18 C 16/2023-43 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 1. 9. 2022 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 33 593 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 24 260 Kč od 8. 7. 2021 do zaplacení s odůvodněním, že mezi účastníky byla dne 30. 4. 2021 prostřednictvím internetových stránek žalobkyně uzavřena smlouva o zápůjčce a dne 11. 6. 2021 dodatek ke smlouvě o úvěru, na základě kterých poskytla žalovanému na jeho bankovní účet peněžní prostředky v celkové výši 18 800 Kč za poplatky 2 600 Kč a 1 235 Kč, celkový poplatek tak činí 5 460 Kč. Žalovaný měl dle smlouvy a jejího dodatku jistinu a poplatek uhradit žalobkyni ve lhůtě do 7. 7. 2021, což neučinil v plné výši. Zaplatila pouze 1 025 Kč a touto částkou byla ponížena smluvní pokuta. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně vyžádala od žalovaného sken dokladu totožnosti se svou fotografií a dále také ověřovací korunovou bezhotovostní platbu. Žalobkyně od žalovaného vyžádala také informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila dle dokumentů vyžádaných od žalovaného, případně nahlédnutím do relevantních databází, což bylo zaznamenáno do jeho zákaznické karty a dospěla k závěru, že je žalovaný úvěruschopný. Smlouva pak byla podepsána elektronicky, a to PINem, který žalobce zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. V důsledku prodlení je žalovaný povinen uhradit také zákonný úrok z prodlení a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením za písemné výzvy v celkové částce 2 500 Kč (za 5 výzev). Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes předžalobní výzvu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 30. 4. 2021 uzavřené mezi účastníky bylo zjištěno, že dle této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku v celkové výši 10 000 Kč na jeho bankovní účet č. [bankovní účet] nejpozději do dvou dnů od účinnosti smlouvy a žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 2 600 Kč do 29. 5. 2021. Dodatkem ke smlouvě o úvěru [číslo] ze dne 11. 6. 2021 pak smluvní strany prohlásily, že dne 30. 4. 2021 uzavřely smlouvu o zápůjčce, dle které věřitel, tedy žalobkyně, poskytla žalovanému bezhotovostní zápůjčku ve výši 15 000 Kč s tím, že žalovaný má zájem o poskytnutí dodatečných peněžních prostředků ve výši 3 800 Kč, tedy se navyšuje původní zápůjčka o 3 800 Kč a celková výše zápůjčky tak bude činit 18 800 Kč a za to žalovaný uhradí poplatek za navýšení zápůjčky ve výši 1 235 Kč, tedy celkový poplatek bude činit 5 460 Kč a zápůjčka, včetně poplatků, budou splatné k 7. 7. 2021, tedy původní smlouva o zápůjčce byla změněna tak, že celkem byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 18 800 Kč za poplatek 5 460 Kč se splatností 7. 7. 2021. V článku 2.3. smlouvy o zápůjčce bylo sjednáno právo věřitele na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v případě prodlení žalovaného, právo na zákonné úroky z prodlení, jakož i právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které vznikly věřiteli v souvislosti s prodlením dlužníka, a to ve výši 500 Kč za písemnou upomínku. Tato smlouva byla uzavřena v souladu se Všeobecnými obchodními podmínkami vydanými žalobkyní prostřednictvím webových stránek žalobkyně tím způsobem, že žalovaný po své registraci na těchto stránkách obdržel unikátní PIN kód, kterým podepsal znění smlouvy, jakož i tyto obchodní podmínky. 4. Žalobkyně poukázala na bankovní účet č. [bankovní účet] dne 30. 4. 2021 částku 10 000 Kč, dne 7. 5. 2021 částku 5 000 Kč, dne 11. 6. 2021 částku 3 800 Kč, vždy s variabilním symbolem, který je rodným číslem žalovaného, jak soud zjistil z potvrzení o provedených platbách vydaných [právnická osoba] Tato banka potvrdila, že majitelem a disponentem uvedeného bankovního účtu byl v rozhodném období žalovaný. 5. Dne 5. 6. 2021, 14. 7. 2021, 21. 7. 2021, 28. 7. 2021 a 6. 8. 2021 vyhotovila žalobkyně upomínky pro žalovaného k úhradě dlužné částky ze smlouvy o úvěru ze dne 30. 4. 2021 s tím, že za každou upomínku se dlužná částka navyšuje o 500 Kč, jak soud zjistil z těchto upomínek. Nebylo prokázáno jejich odeslání žalovanému. 6. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 27. 7. 2022 zaslané žalovanému doporučeně téhož dne (dle podacího lístku) bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 31 782 Kč představující nesplacenou částku ze smlouvy uzavřené dne 30. 4. 2021, a to nejpozději do 3 dnů na bankovní účet žalobkyně. 7. Soud má za prokázáno, že mezi účastníky byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. §§ 1824 a 2390 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému na jeho bankovní účet zápůjčky v celkové výši 18 800 Kč a žalovaný je měl vrátit spolu se sjednaným poplatkem ve výši 5 460 Kč (dle názoru soudu se jedná o úrok ze zápůjčky sjednaný dle § 2392 o. z.). Dle tvrzení žalobkyně však uhradil pouze 1 025 Kč a v řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by uhradil něčeho dalšího. Vzhledem k tomu, že s ohledem na postavení účastníků se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, musel se soud zabývat tím, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně sice tvrdila, že tuto svou povinnost splnila, avšak k tomuto tvrzení neoznačila a nepředložila žádný důkaz. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. poučena o potřebě označení důkazů k prokázání skutečností rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného, když toto poučení soud poskytuje zásadně u jednání. Soud proto dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé, druhé zákona o spotřebitelském úvěru dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce je neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé, přičemž k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy žalovanému částku 18 800 Kč, pak je žalovaný jako spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalovaný před podáním žaloby uhradil 1 025 Kč, tudíž je povinen vrátit žalobkyni částku 17 775 Kč, která jí byla tímto rozhodnutím přiznána, a to spolu s úroky z prodlení, na které má žalobkyně nárok podle ust. § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve výši požadované žalobkyní, neboť soud je vázán jejím návrhem a nemůže jej překročit, byť by žalobkyně měla nárok na úrok vyšší. Úroky byly žalobkyni přiznány až ode dne 6. 8. 2022 do zaplacení vzhledem k tomu, že žalobkyně vyzvala žalovaného prokazatelně k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 27. 7. 2022 s termínem splnění do 3 dnů. Z tohoto důvodu byl zamítnut požadavek žalobkyně na úroky z prodlení z částky 17 775 Kč za dobu předcházející datu 6. 8. 2022, kdy žalovaný nebyl v prodlení. 8. Žaloba byla také zamítnuta co do částky 6 485 Kč se zákonnými úroky z prodlení z této částky představující neuhrazený úrok ze zápůjčky, a částek 2 500 Kč a 6 833 Kč představující poplatky za upomínky a smluvní pokutu, neboť nárok na tyto částky má původ v absolutně neplatné smlouvě o spotřebitelském úvěru. 9. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl soud o nákladech řízení negativně, neboť procesní úspěch žalobkyně a žalovaného byl téměř stejný, a tudíž žádnému z nich nepřísluší právo na náhradu nákladů řízení.