18 C 33/2023-41 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 20. 1. 2023 domáhala po žalované zaplacení částky 11 583,05 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že účastníci uzavřeli na základě žádosti žalované prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně [webová adresa] dne 17. 12. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které zaslala žalované na její účet částku 5 000 Kč. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, kdy žalovaná nejprve zaslala žalobkyni online žádost o poskytnutí půjčky a uvedla své osobní údaje (číslo občanského průkazu, adresu, číslo mobilního telefonu a e-mailovou adresu) a následně si prostřednictvím webového rozhraní zažádala, aby jí byly vygenerovány dokumenty spjaté s poskytnutím úvěru. Po potvrzení souhlasu s podmínkami smlouvy a s Všeobecnými obchodními podmínkami byla žalovaná přesměrována na dotazník týkající se její finanční a majetkové situace (informace o zaměstnání, měsíčních příjmech a dalších existujících závazcích). Po kliknutí na tlačítko„ potvrdit žádost“ pak byla žádost o úvěr podána. Žalobkyně následně zaslala žalované text smlouvy na její emailovou adresu a po takovémto uzavření smlouvy byla na účet žalované převedena částka 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala tento úvěr ke dni splatnosti (15. 6. 2022) uhradit spolu se sjednanou úrokovou sazbou 0,9 % denně z vypůjčené částky. Celková částka k úhradě tak činila 10 548,05 Kč. Žalovaná však v termínu splatnosti neuhradila ničeho a žalobkyně se proto dožaduje této částky společně se smluvní pokutou, kterou si účastníci ve smlouvě sjednali, a která za dobu od zesplatnění úvěru do podání předžalobní upomínky (9. 1. 2023) činí 1 035 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. k projednání věci samé nebylo nařízeno jednání, poněvadž ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů přiložených k žalobě a jejímu doplnění, a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (právní fikce souhlasu ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.). Pro úplnost soud dodává, že žalobkyně byla dne 17. 2. 2023 soudem vyzvána, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení doplnila tvrzení, jakým konkrétním způsobem (nad rámec v žalobě uvedených tvrzení) žalobkyně v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudila schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet, zejména její příjmovou a výdajovou stránku, a k takto doplněným tvrzením označila a případně i předložila listinné důkazy. 3. Soud přímo z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi účastníky byla dne 17. 12. 2021 sjednána smlouva, na jejímž základě žalobkyně jako podnikatel poskytla žalované jako spotřebiteli finanční prostředky ve výši 5 000 Kč a žalovaná se zavázala je vrátit do 15. 6. 2022 a dále zaplatit úrokovou sazbu 0,9 % denně z vypůjčené částky (celkem 1 035 Kč). Před uzavřením smlouvy měla žalobkyně od žalované informaci o jejích příjmech a základní informaci o jeho rodinném stavu a výdajích. Žalovaná však v termínu splatnosti neuhradila ničeho a proto byla dne 9. 1. 2023 vyzvána k úhradě dlužné částky, která byla vyčíslena na 196 272,23 Kč a byla žalobkyni zaslána prostřednictvím pošty dne 10. 1. 2023. Žaloba pak byla podána dne 20. 1. 2023. 4. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § 1810 a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a žalobkyně jako dodavatel. Při uzavření smlouvy tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru“), tj. před uzavřením smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V žalobě popsaný způsob, jakým žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru naprosto nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Pouhé dotazování na poměry klienta rozhodně nelze považovat za vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti klienta tak, jak zákon vyžaduje. S ohledem na to je smlouva o zápůjčce uzavřená mezi účastníky neplatná ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný však od žalobkyně přijal částku 5 000 Kč a za absence smluvního důvodu takového plnění se jedná ve smyslu § 2991 občanského zákoníku o bezdůvodné obohacení žalovaného. Soud proto žalobě vyhověl v částce 5 000 Kč spolu s úroky z prodlení z této částky, na které má nárok podle ust. § 1970 o. z., a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úroky byly žalobkyni přiznány z částky 5 000 Kč za dobu od 22. 1. 2023 do zaplacení. Ve zbývající části, tj. co do částky 5 548,05 Kč (neuhrazené poplatky a smluvní pokuta) s úroky z prodlení, soud žalobu zamítl, neboť tyto nároky mají původ v absolutně neplatné smlouvě. 5. O lhůtě ke splnění dlužné částky s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. negativním výrokem, když procesní úspěch žalované byl ve vyšší části než žalobkyně a nebylo prokázáno, že by žalované vznikly náklady řízení.