby spoření 300 Kč měsíčně, náklad na pojištění 1 000 Kč měsíčně a ostatní výdaje 1 000 Kč měsíčně. Žalobkyně v rámci řádného posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela z výdajů žalované v celkové výši 9 596 Kč měsíčně, kdy 1) ostatní výdaje a náklady na pojištění činí 2 000 Kč měsíčně, 2) výdaje na bydlení činí 2 336 Kč měsíčně a životní minimum 3 410 Kč měsíčně, 3) výdaje na závazky u jiných poskytovatelů úvěrů činí 1 250 Kč měsíčně, 4/ z výdajů žalovaného na závazky u žalobkyně činí 600 Kč měsíčně. Pokud je o výši nákladů na bydlení, pak žalobkyně porovnala tvrzenou výši 1 000 Kč s údaji Českého statistického úřadu o výdajích na bydlení a energie a pro účely posouzení úvěruschopnosti do výdajů započetla částku 2 336 Kč měsíčně. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že je svobodná a bezdětná, tedy bez vyživovací povinnosti. Rozdíl mezi zjištěným příjmem žalované 13 967 Kč měsíčně a výdaji vypočtenými žalobkyní 9 596 Kč měsíčně činí 4 371 Kč měsíčně, což představovalo 31 % pravidelných příjmů žalované. Po poskytnutí úvěru pak zůstane žalované 24 % pravidelného příjmu na nepravidelné výdaje, proto úvěruschopnost žalované byla před uzavřením smlouvy o úvěru zcela zjevně dána. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žaloba, výzva k vyjádření a všechny další soudní písemnosti byly žalované doručeny na adresu jejího trvalého bydliště v [obec], [ulice a číslo], kam jí soud doručil podle ustanovení § 49 o. s. ř. zásilku formou uložení zásilky na poště a následně vhozením do poštovní domovní schránky. Fikce doručení nastala dne 20. 10. 2022. Tento procesní postup posoudil jako zcela legitimní i Ústavní soud ČR ve svém usnesení ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10. 4. V daném řízení bylo prokázáno na základě žádosti o poskytnutí osobního úvěru [číslo] dne 14. 9. 2016, že žalovaná požádala žalobkyni o poskytnutí osobního úvěru ve výši 50 000 Kč čerpanou jednorázově dne 14. 9. 2016, s tím, že uvedenou částku bude splácet v 71 měsíčních splátkách. Uvedla, že je svobodná, bezdětná, bytové poměry označila jako„ ostatní“ a náklady na bydlení uvedla v celkové výši 1 000 Kč měsíčně, ostatní výdaje 1 000 Kč měsíčně. Listina je vlastnoručně podepsána žalovanou. 5. Z dokladu nazvaného„ otisk registrů“ vyplývá, že žalovaná v době uzavření smlouvy o úvěru platila jiný dluh ve výši 1 000 Kč měsíčně, další tři její žádosti o úvěr byly v průběhu roku 2016 odmítnuty jinými poskytovateli úvěru než žalobkyní. 6. Z návrhů na rozhodnutí o poskytnutí úvěru bez uvedení data soud zjistil, že žalovaná nebyla vedena jako dlužník v seznamu dlužníků, ani v bankovních i nebankovních registrech její žádost o poskytnutí úvěru ve výši 50 000 Kč schválil. 7. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 14. 9. 2016 soud zjistil, že uvedeného dne byla mezi účastnicemi uzavřena smlouva o úvěru, podle které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský bezúčelový úvěr ve výši 50 000 Kč, částka měla být vyčerpána jednorázově dne 14. 9. 2016 Vedle úvěrového rámce byl dohodnut smluvní úrok za poskytnutí úvěru ve výši 15,30 % ročně a pojištění 50 Kč. Celkovou částku 76 408 Kč se žalovaná zavázala hradit v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 1 075 Kč, poslední splátka byla splatnou dne 20. 8. 2022. Žalovaná uvedla ve smlouvě jedinou kontaktní adresu v [obec], [ulice a číslo]. Podle interního účetního dokladu ze dne 14. 9. 2016 byla zaslána na účet označený žalovanou [bankovní účet] částka 50 000 Kč. 8. Podle historického výpisu z účtu ze dne 28. 2. 2022 vyčerpala žalovaná na základě uvedené úvěrové smlouvy částku 50 000 Kč, zaplatila celkem 57 dohodnutých splátek, tj. částku 61 275 Kč. 9. Advokátka žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu k úhradě dne 6. 12. 2021. 10. V dopise ze dne 1. 9. 2021 vzhledem k neplnění podmínek smlouvy o úvěru, uzavřené dne 14. 9. 2016, podle které byl čerpán úvěr ve výši 50 000 Kč, žalobkyně naposledy vyzvala k okamžitému splácení všech dlužných částek po splatnosti plynoucích z citované smlouvy o úvěru, evidovaných na účtu [číslo] [bankovní účet], které jsou k 31. 8. 2021 ve výši 3 460,24 Kč. Zásilka byla žalované doručována na adresu trvalého pobytu, vzhledem k tomu, že adresát na uvedené adrese nebydlí, byla zásilka vrácena žalobkyni dne 7. 9. 2021. 11. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji v plném rozsahu zamítl. 12. V řízení bylo prokázáno, že dne 14. 9. 2016 došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovanou jakou úvěrovanou, podle příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Obsah smlouvy je zachycen v listinné podobě, listina obsahuje vlastnoruční podpisy obou smluvních stran. 13. Soud tuto smlouvu o úvěru vyhodnotil jako absolutně neplatnou, k tomuto typu neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Podle názoru soudu nebylo prokázáno, že by žalobkyně skutečně vyhověla předpokladům uvedeným v ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tedy že řádně zjišťovala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalované, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musejí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvních povinností věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Zároveň tyto články směrnice musejí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí lhůtě. 14. Žalobkyně v daném případě nepředložila soudu dostatečné doklady, z nichž by bylo možno posoudit celkové osobní a majetkové poměry žalované. Doklady o příjmech žalované nebyly soudu poskytnuty, není zřejmé, z čeho plyne žalobkyni její příjem a v případě trvání pracovního poměru není zřejmé, jak dlouho bude dále trvat pracovní poměr u stávajícího zaměstnavatele. Žalobkyně sice tvrdila a dolo