21 C 440/2021-34 — Okresní soud v Karviné

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 6 400 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], podle které žalovaný čerpal úvěr ve výši 5 000 Kč od původního věřitele [právnická osoba], a který ve lhůtě splatnosti do [datum] nevrátil. Před poskytnutím úvěru byl žalovaný lustrován ve veřejně dostupných databází ISIR, [příjmení], CRKI, BRKI. Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné jistiny 5 000 Kč, poplatku 1 400 Kč za poskytnutí úvěru s příslušenstvím. Pohledávka byla žalobkyni postoupena původním věřitelem smlouvou ze dne [datum]. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Z listin předložených žalobkyní zjistil soud následující skutkový stav: Žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], sídlem [adresa], [PSČ] [obec], [IČO], dne [datum] prostřednictvím webových stránek www.rerum.cz smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] podle které se zavázal čerpat částku 5 000 Kč a tuto částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 1 400 Kč do [datum]. Žalovanému byla částka 5 000 Kč vyplacena dne [datum] původním věřitelem na jeho účet č. [bankovní účet]. Původní věřitel postoupil žalobkyni pohledávku z této smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky do tří dnů, a to upomínkou zástupce žalobkyně ze dne [datum]. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona [číslo] Sb., (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a původním věřitelem byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 o. z. Žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť jí byla pohledávka postoupena původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 o. z. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno nejpozději doručením žaloby. Podle tvrzení žalobkyně posuzoval před uzavřením smlouvy původní věřitel úvěruschopnost žalovaného pouze ověřením v dostupných seznamech. Tuto skutečnost však žalobkyně nijak neprokázala. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že byla řádně posouzena schopnost žalovaného splatit spotřebitelský úvěr, smlouva je proto podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. S ohledem na uvedené přiznal soud žalobkyni nárok na vydání skutečně vyplacené jistiny podle § 2993 o. z. spolu se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o. z., a to od uplynutí lhůty stanovené v předžalobní upomínce. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 837 Kč, přičemž tato částka představuje 56,24 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 78,12 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 21,88 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 400 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.