21 C 142/2023-29 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 25 270 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný se žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru ve výši 27 270 Kč, skládající se z půjčené částky 15 000 Kč a souhrnného poplatku 12 270 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v týdenních splátkách po 455 Kč. [příjmení] pouze částku 2 000 Kč. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného kontrolovala doklady v databázi neplatných dokladů a RČ dálkovým systémem, nahlédla do insolvenčního rejstříku. Zaměstnání žalovaného kontrolovala telefonicky. Dále kontrolovala platební historii žalovaného u žalobkyně a z čestného prohlášení žalovaného. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané následující dílčí skutečnosti. V závorce je vždy uveden důkaz, o který soud svá skutková zjištění opřel: 4. Žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru dne [datum] na formuláři žalobkyně. Podle této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal tento spotřebitelský úvěr splatit v 60 týdnech s úrokem ve výši 2 970 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 4 500 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Celková výše spotřebitelského úvěru tak činila 27 270 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 70,89 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 60 splátkách po 454,50 Kč týdně. Součástí smlouvy byl formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. (Zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru). Z tvrzení žalobkyně soud zjistil, že žalovaný splatil pouze částku 2 000 Kč. 5. Žalovaný při sjednávání úvěru uvedl na formuláři žalobkyně, že je svobodný, nemá žádné nezaopatřené děti, počet členů v domácnosti činí 1, dále že je zaměstnaný na plný úvazek a jeho mzda činí 22 209 Kč měsíčně, životní výdaje na bydlení žalovaného činí 4 872 Kč a životní minimum na ověření činí 4 360 Kč. Měsíční výdaje domácnosti byly stanoveny na částku 9 232 Kč a disponibilní zůstatek žalovaného byl stanoven na částku 12 977 Kč (zjištěno z evidenční karta klienta ze dne [datum]). 6. Zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby. (Zjištěno z předžalobní výzvy ze dne [datum] a seznamu odeslaných zásilek). 7. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud současně za svůj závěr o skutkovém stavu, který po právní stránce posoudil takto: 8. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z., podle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Na tuto smlouvu o úvěru se také vztahuje zákon o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 10. Podle § 86 odst. 1 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb. účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Soud v dané věci zjistil, že žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného pouze na základě tvrzení žalovaného o svých příjmech. Příjmy ani výdaje žalovaného žalobkyně neověřila. Žalobkyně tedy dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. 13. Důsledkem porušení této povinnosti je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutní neplatnost smlouvy o úvěru a žalovaný je povinen vrátit pouze nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků. 14. Nesplacenou jistinu je pak dlužník (spotřebitel) povinen vrátit v nové době splatnosti, která odvisí od jeho možností. Nejvyšší soud k § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěr, jako speciální úpravě vypořádání plnění z neplatné smlouvy, ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 (dostupném na www. [webová adresa]) uvedl, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. 15. Soud proto zavázal žalovaného k zaplacení dosud nevrácené jistiny (15 000 Kč – 2 000 Kč) a uložil žalovanému povinnost zaplatit tuto částku v přiměřených splátkách. Až teprve v případě prodlení žalovaného s úhradou takto soudem stanovených splátek, je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši určené podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroku z prodlení. K povaze úroků z prodlení, které se stanou splatnými teprve v budoucnu po vyhlášení (vydání) soudního rozhodnutí srovnej stanovisko Občanskoprávního kolegia a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 202/2005. 16. Ve zbývajícím rozsahu pak soud s ohledem na shora uvedené žalobu zamítl. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud negativním výrokem podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), neboť procesně úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady. Procesní úspěch žalovaného soud posoudil včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vydání tohoto rozhodnutí, jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1492/2017 (dostupného na [webová adresa]).