21 C 129/2023-93 — Okresní soud v Karviné

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 241 298,85 Kč s příslušenstvím jednak podle úvěrové smlouvy [číslo] uzavřené účastníky řízení dne [datum], podle které byla žalovanému vyplacena částka 150 000 Kč, na kterou žalovaný dosud vrátil pouze částku ve výši 8 394 Kč. Žalovaný se zavázal splatit půjčenou částku; jednak podle úvěrové smlouvy [číslo] uzavřené účastníky řízení dne [datum], podle které byla žalovanému vyplacena částka ve výši 100 000 Kč, na kterou žalovaný vrátil pouze částku 17 795 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutečnosti: 4. Účastníci uzavřeli dne [datum] formulářovou smlouvu, podle které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na terminálu [příjmení] úvěr ve výši 100 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v 36 měsíčních splátkách po 3 559 Kč. Současně žalovaný ve smlouvě prohlásil, že je zaměstnanec společnosti [právnická osoba], a jeho čistý hlavní měsíční příjem činí 23 000 Kč a příjem ostatních členů domácnosti činí 10 700 Kč. Součásti smlouvy bylo ujednání o možnosti čerpat bezúčelový revolvingový úvěr až do úvěrového rámce 30 000 Kč, který žalovaný nečerpal. (zjištěno z formulářové smlouvy o hotovostním úvěru a smlouva o revolvingovém úvěru [číslo]). Žalovaný částku 100 000 Kč vybral prostřednictvím České pošty dne [datum] (zjištěno z potvrzení o výběru a podací stvrzenky k poštovní poukázce B). Z výpisu čerpání splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaný čerpal dne [datum] částku ve výši 100 000 Kč, na kterou zaplatil celkem 17 795 Kč. Dále účastníci uzavřeli dne [datum] formulářovou smlouvu, podle které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bankovním převodem úvěr ve výši 150 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v 96 splátkách měsíčně po 4 197 Kč. Úvěr byl sjednán jako bezúčelový a roční úroková sazba byla sjednána ve výši 26,98 % Součástí smlouvy bylo bezúčelový revolvingový úvěr do výše úvěrového rámce 30 000 Kč, který žalovaný nečerpal. Ve smlouvě žalovaný uvedl, že je zaměstnaný u společnosti [právnická osoba], a jeho čistý hlavní měsíční příjem činí 27 000 Kč (zjištěno z formulářové smlouvy o hotovostním úvěru a smlouva o revolvingovém úvěru evidenční [číslo] číslo návrhu smlouvy [číslo]). Žalovaný částku 150 000 Kč vybral prostřednictvím České pošty dne [datum] (zjištěno z potvrzení o výběru a podací stvrzenky k poštovní poukázce B). Z výpisu čerpání splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaný na úvěr [číslo] čerpal dne [datum] částku ve výši 150 000 Kč a na tuto částku splatil celkem 8 394 Kč. 5. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného dotazem na příjmy a výdaje žalovaného, přičemž jeho příjmy ověřila potvrzením o zaměstnání a o jeho příjmech (zjištěno z potvrzení o výši příjmu a pracovní smlouvy). Z předložené pracovní smlouvy však soud zjistil, že se jedná pouze o první stranu smlouvy, tedy smlouva není úplná. Z první strany smlouvy pak vyplývá, že žalovaný je zaměstnaný u společnosti [právnická osoba], na dobu určitou od [datum] se zkušební dobou do [datum], přičemž den nástupu byl sjednán na [datum] (zjištěno z pracovní smlouvy). Dále žalobkyně provedla lustraci žalovaného v dostupných registrech a zjistila, že žalovaný nemá žádné exekuce (zjištěno z úvěrové zprávy a potvrzení o provedení boniy). 6. Žalovaný úvěry nesplácel řádně a včas, proto žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužných splátek úvěru. Následně sdělila žalovanému, že byl úvěr zesplatněn. (zjištěno z výzvy ze dne [datum] a ze dne [datum]). 7. Zástupce žalobkyně vyzval žalovaného dopisem ze dne [datum] k zaplacení dlužné částky ze smlouvy o úvěru [číslo] ze smlouvy o úvěru [číslo] před podáním žaloby. (zjištěno z předžalobní upomínky a podacího archu). 8. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud za skutkový závěr ve věci samé. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb. účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný uzavřel s poskytovatelem úvěru smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), podle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Na tuto smlouvu se ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vztahují práva a povinnosti uvedená v tomto zákoně. Před poskytnutím spotřebitelského úvěru bylo tedy podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nezbytné zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Důsledkem porušení této povinnosti je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutní neplatnost smlouvy. 14. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného lustrací v příslušných registrech a dotazem na žalovaného ohledně jeho příjmů a výdajů. Příjmy žalovaného žalobkyně také ověřila. Vycházela však také z příjmů ostatních členů domácnosti, které nijak neověřila. Rovněž žalovaným tvrzené výdaje nebyly nijak ověřeny. Navíc podle předložené pracovní smlouvy byl pracovní poměr sjednán a dobu určitou, přičemž v obou případech byly splátky úvěru rozloženy do delšího časového období než 1 rok. 15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (jako speciální úpravy vypořádání plnění z neplatné smlouvy – viz rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. 16. Soud proto zavázal žalovaného k zaplacení dosud nevrácené jistiny (100 000 Kč – 17 795 Kč) a (150 000 Kč – 8 394 Kč). Soud pak uložil žalovanému povinnost zaplatit tuto částku v přiměřených splátkách. Až v případě prodlení žalovaného s úhradou soudem stanovených splátek, je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení podle ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroku z prodlení. K povaze úroků z prodlení, které se stanou splatnými teprve v budoucnu po vyhlášení (vydání) soudního rozhodnutí srovnej stanovisko Občanskoprávního kolegia a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 202/2005. 17. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta. 18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 25 030 Kč, přičemž tato částka představuje 44,08 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 72,04 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 27,96 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 9 652 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 241 298,85 Kč sestávající z částky 9 300 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad