18 C 219/2023-37 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 10. 5. 2023 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 12 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za dobu od 6. 9. 2022 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 11. 2021 od původního věřitele [právnická osoba], kdy tato společnost uzavřela s žalovaným dne 29. 7. 2022 Smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 28. 8. 2022, avšak žalovaný tuto částku ve sjednané lhůtě nevrátil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. 3. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. k projednání věci samé nebylo nařízeno jednání, poněvadž ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů přiložených k žalobě a jejímu doplnění, a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (právní fikce souhlasu ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Soud vycházel z následujících listin: Obchodní podmínky [právnická osoba] pro poskytování úvěrů splatných jednorázově, Smlouva o úvěru [číslo] ze dne 28. 7. 2022, Výpis z účtu žalobkyně, Přehled pohybů na bankovním účtu [číslo] za období od 1. 7. 2022 do 31. 8. 2022, Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 12. 11. 2021, Upomínka ze dne 5. 9. 2022, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 17. 2. 2023, Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 17. 2. 2023, Podací lístek z téhož dne a Vyjádření žalobce z čl. 23. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 5. Z výše uvedených listin byl zjištěn následující skutkový stav: ze Smlouvy o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 29. 7. 2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském, neúčelovém úvěru v celkové výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr žalobkyni splatit spolu s příslušenstvím a poplatky nejpozději dne 28. 8. 2022. K uzavření smlouvy o úvěru došlo na základě zadání kódu ze strany žalovaného, který tímto potvrdil návrh smlouvy. Ze sdělení [právnická osoba] bylo zjištěno, že žalovaný byl majitel účtu, na který žalobkyně dne 29. 7. 2022 odeslala platbu ve výši 12 000 Kč. Z výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně dne 29. 7. 2022 zaslala žalovanému částku ve výši 12 000 Kč s popisem„ PUJCKA OD [anonymizováno] [číslo]“. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla dne 12. 11. 2021 uzavřena mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Dle podacího lístku ze dne 17. 2. 2023 byla na adresu žalovaného odeslána doporučená zásilka obsahující předžalobní výzvu žalobkyně a oznámení postupitele o postoupení pohledávky. 6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., na základě které, právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v celkové výši 12 000 Kč. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen„ zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu právní předchůdkyně žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála, když soudu nedoložila ničeho, z čeho by bylo zřejmé, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala, natož dle zákonných požadavků. Není tak zřejmé, z čeho přesně právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí úvěru žalovanému vycházela. 7. Soud tedy žalobě vyhověl z titulu vydání bezdůvodného obohacení co do částky 12 000 Kč, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky v sazbě platné k prvnímu dni prokázaného prodlení, avšak až za dobu od 27. 2. 2023 do zaplacení. Žalovaný byl prokazatelně požádán k úhradě dluhu v předžalobní upomínce ze dne 17. 2. 2023 (byť se nejednalo o výzvu k vydání bezdůvodného obohacení, ale o předžalobní upomínku z titulu nesplaceného úvěru), která byla téhož dne odeslána jako doporučená zásilka na adresu žalovaného. V souladu s ust. § 573 občanského zákoníku k doručení došlo třetí pracovní den od odeslání, tj. 20. 2. 2023. Žalovaný byl předžalobní výzvou vyzván k úhradě dlužné do tří dnů. Žalovaný je tedy od 27. 2. 2023 v prodlení s úhradou částky 12 000 Kč z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 12 000 Kč z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Žaloba byla naopak zamítnuta co do požadovaného úroku z prodlení za předcházející období z přiznané částky vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ani odeslání dřívější výzvy k plnění žalovanému. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto výrokem podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně měla neúspěch v poměrně nepatrné části. Za účelně vynaložené náklady soud považuje zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnu za 3 úkony právní služby dle § 14b advokátního tarifu, úkon po 300 (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba), tj. 900 Kč, 3 režijní paušály po 100 Kč, tj. 300 Kč a dále DPH počítanou ze všech položek kromě soudního poplatku, tj. z částky 1 200 Kč, což představuje 252 Kč Celkem tedy 2 252 Kč.