23 C 28/2022-27 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaná byla zavázána zaplatit mu částku 1 432 Kč spolu se úrokem z prodlení v zákonné výši ročně z částky 1 432 Kč za dobu od 19. 4. 2019 do zaplacení (nárok ad a) a částku 2 098,13 Kč spolu se úrokem z prodlení v zákonné výši ročně z částky 2 098,13 Kč za dobu od 23. 1. 2020 do zaplacení (nárok ad b) s odůvodněním, že na základě Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny (dále jen Smlouva) uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce obch. spol. [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO] (dále jen původní věřitel a dodavatel) a žalovanou dne 2. 9. 2015 dodal původní věřitel žalované pro potřeby domácnosti elektrickou energii do odběrného místa EAN [číslo] na adrese [adresa žalované]. Nedílnou součástí Smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky dodávky elektřiny. Cena za dodávku elektřiny byla žalované vyúčtována fakturou [číslo] ze dne 4. 4. 2019, splatnou dne 18. 4. 2019, za zúčtovací období od 5. 4. 2018 do 1. 4. 2019, znějící na částku 1 432 Kč (nárok ad a), když za uvedené období žalovaná uhradila zálohy ve výši 3 920 Kč a na tuto fakturu neuhradila ničeho a fakturou [číslo] ze dne 8. 1. 2020, splatnou dne 22. 1. 2020, za zúčtovací období od 2. 4. 2019 do 5. 12. 2019, znějící na částku 2 098,13 Kč (nárok ad b), když za uvedené období žalovaná uhradila zálohy ve výši 1 470 Kč a na tuto fakturu neuhradila ničeho (nárok ad b). Následně byla pohledávka původním věřitelem postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017 na žalobce, postoupení pohledávky na žalobce bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 14. 5. 2021 a současně byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu. Žalovaná na dluh neuhradila ničeho. Současně žalobce požaduje úhradu úroku z prodlení v zákonné výši ročně z dlužných částek za dobu ode dne následujícího po dni splatnosti výše uvedených faktur do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud rozhodoval ve věci v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, když k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. V daném případě účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání konkludentně, a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 3. Z žalobcem předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci: Právní předchůdce žalobce jako původní dodavatel dodal žalované jako odběrateli (nepodnikateli a spotřebiteli) na základě Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 2. 9. 2015 do odběrného místa EAN [číslo] na adrese [adresa žalované]. Dodávku elektrické energie vyúčtoval žalobce za období od 5. 4. 2018 do 1. 4. 2019 fakturou [číslo] ze dne 4. 4. 2019, splatnou dne 18. 4. 2019, znějící na částku 1 432 Kč, když žalovaná v uvedeném období uhradila žalobci zálohy pouze ve výši 3 920 Kč a na tuto fakturu neuhradila ničeho a za období od 2. 4. 2019 do 5. 12. 2019 fakturou [číslo] ze dne 8. 1. 2020, splatnou dne 22. 1. 2020, když žalovaná v uvedeném období uhradila žalobci zálohy pouze ve výši 1 470 Kč a na tuto fakturu neuhradila ničeho. Následně byla pohledávka původním věřitelem postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017 na žalobce, postoupení pohledávky na žalobce bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 14. 5. 2021. Písemnou upomínkou ze dne 14. 5. 2021 žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky z výše uvedené již splatné faktury. 4. Soud právně posoudil závazkový vztah účastníků vzniklý ze Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) a dle ustanovení § 50 odst. 2 energetického zákona. Právní poměry vzniklé na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny se řídí zákonem č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen energetický zákon). Žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku z titulu dlužné kupní ceny za zboží (elektrickou energii), dodané jí žalobcem. Soud vycházel z ust. § 2079 o. z. ve spojení s ust. § 50 odst. 2 energetického zákona, dle kterého se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou. Součástí Smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky dodávky elektřiny. O úroku z prodlení soud rozhodl dle ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 5. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách. 6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce měl ve sporu plný úspěch, a přísluší mu proto náhrada nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z mimosmluvní odměny za zastupování advokátem za tři úkony právní služby ve výši 600 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzva k úhradě, sepis žaloby) dle ust. 14b odst. 1 písm. a), b), c) bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška), když při určení sazby mimosmluvní odměny nebylo přihlédnuto k příslušenství pohledávky, a z hotových výloh advokáta ve výši režijního paušálu 100 Kč ke třem úkonům právní služby dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky, tj. ve výši 300 Kč. Jelikož advokát žalobce osvědčil, že je plátcem DPH, přiznal soud žalobci i nárok advokáta na úhradu 21% DPH v souladu s ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkové náklady řízení tak činí částku 1 489 Kč. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. byla žalovaná zavázána zaplatit tuto částku advokátu žalobce.