21 C 141/2023-79 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 153 859 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru se společností [právnická osoba], (dále jen„ poskytovatel úvěru“), která podle této smlouvy vyplatila žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč převodem na běžný účet. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, byl proto povinen od zesplatnění úvěru ke dni [datum] zaplatit úvěr celý. [právnická osoba], pohledávku z této smlouvy o úvěru postoupila žalobkyni dne [datum]. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané následující dílčí skutečnosti. V závorce je vždy uveden důkaz, o který soud svá skutková zjištění opřel: 4. [právnická osoba], jako bankou, a žalovaný, jako klient, uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru (nazvanou jako smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Expres půjčka). Smlouvu podepsali elektronicky pomocí Sign Pad. Soud vysvětluje, že se jedná o podpis provedený místo na papír na elektronickou podložku (Sign Pad), která převede podpis do digitální podoby. [právnická osoba], se v této smlouvě zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč a žalovaný mohl čerpat úvěr již od [datum]. Žalovaný se zavázal úvěr splácet měsíčními anuitními splátkami včetně pojištění po 3 829,73 Kč měsíčně. Roční úroková sazba činila 22,30 % (Zjištěno ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Expres půjčka). Další podmínky úvěru včetně poplatků byly upraveny v sazebníku poplatků a obchodních a produktových podmínek. (Zjištěno ze sazebníku poplatků platného od [datum] a všeobecných obchodních podmínek a všeobecných produktových podmínek). Povinné informace o spotřebitelském úvěru byly žalovanému poskytnuty. (Zjištěno z informací o úvěru). [právnická osoba], vyplatila na běžný účet žalovaného dne [datum] částku ve výši 150 000 Kč, (dále také jen„ poskytovatel úvěru“). (Zjištěno z výpisu z úvěrového účtu). 5. Žalovaný úvěr nesplácel. (Zjištěno z výpisů z úvěrového účtu za dobu od března 2020 do června 2022). [právnická osoba], proto považovala úvěr za splatný ke dni [datum] (Zjištěno z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne [datum]). 6. Žalovaný před sjednáním úvěru uvedl, že je zaměstnaný. Dále uvedl, že jeho průměrný měsíční čistý příjem za tři měsíce činí 16 575 Kč, a že vyživuje 1 osobu. Celkový čistý měsíční příjem domácnosti žalovaného činí 45 000 Kč (Zjištěno ze žádosti o úvěr ze dne [datum]). Poskytovatel úvěru společnost [právnická osoba], při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z jeho deklarovaného příjmu ve výši 16 575 Kč, dále z čistých příjmů domácnosti ve výši 45 000 Kč s tím, že žalovaný žije s druhem/družkou v pronajatém bytě, vyživuje 1 osobu a dosavadní interní splátky činily 2 174,21 Kč a dosavadní externí splátky činily 3 267 Kč. Ostatní výdaje žalovaný neuváděl, resp. uvedl ve výši 0 Kč (Zjištěno z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti). Poskytovatel úvěru ověřil příjmy uváděné žalovaným z potvrzení o příjmu, podle kterého čistý příjem žalovaného za poslední tři měsíce činil 49 723 Kč (Zjištěno z potvrzení o příjmu). 7. Poskytovatel úvěru společnost [právnická osoba], jako postupitel, postoupila pohledávku z této smlouvy o úvěru žalobkyni, jako postupníkovi. (Zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek za úplatu ze dne [datum] včetně seznamu postoupených pohledávek a potvrzení postupitele o zaplacení úplaty postupníkem). Poskytovatel úvěru také oznámil žalovanému, že pohledávku postoupil žalobkyni. (Zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a podacího lístku). Zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky do [datum] (Zjištěno z předžalobní upomínky ze dne [datum] a podacího lístku). 8. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud současně za svůj závěr o skutkovém stavu, který po právní stránce posoudil takto: 9. Žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť jí byla pohledávka postoupena poskytovatelem úvěru společností [právnická osoba], smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou ve smyslu § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) a postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno nejpozději doručením žaloby. 10. [právnická osoba], a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z., podle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Na tuto smlouvu o úvěru se také vztahuje zákon o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 12. Podle § 86 odst. 1 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb. účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Soud v dané věci zjistil, že poskytovatel úvěru posuzoval úvěruschopnost žalovaného pouze na základě tvrzení žalovaného o svých příjmech a příjmech domácnosti. Příjmy žalovaného si poskytovatel úvěru ověřil, nikoli však již příjmy domácnosti. Výdaje žalovaného poskytovatel úvěru neověřoval a ani nezjišťoval výdaje domácnosti. Poskytovatel úvěru tedy dostatečně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. 15. Důsledkem porušení této povinnosti je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutní neplatnost smlouvy o úvěru a žalovaný je povinen vrátit pouze nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků. 16. Nesplacenou jistinu je pak dlužník (spotřebitel) povinen vrátit v nové době splatnosti, která odvisí od jeho možností. Nejvyšší soud k § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěr, jako speciální úpravě vypořádání plnění z neplatné smlouvy, ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 (dostupném na www. [webová adresa]) uvedl, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. 17. Soud proto zavázal žalovaného k zaplacení dosud nevrácené jistiny 150 000 Kč a uložil žalovanému povinnost zaplatit tuto částku v přiměřených splátkách. Až teprve v případě prodlení žalovaného s úhradou takto soudem stanovených splátek, je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši určené podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroku z prodlení. K povaze úroků z prodlení, které se stanou splatnými teprve v budoucnu po vyhlášení (vydání) soudního rozhodnutí srovnej stanovisko Občanskoprávního kolegia a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 202/2005. 18. Ve zbývajícím rozsahu pak soud s ohledem na shora uvedené žalobu zamítl. 19. Žalobkyně zaplatila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 6 155 Kč. Soud však elektronický platební rozkaz v této věci nevydal, proto poplatková povinnost žalobkyně činí 7 693 Kč, a to podle položky 2 bodu 2. ve spojení s položkou 1 bodu 1. Sazebníku soudních poplatků (příloha k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Soud proto uložil žalobkyni povinnost zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 1 538 Kč podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích. 20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud negativním výrokem podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), neboť procesně úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady. Procesní úspěch žalovaného soud posoudil včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vydání tohoto rozhodnutí, jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1492/2017 (dostupného na [webová adresa]).