16 C 418/2021-36 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit jí částku 30 080 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 34 415,11 Kč, s úrokem z prodlení v zákonné výši ve výši z dlužné jistiny ve výši 30 080 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení, s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně obch. spol. [právnická osoba], [IČO] (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně) a žalovaným byla dne 30. 9. 2006 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] (dále též jako smlouva), na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet spolu se sjednaným úrokem a poplatkem v pravidelných 52 týdenních splátkách po 640 Kč splatných tak, že splatnost poslední splátky byla dne 29. 9. 2007. Nedílnou součástí smlouvy o půjčce jsou smluvní podmínky. Žalovaný v rozporu se smlouvou nehradil splátky řádně a včas, čímž se dostal do prodlení s úhradou dluhu. Poslední splátka byla uhrazena dne 28. 11. 2016, žalovaný uhradil celkem 3 200 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020. Žalovaný v rozporu se smlouvou nehradil splátky řádně a včas, čímž se dostal do prodlení s úhradou dluhu. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu, na kterou však žalovaný nereagoval a ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Žalovaný se z účasti u jednání neomluvil, ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. 3. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující dílčí zjištění. Ve smlouvě o postoupení pohledávek datované dnem 18. 12. 2020 se společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec], jako postupitel a žalobkyně jako postupník dohodli (čl. I. smlouvy), že postupitel postoupí za podmínek stanovených smlouvou nezajištěné pohledávky vzniklé ze smlouvy o půjčce anebo smluv o zápůjčce specifikované v příloze č. 1 smlouvy, které uzavřel postupitel jako věřitel se svými zákazníky jako dlužníky, v čl. II. odst. 3 smlouvy si smluvní strany sjednaly, že k postoupení pohledávek dojde okamžikem podpisu smlouvy oběma smluvními stranami, smlouva je podepsána za obě smluvní strany, za žalobkyni statutární ředitelkou Ing. [jméno] [příjmení], která byla oprávněna jednat za žalobkyni, jak bylo zjištěno z výpisu z obchodního rejstříku ze dne 7. 6. 2018. V příloze smlouvy je specifikována pohledávka za žalovaným (označený jménem, příjmením) uvedením čísla smlouva) pod položkou č. 10600. V dopise„ Oznámení o postoupení pohledávek“ ze dne 6. 1. 2021, který byl dle připojeného podacího lístku odeslán dne 1. 2. 2021, oznamuje právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému postoupení pohledávek ze smlouvy [číslo] na nového věřitele, žalobkyni, a současně jej vyzývá k úhradě dluhu do deseti dnů od doručení oznámení. Ze smlouvy o půjčce [číslo] soud zjistil, že smlouva byla uzavřena dne 30. 9. 2006 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, ve smlouvě si smluvní strany sjednaly, že právní předchůdkyně poskytne žalovanému částku 20 000 Kč, a žalovaný se zavazuje zaplatit za poskytnutí půjčky poplatek ve výši 13 280 Kč, to vše v 52 týdenních splátkách, ve výši 640 Kč, s tím, že první splátka je splatná 7. dne od data uzavření smlouvy. Ve smlouvě je uvedeno, že žalovaný podpisem smlouvy potvrzuje, že přijal v hotovosti celou výše uvedenou částku půjčky. Z toho soud učinil závěr, že žalovaný částku 20 000 Kč převzal. Žalobkyně vyzvala žalovaného výzvou vyhotovenou zástupcem žalobkyně ze dne 29. 7. 2021 k uhrazení pohledávek ze smlouvy, do 13. 8. 2021 s upozorněním, že nebude-li dluh uhrazen, budou pohledávky vymáhány soudní cestou, dle připojeného podacího lístku byla výzva odeslána prostřednictvím České pošty s. p. dne 30. 7. 2021. Z výpisu ze statických dat České národní banky bylo zjištěno, že v období červenec 2006 až říjen 2006 se výše úrokové sazby úvěrů poskytnutých bankami domácnostem na úvěry na spotřebu pohybovala v rozmezí 12,40 – 12,71 % ročně, v měsíci září 2006 ve výši 12,4 %, nejvyšší úroková sazba byla u typu úvěru kontokorent a kreditní karty, přičemž u kontokorentu byla v rozmezí 13,83 – 13,96 % ročně, v měsíci září 2006 ve výši 13,83 %, a pro kreditní karty v rozmezí 19,81 - 19,92 % ročně, v měsíci září 19,92 %. 4. Uvedená dílčí skutková zjištění jsou závěrem o skutkovém stavu. 5. Ze sazebníku České spořitelny, a.s., pro bankovní obchody, který předložila k důkazu žalobkyně, neučinil soud žádná právně relevantní skutková zjištění. 6. Dle § 657, § 658 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, dále jen obč. zák., smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 7. Dle § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. 8. Dle § 39 zákona obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 9. Dle § 41 zákona obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. 10. Dle § 451 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. 11. Dle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. 12. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Aktivní legitimace žalobkyně je dána jako právní nástupkyně původního věřitele, na základě § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), který stanoví, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění (§ 1880 odst. 1 o.z.). Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě postoupení pohledávky smlouvou ze dne 18. 12. 2020. Právní vztah založený mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu ze dne 30. 9. 2006 soud posoudil jako smlouvu o půjčce. Smlouva o půjčce má reálnou (nikoliv konsenzuální) povahu. Vznik půjčky předpokládá dohodu stran a odevzdání předmětu půjčky dlužníkovi. Žalobkyně prokázala, že byla mezi právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o půjčce a že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému ujednanou částku jako předmět půjčky. 13. Ve smlouvě sjednaný poplatek pak soud posoudil jako úroky (smluvní úroky z půjčky), které představují úplatu za užívání přenechané jistiny, neboť poplatek nerozporně plní tuto funkci, a úroky lze sjednat v procentuální nebo pevné výši. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla sjednána odměna (poplatek) ve výši 13 280 Kč za užívání přenechané částky 20 000 Kč, za dobu 52 týdnů. Výši sjednané odměny soud hodnotil ve smyslu § 3 obč. zák. korektivem dobrých mravů, v tom smyslu, že výkon práv a povinností nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy chrání, resp. nemůže obstát pro zjevně nepřiměřené či nespravedlivé následky. Při přepočtu na smluvní úroky představuje poplatek ve výši 13 280 Kč cca 66 % ročně z přenechaných peněžních prostředků. Takovouto výši úroků pak soud shledal rozpornou s dobrými mravy. Dle judikatury Nejvyššího soudu je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015, všechna rozhodnutí jsou dostupná na www.nsoud.cz). V řízení bylo prokázáno, že nejvyšší úroková sazba bank činila 19,92 % ročně. Tuto sazbu se pak považovat za sazbu obvyklou. V daném případě sjednaná sazba úroků představuje více než trojnásobek zjištěné obvyklé sazby úroků u bankovních úvěrů. Takto sjednanou výši úroků je třeba považovat za rozpornou s dobrými mravy a tento rozpor je natolik zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Soud se dále musel zabývat otázkou, zda