21 C 194/2022-82 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 10 230 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] dne [datum], podle které vyplatila žalované úvěr ve výši 13 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit v 48 měsíčních splátkách po 869 Kč. Žalovaná však do zesplatnění úvěru nezaplatila žádnou splátku, po zesplatnění zaplatila 8 500 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Žalovaná dne [datum] požádala žalobkyni o úvěr ve výši 13 000 Kč, který by se žalovaná zavázala splatit žalobkyni ve 48 měsíčních splátkách 869 Kč, ve kterých bylo zahrnuto pojištění), zápůjční úroková sazba měla činit 64,68 % p. a. Celková částka, kterou se žalovaná měla zavázat zaplatit činila 36 576 Kč + úhradu pojištění, když pojištění nebylo zahrnuto v celkové částce. (zjištěno z návrhu úvěrové smlouvy a předsmluvního formuláře, prohlášení klienta a občanského průkazu žalované). Žalovaná se přihlásila do pojištění k úvěrové smlouvě (zjištěno z přihlášky do pojištění – skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry ze dne [datum]). Žalovaná souhlasila s uzavřením smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (zjištěno z dodatku [číslo] k návrhu smlouvy o úvěru ze dne [datum] a přílohy [číslo] k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru). Žalobkyně úvěr žalované za stejných podmínek schválila (zjištěno z oznámení o schválení úvěru ze dne [datum] a dodejky). Žalobkyně vyplatila žalované úvěr ve výši 13 000 Kč dne [datum] (zjištěno z dokladu o vyplacení úvěru a sdělení Fio banky). Žalovaná zaplatila až dne [datum] částku 4 000 Kč, dne [datum] částku ve výši 1 000 Kč, dne [datum] částku 2 000 Kč a dne [datum] částku 1 500 Kč (zjištěno z tvrzení žalobkyně a karty klienta). Před poskytnutím úvěru žalobkyně provedla hodnocení klienta a vycházela z žalovanou uváděných příjmů ze zaměstnání ve výši 15 000 Kč, výdajů ve výši životního minima 3 860 Kč, výdajů na bydlení ve výši 2 650 Kč a ostatních výdajů (doprava, kurzy, záliby) ve výši 100 Kč (zjištěno z hodnocení klienta ze dne [datum]). Žalovaná doložila žalobkyni číslo svého účtu uvedeného ve smlouvě (rámcové smlouvy o poskytování platebních služeb). Žalobkyně ověřila tvrzené příjmy výplatními páskami žalované a rozhodnutím o dočasné pracovní neschopnosti. (Zjištěno z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti a výplatních pásek za únor 2021 a březen 2021). Z potvrzení plateb z transakční historie Equa bank ze dne [datum] bylo zjištěno, že se jedná o výpis z účtu za dobu od [datum] do [datum] s názvem účtu: [jméno] [příjmení]. Žalobkyně dále ověřila schopnost žalované úvěr splácet v příslušných registrech (zjištěno z výpisu registru [příjmení] ze dne [datum], výpisu NRKI). Žalovaná úvěr nesplácela, proto byla žalobkyní vyzývána k zaplacení dlužných splátek a následně vyzvána k zaplacení celého úvěru (zjištěno z výzev ze dne [datum], [datum], [datum]). Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně písemně žalovanou k zaplacení dlužné částky (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne [datum] a poštovního podacího archu). 4. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud za skutkový závěr ve věci samé. 5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Uvedená smlouva s ohledem na postavení účastníků je spotřebitelskou smlouvou. Soud proto z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně splnila své povinnosti a posoudila úvěruschopnost žalované. V daném případě bylo zjištěno, že žalobkyně ověřila účet žalované a hodnotila úvěruschopnost žalované lustrací v dostupných registrech a ověřením tvrzených příjmů žalované. Výpisy z účtu u Equa bank za dobu od ledna do dubna 2021 se však týkaly účtu jiné osoby než žalované. Žalobkyně však nijak neověřila tvrzené výdaje žalobkyně. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně nepotupovala v souladu s § 86 odst. 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 6. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb. účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Soud proto podle § 87 odst. 1 věta poslední zákona o spotřebitelském úvěru zavázal žalovanou k zaplacení dosud nevrácené jistiny (13 000 – 8 500 Kč) a zákonného úroku z prodlení od uplynutí lhůty stanovené v předžalobní upomínce podle § 1970 o. z. a podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1492/2017 (dostupným na www.nsoud.cz) negativním výrokem, neboť žalované podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady.