22 C 74/2022-28 — Okresní soud v Karviné

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 520 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši ročně z částky 1 520 Kč od [datum] do zaplacení, s odůvodněním, že se žalovaný během přepravy v prostředku hromadné dopravy provozovaném žalobkyní, a to dne [datum] tramvají, linkou [číslo] neprokázal na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem, a je proto povinen zaplatit jízdné 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Jízdné a přirážka k jízdnému byly splatné do 15 dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu. Žalovaný dlužnou částku i přes výzvu žalobkyně neuhradil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Soud rozhodl o věci v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s tímto procesním postupem souhlasili (právní fikce souhlasu ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.). Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci: Žalovaný se dne [datum] přepravoval dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy provozovaným žalobkyní (tramvaj, linka [číslo]) a na výzvu kontrolora se neprokázal platnou jízdenkou, o čemž byla na místě sepsána dohoda s cestujícím [číslo]. Žalovaný dohodu s cestujícím podepsal, avšak neuhradil na místě dlužné jízdné 20 Kč ani přirážku k jízdnému za jízdu bez platného jízdního dokladu ve výši 1 500 Kč. Výše jízdného a přirážky k jízdnému byly zjištěny ze smluvních přepravních podmínek a ceníku jízdného vydaných žalobkyní. Žalovaný v dohodě s cestujícím uznal dlužnou částku co do důvodu a výše 20 Kč (jízdné) a výše 1 500 Kč (přirážka k jízdnému) a zavázal se ji zaplatit nejpozději do 15 dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by jízdné a přirážku k jízdnému žalobkyni uhradil. K plnění byl žalovaný vyzván písemnou výzvou ze dne [datum], dlužnou částku však neuhradil. Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný použil dopravní prostředek provozovaný žalobkyní, byla tak mezi nimi konkludentně uzavřena smlouva o přepravě ve smyslu ustanovení § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ o. z.“), podle kterého se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Jízdné za přepravu osob bylo předepsáno tarifem Dopravního podniku [právnická osoba], ve výši 20 Kč, přirážka k jízdnému pak byla stanovena Smluvními přepravními podmínkami Dopravního podniku [právnická osoba] ve výši 1 500 Kč. Jelikož se žalovaný během přepravy neprokázal platným jízdním dokladem, vzniklo žalobkyni oprávnění požadovat po žalovaném zaplacení jízdného 20 Kč a přirážky k jízdnému splatné na místě ve výši 1 500 Kč, a to v souladu s ustanovením § 37 odst. 4 písm. d) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění účinném ke dni provedení kontroly, a v souladu se Smluvními přepravními podmínkami Dopravního podniku [právnická osoba], vydanými a platnými v době přepravní kontroly. Žalovaný rovněž dlužnou pohledávku písemně uznal ve smyslu ustanovení § 2053 o. z., čímž byla založena vyvratitelná právní domněnka existence uznaného závazku. Protože žalovaný netvrdil a tedy ani neprokázal, že by ke dni rozhodnutí soudu dluh uhradil, zavázal jej soud k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 1 520 Kč O úroku z prodlení soud rozhodl dle ustanovení § 1970 o. z. ve výši stanovené podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a hotových výdajů ve výši 200 Kč za dva úkony, tj. za sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby, v paušální částce 100 Kč na jeden úkon (§ 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb.)