26 C 319/2022-34 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 23. 8. 2022 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 8 228,37 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 478,13 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 294,07 Kč, s 8,25% úrokem z prodlení z částky 8 228,37 Kč od 25. 11. 2021 do zaplacení a s 12% úrokem z částky 5 828,37 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2021 od společnosti [právnická osoba], kdy tato společnost uzavřela s žalovaným dne 20. 8. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr a úroky v měsíčních splátkách v minimální výši 2 % z částky čerpané v předcházejícím období. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, úvěrující společnost proto ke dni 31. 10. 2020 ukončila smlouvu. Dlužná částká sestává z jistiny ve výši 5 828,37 Kč a poplatků ve výši 2 400 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru [číslo] vydání a užívání karty ze dne 20. 8. 2019, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, všeobecných produktových podmínek, sazebníku poplatků [právnická osoba], všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba], výpisů ke kreditní kartě za období od srpna 2019 do října 2021, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2021 včetně seznamu postupovaných pohledávek a dohody o úplatě, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 11. 2021 včetně podacího lístku ze dne 9. 12. 2021, předžalobní upomínky ze dne 14. 4. 2022 včetně podacího lístku ze dne 19. 4. 2022, potvrzení ze dne 22. 11. 2021, upomínky ze dne 18. 9. 2020, upomínky – rozhodnutí o zesplatnění a žádost o splacení dluhů z úvěru ze dne 1. 11. 2020 včetně poštovního podacího archu ze dne 3. 11. 2020, žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání karty ze dne 16. 8. 2019, vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 10. 10. 2022, potvrzení o výši příjmu ze dne 16. 8. 2019 a platební historie. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 4. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 16. 11. 2021 mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem smlouvy byly pohledávky uvedené v seznamu postoupených pohledávek, který obsahuje i předmětnou pohledávku za žalovaným. Dle potvrzení ze dne 22. 11. 2021 uhradil téhož dne postupník postupiteli úplatu za postoupení těchto pohledávek. O postoupení pohledávky uvědomil postupitel žalovaného dopisem ze dne 30. 11. 2021 odeslaným dne 9. 12. 2021. Ze smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru [číslo] vydání a užívání karty ze dne 20. 8. 2019 bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 20. 8. 2019 mezi [právnická osoba] jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Žalovanému byl poskytnut úvěr rámec ke kreditní kartě ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr a také poplatky a úroky formou měsíčních splátek, způsob výpočtu jejich výše byl stanoven smlouvou. Z výpisů ke kreditní kartě bylo zjištěno, že žalovaný na předmětný úvěr čerpal dne 28. 8. 2019 částku 10 000 Kč a uhradil ve splátkách v době od 19. 9. 2019 do 11. 6. 2020 celkem 6 798,35 Kč. Upomínkou- rozhodnutím o zesplatnění ze dne 1. 11. 2020 rozhodla banka o zesplatnění předmětného úvěru a vyzvala žalovaného k úhradě částky 8 552,44 Kč ve lhůtě do 16. 11. 2020. Tento dopis byl dle poštovního podacího archu odeslán žalovanému dne 3. 11. 2020 O úhradu dlužné částky byl žalovaný žalobkyní upomínán předžalobní upomínkou ze dne 14. 4. 2022, která byla dne 19. 4. 2022 odeslána jako doporučená zásilka na adresu žalovaného. Žalovaný předložil úvěrující bance potvrzení o příjmu, dle kterého byl v té době zaměstnán u [právnická osoba] jako řezač konců náprav a to na dobu určitou do 30. 6. 2020 s průměrným čistým příjmen 22 067 Kč za tři měsíce. Při sjednávání smlouvy žalovaný prohlásil, že je rozvedený, má základní vzdělání, nevyživuje žádné osoby a bydlí v pronajatém domě/bytě. Úvěrující banka prohlásila, že vycházela z částky životního minima a normativních nákladů na bydlení, pokud se jedná o zjišťování výdajů žalovaného. 5. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyně nabyla i v řízení uplatněnou pohledávku za žalovanou od právního nástupce původního věřitele [právnická osoba] V řízení bylo dále prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi společností [právnická osoba] jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným, a to za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud má však za to, že smlouva o úvěru je neplatná a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž je soud povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. V řízení nebylo prokázáno, že by před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, kdy se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Žalovaný při sjednávání smlouvy zjevně vystupoval v pozici spotřebitele, společnost [právnická osoba] v pozici podnikatele jednajícího v rámci své podnikatelské činnosti. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Rozsah zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nebyl dostatečný. Výše výdajů nebyla nijak zjišťována, úvěrující společnost vycházela bez dalšího z částky životního minima a normativních nákladů na bydlení. Dále je třeba zohlednit i skutečnost, že pracovní poměr žalovaného byl sjednán na dobu určitou, která nepokrývala dobu předpokládaného splácení úvěru. Z těchto důvodu soud považuje úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou. 6. Nárok uplatněný v tomto řízení však bylo možno, byť z části, posoudit z jiného právního titulu, a to jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kdy žalovanému bylo vyplaceno ze strany předchůdkyně žalobkyně 10 000 Kč, žalovaný uhradil dle listin předložených žalobkyní částku 6 798,35 Kč a vzniklo mu bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu, tj. v částce 3 201,65 Kč. Žalobkyně nabyla pohledávku postoupením od úvěrující společnosti [právnická osoba] Bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor předchůdkyně žalobkyně, a po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně, tak činí 3 201,65 Kč a žalobkyni byla přiznána tato částka spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s ust. § 1970 o. z. v procentní sazbě stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. k prvnímu dni prodlení (8,25%), ale až za dobu od 17. 11. 2020 do zaplacení, a to v návaznosti na lhůtu k plnění stanovenou bankou v rozhodnutí o zesplatnění úvěru. Úroky z prodlení za dobu od 17. 11. 2020 do 24. 11. 2021 byly přiznány v částce 269,93 Kč jako část uplatněného kapitalizovaného úroku z prodlení. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta, jelikož se jednalo o nároky z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly. 8. Soud zavázal žalobkyni k úhradě doplatku soudního poplatku ve výši 600 Kč. Řízení bylo zahájeno podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, se kterým se pojila poplatková povinnost ve výši 400 Kč, kterou žalobkyně splnila. Elektronický platební rozkaz však nemohl být v žalobě vydán, jelikož žalobě nebylo možno v celém rozsahu vyhovět na základě skutkových tvrzení uváděných žalobkyní. V ř