22 C 239/2022-28 — Okresní soud v Karviné

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 520 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaný během přepravy v prostředku hromadné dopravy provozovaném žalobkyní, a to tramvaje linky [číslo] dne [datum], neprokázal na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem, a je proto povinen zaplatit jízdné 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaný dlužnou částku i přes výzvu žalobkyně neuhradil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Soud rozhodl o věci v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s tímto procesním postupem souhlasili (právní fikce souhlasu ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.). Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci: Žalovaný dne [datum] cestoval v [obec] dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy osob, kterou provozuje žalobkyně, a to tramvají linkou [číslo]. Ze strany žalobkyně byla provedena přepravní kontrola žalovaného, při které se neprokázal platným jízdním dokladem, o čemž byl na místě sepsán záznam o provedené přepravní kontrole [číslo]. Žalovaný byl na místě vyzván k zaplacení jízdného ve výši 20 Kč předepsané tarifem žalobkyně a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč za jízdu bez platného jízdního dokladu stanovenou v přepravních podmínkách žalobkyně. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by jízdné a přirážku k jízdnému žalobkyni uhradil. K plnění byl žalovaný vyzván písemnou výzvou ze dne [datum], dlužnou částku však neuhradil. Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení byla prokázána existence závazkového vztahu mezi žalobkyní a žalovaným z titulu konkludentně uzavřené smlouvy o přepravě osob podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ o. z.“). Žalovanému tímto vzniklo právo, aby jej žalobkyně jako dopravce dopravila do místa určení řádně a včas, a současně povinnost zaplatit dopravci stanovené jízdné. Protože se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem, vzniklo žalobkyni právo požadovat po něm jízdné ve výši 20 Kč a částku 1 500 Kč jako přirážku k jízdnému, a to v souladu s ustanovením § 37 odst. 4 písm. d) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění účinném ke dni přepravy, a smluvními přepravními podmínkami žalobkyně. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by přirážku k jízdnému a jízdné v celkové výši 1 520 Kč žalobkyni uhradil. Protože žalovaný netvrdil a tedy ani neprokázal, že by ke dni rozhodnutí soudu dluh uhradil, zavázal jej soud k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 1 520 Kč O úroku z prodlení soud rozhodl dle ustanovení § 1970 o. z. ve výši stanovené podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a hotových výdajů ve výši 200 Kč za dva úkony, tj. za sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby, v paušální částce 100 Kč na jeden úkon (§ 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb.)