18 C 130/2023-30 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou, jež byla soudu doručena dne 19. 1. 2023, včetně jejího doplnění ze dne 30. 5. 2023, se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 32 384,76 Kč s příslušenstvím. Nárok byl odůvodněn tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne 2. 6. 2022 smlouva o revolvingovém úvěru [číslo]. Sjednaný úvěrový rámec činil 30 000 Kč a žalovaný se ho zavázal hradit v pravidelných měsíčních splátkách vždy k 20. kalendářnímu dni v měsíci. Dále žalobkyně uvedla, že v průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku 29 999 Kč a na poskytnutý úvěr neuhradil ničeho. S ohledem na skutečnost, že žalovaný neplnil řádně závazky vyplývající ze smlouvy, došlo k zesplatnění celého úvěru ke dni 17. 10. 2022. Žalovaný však na výzvu žalobkyně nereagoval. Žalobkyně vůči žalovanému ke dni sepsání žaloby evidovala pohledávku ve výši 32 384,76 Kč sestávající se z neuhrazené jistiny ve výši 29 999 Kč, poplatků ve výši 156 Kč, poplatků za pojištění ve výši 629,76 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut účtovaných ve výši 1 000 Kč. Příslušenství je představováno kapitalizovaným úrokem ke dni sepsání žaloby ve výši 4 003,18 Kč, úrok ve výši 26,28% ročně od 19. 1. 2023 do zaplacení z částky 29 999 Kč, úrok z prodlení v zákonné výši kapitalizovaným ke dni sepsání žaloby ve výši 1 047,09 Kč a úrok z prodlení v zákonné výši od 19. 1. 2023 do zaplacení z částky 32 384,76 Kč. 2. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění podle § 142a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), avšak bezvýsledně. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela pasivní. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. k projednání věci samé nebylo nařízeno jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s tímto procesním postupem souhlasili (právní fikce souhlasu ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.). Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyně byla přípisem ze dne 16. 5. 2023 vyzvána, aby soudu ve lhůtě 10 dnů písemně sdělila, jakým konkrétním způsobem (nad rámec v žalobě uvedených tvrzení) žalobkyně v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, zejména jeho příjmovou a výdajovou stránku. K takto doplněným tvrzením označila a případně předložila listinné důkazy. 4. Soud provedl důkaz následujícími listinami: Smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne 2. 6. 2022, Výzva ke splacení celého úvěru ze dne 17. 10. 2022, podací arch ze dne 17. 10. 2022, Předžalobní výzva ke plnění ze dne 3. 11. 2022, podací arch ze dne 4. 11. 2022, Potvrzení o provedení ověření bonity klienta ze dne 13. 2. 2023, Úvěrová zpráva. Výpis čerpání, splátek a úhrad. Úvěrové podmínky, posouzení úvěruschopnosti klienta (metodika-výklad), Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 5. V případě nároku se jednalo o pohledávku žalobkyně za žalovaným ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 2. 6. 2022, [číslo] na základě, které byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 30 000 Kč s roční úrokovou sazbou 26,28 % a roční procentní sazbou nákladů 35,68 %. 6. Z listiny označené úvěrová smlouva [číslo] bylo zjištěno, že obsahuje údaje o úvěru (výše úvěrového rámce 30 000 Kč) a žalovaném, s tím, že se jedná o svobodnou ženu, bydlící v státním podnájmu, která je na mateřské dovolené s čistým měsíčním příjmem ve výši 10 500 Kč, s tím, že příjem ostatních členů domácnosti je 24 000 Kč. Žalovaný měl 2 vyživovací povinnosti. Tyto informace obsahovalo také potvrzení o provedení ověření bonity klienta, navíc je zde obsažen údaj o splátkách jiným společnostem ve výši 12 000 Kč. 7. Dopisem ze dne 17. 10. 2022 odeslaným dne 11. 10. 2022 vyzvala žalobkyně žalovaného ke splacení celého úvěru. Z předžalobní výzvy ze dne 3. 11. 2022 bylo zjištěno, že dlužná částka činila k tomuto dni 34 892,40 Kč. Z podacího archu bylo zjištěno, že předžalobní výzva byla odeslána dne 4. 11. 2022. 8. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaný celkem načerpal částku 29 999 Kč a na poskytnutý úvěr neuhradil ničeho. 9. Podle § 86 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru) poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti poskytovatele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 10. Podle § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 11. Podle § 87 odst. 1 věta třetí zák. o spotřebitelském úvěru spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Podle § 2 zák. č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytnutá nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 13. V dané věci žalobkyně poskytla soudu tvrzení, že žalobkyně před poskytnutím úvěru jako věřitel, posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet úvěr, když bylo vycházeno z informací od žalovaného, které byly uvedeny v žádosti o poskytnutí úvěrového produktu, kde bylo uvedeno, že má příjem ve výši 10 500 Kč, příjem ostatních členů domácnosti je 24 000 Kč. Dále při prověřování úvěruschopnosti banka stanovila„ MLS“ klienta a„ MLS“ domácnosti, podle nichž dospěla k závěru, že žalovanému z příjmu 10 500 Kč po odečtení 3 910 kč (životní minimum), 2 670 Kč (životní minimum na 2 vyživované děti) a splátky schváleného úvěru ve výši 1 200 Kč zbývá 2 720 Kč měsíčně. Domácnosti zbývá 2 743 Kč měsíčně. Poté použila MLS, který je nižší. Jiné důkazy osvědčující zkoumání úvěruschopnosti ze strany žalobkyně soudu doloženy nebyly. Z těchto doložených důkazu soud však nemá za to, že by byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru. Z těchto listin nelze zjistit výdajovou stránku, např. výši plateb za bydlení a další životní náklady žalovaného. Soud má za to, že důkazy, které byly soudu žalobkyní doloženy, jsou nedostatečné k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně nezkoumal schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péči. S odkazem na ust. § 86 odst. 1 a 2, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. hodnotí soud smlouvu o úvěru ze dne 2. 6. 2022 uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako neplatnou, pro rozpor se zákonem (§ 588 odst. 1 o. z.). 14. Podle ust. § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonům a zjevně narušuje veřejný pořádek. Žalobkyně tak neunesla břemeno důkazní ohledně splnění povinnosti, posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. Neplatnosti daného jednání soud přihlíží i bez návrhu. 15. V případě neplatné smlouvy o úvěru, je zde daná povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru (§ 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb.), jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyně má nárok na vrácení toho, co podle neplatné smlouvy poskytla žalovanému, tedy nárok na vrácení jistiny, ponížené o plnění, které již žalovaný poskytl. V dané věci žalobkyně tvrdila, že žalovanému byla poskytnuta částka 29 999 Kč, žalovaný dosud žalobkyni neuhradil ničeho. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyni vzniklo právo na příznání částky ve výši 29 999 Kč (výrok I. rozsudku). Splatnost pohledávky je dána oznámení o zesplatnění, ve které byla žalovanému poskytnuta lhůta k plnění do 14 dnů ode dne sepsání této výzvy ode dne následujícího tj. 1. 11. 2022 se žalovaný ocitl v prodlení s plněním peněžitého závazku a žalobkyni vzniklo právo na přiznání příslušenství ve smyslu ust. § 1968, § 1970 o. z. Výše příslušenství se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 16. Tak, jak je to uvedeno ve výroku II., byla žaloba v této části zamítnuta, neboť zbývající část žalobního požadavku má původ v absolutně neplatné smlouvě. 17. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. zavázal soud žalovaného zaplatit žalobkyni, která měla ve věci převážný procesní úspěch a před podáním žaloby zaslala žalovanému výzvu k plnění, náklady řízení v rozsahu 58 %, neboť žalobkyně byla neúspěšná co do 21 % uplatněného nároku a úspěšná v rozsahu 79 %. Žalobkyni vznikly náklady řízení