22 C 264/2022-31 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 4 573 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaná během přepravy v prostředku hromadné dopravy provozovaném žalobkyní neprokázala na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem pro jednotlivou jízdu, a je proto povinna zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč pro jednotlivou jízdu. Jízdné a přirážka k jízdnému jsou splatné do 15 dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu. Žalovaná se přepravovala bez platného jízdního dokladu dne [datum], tramvají, linkou [číslo] jízdné pro tuto jízdu činilo 24 Kč, dne [datum], trolejbusem, linkou [číslo] jízdné pro tuto jízdu činilo 24 Kč a dne [datum], autobusem, linkou [číslo] jízdné pro tuto jízdu činilo 25 Kč. Žalobkyně vyčíslila dlužnou pohledávku ke dni podání žaloby a tato činí na jízdném částku 73 Kč a na přirážce k jízdnému částku 4 500 Kč pro všechny výše uvedené jízdy. Žalovaná dlužnou částku i přes výzvu žalobkyně neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstal zcela nečinná. 3. Soud rozhodl o věci v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s tímto procesním postupem souhlasili (právní fikce souhlasu ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci: Žalovaná se přepravovala dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy provozovaným žalobkyní (tramvají, autobusem, trolejbusem) a na výzvu kontrolora se neprokázala platnou jízdenkou, o čemž byla na místě sepsána dohoda s cestujícím, a to dne [datum], jízdné pro tuto jízdu činilo 24 Kč, (dohoda s cestujícím [číslo]); dne [datum], jízdné pro tuto jízdu činilo 24 Kč, (dohoda s cestujícím [číslo]) a dne [datum], jízdné pro tuto jízdu činilo 25 Kč, (dohoda s cestujícím [číslo]). Žalovaná ve všech uvedených případech dohody s cestujícím podepsala, avšak neuhradila na místě dlužné jízdné pro jednotlivou jízdu ani přirážku k jízdnému za jízdu bez platného jízdního dokladu. Výše jízdného a přirážky k jízdnému byly zjištěny ze smluvních přepravních podmínek a ceníku jízdného vydaných žalobkyní. V každém z uvedených případů dohody s cestujícím uznala žalovaná dlužnou částku co do důvodu a výše 24 Kč (potažmo 25 Kč) a výše 1 500 Kč, (přirážka k jízdnému) a zavázala se ji zaplatit nejpozději do 15 dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu. Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokázala, že by jízdné a přirážku k jízdnému žalobkyni uhradila. K plnění byla žalovaná vyzvána písemnou výzvou ze dne [datum], dlužnou částku však neuhradila. 5. Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná opakovaně použila dopravní prostředek provozovaný žalobkyní, byla tak mezi nimi konkludentně uzavřena smlouva o přepravě ve smyslu ustanovení § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), podle kterého se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Jízdné za přepravu osob bylo předepsáno tarifem Dopravního podniku [právnická osoba], ve výši 24 Kč pro rok 2020 a ve výši 25 Kč pro rok 2021, přirážka k jízdnému pak byla stanovena Smluvními přepravními podmínkami Dopravního podniku [právnická osoba] ve výši 1 500 Kč, obojí ve znění účinném ke dni provedení kontroly. Jelikož se žalovaná během přepravy neprokázala platným jízdním dokladem pro jednotlivou jízdu, vzniklo žalobkyni oprávnění požadovat po žalované zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému splatné na místě ve výši 1 500 Kč, a to v souladu s ustanovením § 37 odst. 4 písm. d) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění účinném ke dni provedení kontroly, resp. v souladu s ust. § 18a odst. 1 písm. c) a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění účinném ke dni provedení kontroly, a v souladu se Smluvními přepravními podmínkami Dopravního podniku [právnická osoba], účinnými v době přepravní kontroly. Žalovaná rovněž všechny dlužné pohledávky písemně uznala ve smyslu ustanovení § 2053 o. z., čímž byla založena vyvratitelná právní domněnka existence uznaného závazku. Protože žalovaná netvrdila a tedy ani neprokázal, že by ke dni rozhodnutí soudu dluh uhradila, zavázal ji soud k povinnosti zaplatit žalobkyni celkovou částku 4 573 Kč (2×24 + 25 + 3×1 500). O úroku z prodlení soud rozhodl dle ustanovení § 1970 o. z. ve výši stanovené podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a hotových výdajů ve výši 200 Kč za dva úkony, tj. za sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby, v paušální částce 100 Kč na jeden úkon (§ 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb.)