21 C 224/2022-75 — Okresní soud v Karviné

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené v odstavci I. výroku tohoto rozsudku, a to podle smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] uzavřené mezi žalovaným a předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] Pohledávka byla žalobkyni postoupena smlouvou ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru ve věci samé: Žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], dne [datum], smlouvu o spotřebitelském úvěru, podle které převzal v hotovosti při podpisu smlouvy částku 6 000 Kč, kterou se zavázal splatit spolu s pojištěním (celkem 12 557 Kč) ve splátkách po 242 Kč. Před uzavřením smlouvy předchůdce žalobkyně prověřil žalovaného v bankovních i nebankovních registrech. Žalovaný uvedl své osobní a majetkové poměry v zákaznické kartě, kde uvedl, že má příjem ve výši 7 600 Kč, další příjem domácnosti činí 5 000 Kč (celkem 12 600 Kč) a výdaj činí odhadem 5 500 Kč. Ověřeny byly příjmy žalovaného – výplata rodičovského příspěvku přiznaná od [datum]. Zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne [datum], která byla žalovanému zaslána prostřednictvím pošty. Žalovaný na tuto smlouvu zaplatil částku 6 000 Kč. Původní věřitel [právnická osoba], postoupil tuto pohledávku žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 4. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 5. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb. účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“). Žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť jí byla pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou ve smyslu § 1879 o. z. 8. Z úřední povinnosti soud zkoumal podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, zda předchůdce žalobkyně řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel vycházel z prohlášení žalovaného a ověřil jeho příjmy (rodičovský příspěvek). Bylo však vycházeno také z dalších příjmů rodiny, které nebyly nijak ověřeny. Výdaje žalovaného byly zjištěny pouze odhadem. Soud tak dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalovaného nebyla řádně posouzena a smlouva je proto neplatná podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovanému byla vyplacena částka 6 000 Kč a vrátil 6 000 Kč. Žalobkyni tak nevznikl nárok na vrácení jistiny a žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta. 9. Žalobkyně zaplatila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 400 Kč, ale jelikož soud elektronický platební rozkaz nevydal a pokračoval v řízení, poplatková povinnost žalobkyně činí 1 000 Kč podle položky 1 bod 1. sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném ke dni zahájení tohoto řízení. Soud proto doměřil poplatek do výše položky 1 sazebníku poplatků a podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., uložil žalobkyni povinnost zaplatit státu poplatek ve výši 600 Kč. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1492/2017 (dostupným na www.nsoud.cz) negativním výrokem, neboť žalovanému podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady.