16 C 43/2022-54 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 22. 11. 2021, k výzvě soudu doplněnou dne 18. 5. 2022, se žalobkyně domáhala po žalovaném, úhrady částky 39 870 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 30 000 Kč od 30. 12. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně a s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 711,56 Kč za dobu od 15. 8. 2020 do 29. 12. 2020. Uvedla, že uzavřela se žalovaným dne 14. 8. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru Pronto půjčka [číslo] na základě které mu poskytla bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč bezhotovostně jednorázově převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit uvedenou částku a zaplatit smluvně dohodnutý úrok ve výši 111,33 % p. a. ve 30 měsíčních splátkách po 2 992 Kč, vždy ke stejnému dni v měsíci s tím, že 1. splátku měl zaplatit 14. 9. 2020. Žalovaný však ničeho nesplácel a žalobkyně proto přistoupila ke zesplatnění úvěru k datu 29. 12. 2020 a po žalovaném se domáhá úhrady jistiny úvěru ve výši 30 000 Kč, úhrady 450 Kč jako poplatku za odeslání upomínky a úhrady 9 420 Kč, což představuje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně počítaná ze zůstatku jistiny úvěru ode dne následujícího po dni zesplatnění pohledávky do dne sepisu žaloby. Žalovaný dluh neuhradil ani na základě předžalobní výzvy z 8. 10. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se, ač řádně předvolán, nedostavil. Soud rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Soud zjistil ze smlouvy o spotřebitelském úvěru Pronto půjčka [číslo] z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru z 14. 8. 2020, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč, bezhotovostní formou na bankovní účet uvedený žalovaným v záhlaví smlouvy, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit smluvně dohodnutý úrok ve výši 111,33 % p. a. ve 30 měsíčních splátkách po 2 992 Kč počínaje dnem 14. 9. 2020. Žalobkyně úvěr ve výši 30 000 Kč dne 21. 8. 2020 vyplatila žalovanému na účet, který ve smlouvě označil (prokázáno výpisem z účtu). Žalovaný na splátkách neuhradil ničeho. 4. Dne 8. 10. 2021 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 49 325,07 Kč do 29. 9. 2021. Předžalobní výzvu odeslala 8. 10. 2021. 5. Vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), bylo na žalobkyni, aby prokázala, zda a jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením spotřebitelské smlouvy. K jednání jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. poučena o potřebě označení důkazů k prokázání skutečností rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované, když toto poučení soud poskytuje zásadně u jednání. Žalobkyně uvedla, že v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného ověřila nahlédnutím do veřejně přístupných rejstříků, seznamů a evidencí vedených státními orgány, dále také posuzovala úvěruschopnost žalovaného dle údajů, které žalovaný uvedl v žádosti o úvěr, prověřila pohyby na jeho bankovním účtu v období od 10. 8. 2020 do 12. 8. 2020 a vycházela z informací přímo od žalovaného, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr u společnosti [právnická osoba] s čistou mzdou ve výši 39 365 Kč, k čemuž doložil výplatnici za srpen 2020. 6. Z výplatnice za srpen 2020 bylo zjištěno, že čistá mzda žalovaného za tento měsíc od [právnická osoba] činila 39 365 Kč a na účet žalovaného měla dojít částka 37 323 Kč. 7. Podle ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věta prvá ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky úvěru na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). 8. V rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1As 30/2015, Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele, není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Vyslovil tedy názor, že věřitel musí náležitě, pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. 9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 10. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda žalobkyně dostála své zákonné povinnosti a před uzavřením smlouvy o úvěru řádně a s odbornou péčí prověřila, zda žalovaný je schopen předmětný úvěr s ohledem na své konkrétní příjmy a výdaje řádně splácet. Ohledně těchto skutečností v plném rozsahu tížilo břemeno tvrzení a důkazní břemeno žalobkyni. Při zjišťování výdajů žalovaného žalobkyně vycházela pouze z ničím nepodložených informací žalovaného, nezjistila, zda tento je svobodný, ženatý, zda má vyživovací povinnost, jaké má výdaje v souvislosti s bydlením se svým zdravotním stavem a další pravidelné výdaje. 11. Soud má tedy s ohledem na shora uvedené za to, že v daném případě žalobkyně nedostála odborné péče při zkoumání aktivní stránky majetkových poměrů žalovaného a poskytla mu spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou a smlouva je podle § 87 ZoSÚ neplatná. Podle § 588 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly tak, v úrovni informovanosti pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva v poměrech souzené věci je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48 ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to v horizontálních sporech. Existuje totiž nebezpečí, že spotřebitel se zejména z důvodu nevědomosti nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně, z čehož vyplývá, že by spotřebitele nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva. Z tohoto důvodu soud přihlédl k neplatnosti právního jednání i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. 12. Vzhledem k neunesení důkazního břemene žalobkyně ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je neplatná (srovnej např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě čj. 8 Co 11/2007-56, čj. 8 Co 202/2018-63). 13. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a úroku. S ohledem na shora uvedené soud nemohl zavázat žalovaného k úhradě požadované částky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy. 14. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný prokazatelně za trvání úvěrového vztahu čerpal finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Tuto částku soud přiznal z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z. Vzhledem k tomu, že žalovaný se s plněním dlužné částky dostal do prodlení, soud jej zavázal v souladu s § 1970 o. z. k povinnosti uhradit zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění od 5. 4. 2020 do zaplacení. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v daném případě považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl žalovaný žalobkyní požádán o plnění. Jelikož žalobkyně soudu neprokázala (např. podacím archem či dodejkou),