21 C 214/2022-58 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 9 126,50 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že se domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 51 947 Kč za dobu od [datum] do [datum], která podle § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, činí 9 126,50 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že nárok na zaplacení smluvní pokuty (ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru až do jejího zaplacení) má žalobkyně podle ujednání v čl. 12 smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne [datum], podle které byl žalované vyplacen úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalobkyně dále poukázala na skutečnost, že platebním rozkazem Okresního soudu v Karviné ze dne 18. 12. 2018 čj. 23 C 507/2018-28, přiznal soud nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 15 065,50 Kč, která představovala smluvní pokutu dle čl. 12 7. smlouvy o úvěru ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru (51 947 Kč) za dobu prodlení s úhradou nové jistiny úvěru do [datum]. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Z listin předložených žalobkyní dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru ve věci samé: Žalobkyně se žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] podle které se žalobkyně zavázala vyplatit žalované úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaný zavázala vrátit spolu úroky ve 48 měsíčních splátkách po 3 115 Kč. Současně byl smlouvou sjednán revolving ve výši 25 000Kč. Návrh na uzavření smlouvy žalovaná podepsala dne [datum] a žalobkyně připojila akceptační doložku dne [datum]. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně oznámila žalované, že úvěr schválila. V čl. 12 7. této smlouvy je ujednání o smluvní pokutě pro případ, že nebude zaplacena částka odpovídající nové jistině úvěru ani den následující po zesplatnění úvěru, je žalovaná povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,25 % z nové jistiny úvěru za každý den prodlení až do jejího úplného zaplacení. Žalovaná při žádosti o úvěr sdělila žalobkyni, že má příjem ve výši 10 358 Kč a tento příjem doložila potvrzením [obec] správy sociálního zabezpečení, podle kterého žalované náležel od ledna 2014 starobní důchod ve výši 2 214 Kč, a potvrzením Sociální pojišťovny, podle kterého žalované náležel důchod ve výši 283,10 eur od května 2013. Výši výdajů žalovaná uvedla v částce 6 300 Kč měsíčně z toho 2 500 Kč na nájem, inkaso, doprava, ostatní. Podle výpisu z účtu žalované byl žalované vyplacen Sociální pojišťovnou v září 2016 důchod ve výši 299,50 eur i starobní důchod ve výši 2 266 Kč. Žalobkyně prověřila žalovanou v nebankovním registru klientských informací, podle kterého byla žalovaná zařazena do středního rizika. Ke dni [datum] žalovaná neměla žádný záznam v registru [příjmení]. Dopis žalobkyně ze dne [datum] obsahuje oznámení adresované žalované o tom, že z důvodu prodlení delším 60 dnů se stává dosud nesplacená část úvěru okamžitě splatnou. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky. Platebním rozkazem Okresního soudu v Karviné ze dne [datum] čj. 23 c [číslo], který nabyl právní moci dne [datum], byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 67 820,50 Kč s příslušenstvím (úrokem z prodlení a úrokem). 4. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona [číslo] 2013 Sb., (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), podle kterého věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 5. Po zhodnocení důkazů dospěl soud k závěru, že žalobě nelze vyhovět. Přestože bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), shledal soud tuto smlouvu absolutně neplatnou podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně před poskytnutím úvěru posuzovala příjmy žalované, nijak však neověřila výdaje žalované. Žalobkyně tak nepostupovala s odbornou péčí. Je-li smlouva absolutně neplatná, pak je neplatné i další ujednání ve smlouvě týkající se smluvní pokuty ve smyslu § 2048 o. z. Žaloba byla proto v celém rozsahu zamítnuta. 6. Žalobkyně zaplatila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 400 Kč, ale jelikož soud elektronický platební rozkaz nevydal a pokračoval v řízení, poplatková povinnost žalobkyně činí 1 000 Kč podle položky 1 bod 1. sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném ke dni zahájení tohoto řízení. Soud proto doměřil poplatek do výše položky 1 sazebníku poplatků a podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., uložil žalobkyni povinnost zaplatit státu poplatek ve výši 600 Kč. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1492/2017 (dostupným na www.nsoud.cz) negativním výrokem, neboť žalované podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady.