23 C 240/2022-32 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaný byl zavázán zaplatit mu částku 6 735 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši ročně z částky 6 435 Kč za dobu od 7. 4. 2021 do zaplacení s odůvodněním, že žalovaný byl v období od 13. 7. 2019 do 19. 10. 2019 vlastníkem a provozovatelem motorového vozidla [registrační značka], s objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, přičemž motorové vozidlo vedené v Centrálním registru vozidel nemělo v uvedeném období, tj. od 13. 7. 2019 do 19. 10. 2019, uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (povinné ručení) a žalovaný je proto povinen uhradit žalobci dlužný příspěvek za nepojištěné vozidlo. Ke dni podání žaloby činila pohledávka na příspěvku za nepojištěné vozidlo částku 6 435 Kč a na nákladech za uplatnění příspěvku částku 300 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud rozhodoval ve věci v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, když k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. V daném případě účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání konkludentně, a ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 3. Z žalobcem předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci: Žalovaný byl registrován jako provozovatel motorového vozidla [registrační značka] (objem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3) v období od 13. 7. 2019 do 19. 10. 2019, v uvedené době nebylo k motorovému vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti (povinné ručení), přestože toto vozidlo bylo v registru vozidel vedeno jako provozované. Žalobce dopisem (výzvou k úhradě příspěvku za nepojištěné vozidlo) ze dne 21. 1. 2021 vyzval žalovaného k zaplacení příspěvku ve výši 6 435 Kč (65 Kč × 99 dnů) a nákladů na uplatnění ve výši 300 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne 24. 1. 2022 žalobce prostřednictvím právní zástupkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby. 4. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl v předmětném období od 13. 7. 2019 do 19. 10. 2019 vlastníkem a provozovatelem motorového vozidla [registrační značka]. Soud předmětnou věc právně posoudil podle ust. § 1 odst. 2 písm. a) a § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, dle kterého musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích, povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Nárok žalobce domáhat se zaplacení příspěvku se opírá o ust. § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, dle kterého vlastník tuzemského vozidla a provozovatel tuzemského vozidla (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle ust. § 4 odst. 4 citovaného zákona je osoba povinná k zaplacení příspěvku zaplatit také náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Žalobce pak v řízení prokázal, že zaslal žalovanému výzvu k zaplacení příspěvku podle § 4 odst. 6 citovaného zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Výše příspěvku byla vypočtena podle vyhlášky č. 205/1999 Sb., v platném znění. Protože žalovaný netvrdil a tedy ani neprokázal, že by ke dni rozhodnutí soudu dluh uhradil, zavázal jej soud k povinnosti zaplatit žalobci na příspěvku za nepojištěné vozidlo částku 6 435 Kč a na nákladech za uplatnění příspěvku částku 300 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu ve smyslu ust. 1968 o. z., zavázal jej soud též k zaplacení úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 435 Kč za dobu od 7. 4. 2021 do zaplacení, které byly přiznány podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 5. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách. 6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce měl ve sporu plný úspěch, a přísluší mu proto náhrada nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z mimosmluvní odměny za zastupování advokátkou za tři úkony právní služby ve výši 600 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzva k úhradě, sepis žaloby) dle ust. 14b odst. 1 písm. a), b), c) bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška), když při určení sazby mimosmluvní odměny nebylo přihlédnuto k příslušenství pohledávky, a z hotových výloh advokátky ve výši režijního paušálu 100 Kč ke třem úkonům právní služby dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky, tj. ve výši 300 Kč. Jelikož advokátka žalobce osvědčila, že je plátcem DPH, přiznal soud žalobci i nárok advokátky na úhradu 21% DPH v souladu s ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkové náklady řízení tak činí částku 1 489 Kč. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit tuto částku advokátce žalobce.