21 C 369/2022-68 — Okresní soud v Karviné

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 73 720,33 Kč s příslušenstvím podle smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne [datum], podle které byla žalovanému vyplacena částka 56 262 Kč. Žalovaný dosud vrátil částku ve výši 11 542 Kč. Pohledávka byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] společností [právnická osoba], ST, Business Cntre, 120 The Strand, Gzira, GZR [číslo], Malta, (dále jen„ původní věřitel“). Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel lustrací žalovaného ve veřejně dostupných databázích. 2. Žalovaný podal proti platebnímu rozkazu odpor s tím, že není schopen dlužnou částku uhradit jednorázově. Výši splátek žalovaný nenavrhl. 3. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutečnosti: Žalovaný uzavřel dne [datum] s původním věřitelem, (dále také jen„ poskytovatel úvěru“), smlouvu o revolvingovém úvěru. Podle této smlouvy se poskytovatel úvěru zavázal poskytnout žalovanému na účet úvěr do výše úvěrového limitu 80 000 Kč. Pevná úroková sazba byla sjednána ve výši 10,50 % měsíčně. (Zjištěno z listiny označené jako smlouva o revolvingovém úvěru a standardní informace o spotřebitelském úvěru). Před uzavřením smlouvy posuzoval původní věřitel dle svého sdělení úvěruschopnost žalovaného v ISIRu, [příjmení], DB inkasních agentur, dotazem na příjmy a výdaje (zjištěno ze sdělení ze dne [datum]). Z výpisu z úvěrového konta bylo zjištěno, že žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 56 262 Kč, a to dne [datum] ve výši 4 000 Kč, dne [datum] ve výši 4 000 Kč, dne [datum] ve výši 10 000 Kč, dne [datum] ve výši 12 000 Kč, dne [datum] ve výši 20 000 Kč, dne [datum] ve výši 5 000 Kč, dne [datum] ve výši 1 262 Kč. Dne [datum] žalovaný uhradil částku 6 024 Kč a dne [datum] uhradil žalovaný částku 5 518,99 Kč, tj. celkem 11 542 Kč. Ze smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek ze dne [datum] a seznamu pohledávek bylo zjištěno, že poskytovatel úvěru postoupil pohledávku žalobkyni jako postupníkovi. Z listiny označené jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo zjištěno, že poskytovatel úvěru oznámil žalovanému, že pohledávka byla postoupena žalobkyni. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k zaplacení dlužné částky písemnou upomínkou. (Zjištěno z předžalobní upomínky ze dne [datum] a podacího lístku). 4. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud za skutkový závěr ve věci samé. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb. účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť jí byla pohledávka postoupena původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 o. z. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno nejpozději doručením žaloby. 9. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný uzavřel s poskytovatelem úvěru smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), podle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Na tuto smlouvu se ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vztahují práva a povinnosti uvedená v tomto zákoně. Před poskytnutím spotřebitelského úvěru bylo tedy podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nezbytné zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Důsledkem porušení této povinnosti je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutní neplatnost smlouvy. 11. V řízení bylo zjištěno, že původní věřitel posoudil úvěruschopnost žalovaného lustrací v příslušných registrech a dotazem na žalovaného ohledně jeho příjmů a výdajů. Příjmy žalovaného byly ověřeny. Výdaje žalovaného však nebyly nijak ověřeny. 12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (jako speciální úpravy vypořádání plnění z neplatné smlouvy – viz rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. 13. Soud proto zavázal žalovaného k zaplacení dosud nevrácené jistiny (56 262 Kč - 11 542 Kč). Soud pak uložil žalovanému, aby zaplatil tuto částku v přiměřených splátkách. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta. 14. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou těchto splátek pak soud přiznal žalobkyni právo na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z., ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroku z prodlení. K povaze úroků z prodlení, které se stanou splatnými teprve v budoucnu po vyhlášení (vydání) soudního rozhodnutí srovnej stanovisko Občanskoprávního kolegia a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 202/2005. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 003 Kč, přičemž tato částka představuje 21,32 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60,66 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 39,34 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 950 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 73 720,33 Kč sestávající z částky 4 060 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 080 Kč ve výši 2 746,80 Kč.